ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.458.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 458/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2006 o dovolání podaném R. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 1055/2005 ze dne 17. 1. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 149/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 149/2005 ze dne 9. 11. 2005 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem, když bylo soudem rozhodnuto též o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podala R. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 4 To 1055/2005 ze dne 17. 1. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala R. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že z hlediska ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. nebylo v rámci hlavního líčení ve věci možné spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněné, která si přála u soudu také vysvětlit, že není v pořádku její duševní zdraví, když se dlouhodobě léčí na psychiatrii a v tomto směru měla také vyhledat nemocniční ošetření. Pro duševní nedostatečnost a pro omyl v datu se také nedostavila k jednání odvolacího soudu, který podané odvolání zamítl. Má za to, že v posuzované věci jí měl být ustanoven obhájce, když příslušný policejní orgán v přípravném řízení měl již mít pochybnosti o její schopnosti se náležitě hájit a stejné by shledal i soud, pokud by byla přítomna hlavnímu líčení. Tyto skutečnosti potom představují dovolací důvod „podle §226 písm. c) tr. ř., §36 odst. 2 tr. ř. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V něm konstatoval, že námitku dovolatelky týkající se toho, že vzhledem k jejím duševním vadám nebyla schopna se sama náležitě hájit a proto jí měl být dle §36 odst. 2 tr. ř. ustanoven obhájce, lze subsumovat pod dovolací důvod dle ust. §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Jak ovšem vyplývá ze spisu, nebylo v rámci přípravného řízení zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že obviněná nebyla schopna se náležitě hájit, tj. že by trpěla takovou tělesnou či duševní vadou, v jejímž důsledku by v průběhu přípravného řízení vyvstala potřeba tyto skutečnosti ověřovat. Rovněž ani v dalším průběhu řízení před soudy prvního a druhého stupně nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by zpochybňovaly schopnost obviněné se náležitě hájit (přičemž za takovou okolnost nelze považovat ani skutečnost, že dne 8. 11. 2005, tedy den přede dnem hlavního líčení, byla převezena záchrannou službou do nemocnice, a dle lékařské zprávy šlo u ní o poruchu přizpůsobení s úzkostně depresivní reaktivitou, protože podle stejné lékařské zprávy odmítla hospitalizaci). Závěr soudů o tom, že v jejím případě tedy nevyvstaly důvody nutné obhajoby zakotvené v ust. §36 odst. 2 tr. ř., lze dle státního zástupce považovat za zcela zákonný. Další námitky obviněné uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se týkají skutečnosti, že hlavní líčení a veřejné zasedání o odvolání byly konány v její nepřítomnosti. Státní zástupce dospěl předně k závěru, že z obsahu spisových materiálů je zřejmé, že Okresní soud v Českých Budějovicích zvažoval poté, co se obviněná k hlavnímu líčení nedostavila, zda je ho možno konat v její nepřítomnosti a dospěl k závěru, že všechny zákonné podmínky pro takový postup dle §202 tr. ř. jsou splněny. Ke stejnému závěru dospěl i Krajský soud v Českých Budějovicích, když obviněná konání hlavního líčení v její nepřítomnosti uplatnila jako jednu z odvolacích námitek. Státní zástupce má tedy za to, že soudy v tomto případě postupovaly zcela správně. Pokud se týká namítaného konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněné, ze spisového materiálu vyplývá, že o termínu jeho konání byla obviněná řádně vyrozuměna, ovšem nedostavila se a svou neúčast řádně neomluvila a ani soudu druhého stupně nesdělila, že trvá na své účasti na veřejném zasedání. Dle státního zástupce nebylo tedy ani v průběhu hlavního líčení ani v rámci veřejného zasedání o odvolání ústavní právo obviněné zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (podle něhož má každý právo na projednání věci veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se tak mohl vyjádřit ke všem důkazům) nijak zkráceno. V závěru proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné R. P. jak v části, v níž právně relevantně odkázala na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tak i v části, ve které právně relevantně uplatnila dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání dle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. V posuzované věci je takto uplatněný dovolací důvod právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněný. V tomto směru nelze mít výhrad proti důvodům, které k postupu podle §202 odst. 2 tr. ř. vedly oba soudy, když byly nepochybně naplněny věcné podmínky pro jednání soudů (náležitě zjištěný trestný čin, ale i výchovný a preventivní vliv na obviněnou) a stejně tak byly splněny i formální předpoklady pro uvedený postup. Odvolací soud takto v důvodech svého rozhodnutí vysvětlil proč konal veřejné zasedání dne 17. 1. 2006 v nepřítomnosti obviněné, když poukázal také na to, že veřejné zasedání bylo odročeno z 10. 1. 2006 (o jeho konání byla obviněná vyrozuměna dne 27. 12. 2005) na 17. 1. 2006 (o jeho konání obviněná vyrozuměna dne 9. 1. 2006). K tomuto veřejnému zasedání se obviněná nedostavila, nijak se neomluvila a odvolací soud shledal naplnění zákonných podmínek pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněné. Stejně přiléhavým způsobem potom odůvodnil i postup soudu prvního stupně, který jednal v rámci hlavního líčení dne 9. 11. 2005 rovněž v nepřítomnosti obviněné. I v tomto případě byla řádně vyrozuměna o termínu hlavního líčení (dne 13. 10. 2005) a bez řádné omluvy se nedostavila, když ani z lékařské zprávy ze dne 8. 11. 2005 nevyplynuly objektivní důvody, které by obviněné bránily v účasti na hlavním líčení.
Nad rámec uvedeného je na místě uvést, že stran duševního zdraví obviněné a v této souvislosti s její schopností se adekvátně hájit (případné zajištění nutné obhajoby) byl uplatněn dovolací důvod podle §226 písm. c) tr. ř., §36 odst. 2 tr. ř., který zákon nezná. Pokud však přesto měla dovolatelka na mysli uvedené skutečnosti, které se příslušnému dovolacímu důvodu nejvíce blíží (§265b odst. 1 písm. c/ tr. ř.), pak ovšem ani takto by se nejednalo o dovolání důvodné. To proto, že dovolatelka byla již v odvolacím řízení advokátem zastoupena bez toho, že by z naznačených hledisek byly vznášeny konkrétní a obsahově důvodné námitky ve vztahu k duševnímu stavu obviněné, případně v tomto směru vznášeny námitky z hlediska úplnosti provedeného dokazování. Nelze ani přehlédnout, že dovolatelka byla v minulosti již třikrát soudně trestána pro obdobnou trestnou činnost, když nyní projednávaný trestný čin spáchala v průběhu zkušební doby stanovené jí odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 T 170/2004 ze dne 10. 11. 2004.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka