ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.484.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 484/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2006 dovolání obviněného J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 12 To 101/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 8/2003, a rozhodl takto:
Dovolání J. M. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 7 T 8/2003, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, za který byl podle §250 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že dne 3. 12. 1999 sepsali kupní smlouvu, dle které společnost V., s.r.o., zastoupená obž. V., měla prodat společnosti C. T., s.r.o., zastoupené J. Č., n. – obývací stěnu, která měla být společností C. T., s.r.o., podle další smlouvy prodána obž. J. M., a to formou splátkového prodeje za celkovou kupní cenu 297.534,- Kč, společnosti C. T., s.r.o., předložili listiny dokládající existenci tohoto nábytku a jeho fyzické předání mezi společností V., s.r.o., a obž. J. M., proto na základě faktury vystavené dne 9. 12. 1999 společností D., s.r.o., vyplatila společnost C. T., s.r.o., částku 144.566,- Kč jako část kupní ceny podle podmínek sjednaných v uvedené smlouvě, žádný z těchto dokladů však nebyl pravý, k předání údajně prodaného nábytku nikdy nedošlo, právní úkony byly pouze simulovány a jejich skutečným účelem bylo pouze získání peněz, podle stanoveného splátkového kalendáře bylo zaplaceno celkem 35.384,- Kč jako třetí až šestá splátka údajně zakoupeného zboží, získané finanční prostředky následně použili pro vlastní potřebu a způsobili tak společnosti C. T., s.r.o., škodu ve výši 109.182,- Kč ( skutek 6b obžaloby).
Zmíněným rozsudkem byl J. M. zproštěn obžaloby z jiného skutku uvedeného v obžalobě.
Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný J. M.(stejně jako obvinění L. P. a Ing. V. H.) odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2006 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 12 To 101/2005 podaná dovolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Obviněný J. M. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvádí, že Krajský soud v Hradci Králové v průběhu dokazování i rozhodování pochybil tak, jak obviněný popsal již ve svém odvolání, zejména pokud jde o hodnocení subjektivní stránky trestného činu podvodu, že zcela opominul skutečnost, že aby mohlo dojít k posouzení skutku jako trestného činu podvodu, musí být naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu a v jeho konkrétním případě jde právě o absenci uvedené subjektivní stránky a odvolací soud pak toto pochybení nenapravil a do svého rozhodnutí je v podstatě převzal a v rámci rozhodnutí ve věci samé tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Dovolatel dále uvádí, že existenci subjektivní stránky je zapotřebí prokázat v době, kdy k jednání mělo dojít, tedy že obviněný měl v úmyslu sebe obohatit tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu. Pokud však bez jakýchkoliv pochyb není úmysl v době jednání prokázán, pak nejde o trestný čin podvodu, a pokud tak soudy přesto rozhodly o vině dovolatele, tak dle jeho názoru nesprávně právně posoudily jeho jednání. Dovolatel tvrdí, že jeho cílem bylo získat formou zpětného leasingu finanční prostředky, že jednotlivé splátky chtěl splácet a objektivně měl možnost tyto splátky hradit a také tak až do rozpadu manželství činil. Pokud pak později nastaly skutečnosti, které mu řádné splácení znemožnily, nemůže dle jeho názoru tato skutečnost vést k závěru, že již v době uzavírání leasingové smlouvy jednal v úmyslu způsobit na cizím majetku škodu. Dle názoru obviněného nebyla uvedená tvrzení v průběhu celého řízení vyvrácena, naopak bylo potvrzeno, že měl část splátek dle stanoveného splátkového kalendáře uhradit. Vzhledem k výše uvedeným argumentům je dovolatel přesvědčen, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku soudy obou stupňů a tedy k naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
S odkazem na své výhrady vůči zmatečnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (v samotném dovolání se odkazuje již na námitky obsažené v odvolání, kde namítal i formální nedostatky spočívající v tom, že na str. 19 byl zproštěn obžaloby pro skutek, pro který však byl současně odsouzen) je toho názoru, že je naplněn i dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Jelikož odvolací soud vytýkané vady neodstranil, je dovolatel přesvědčen, že je tím naplněn i dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby buď věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Tento svůj názor opírá o argument, že dovolatel podpisem smluv či jiných listin týkajících se neexistující obývací stěny uvedl poškozenou společnost C. T., s.r.o., v omyl a v důsledku tohoto omylu a následné faktury tato společnost zaplatila částku 144.566,- Kč, což by – nebýt shora uvedeného omylu – neučinila, neboť předmět „nepravého zpětného leasingu“ neexistoval a peníze tak byly poskytnuty bez jakéhokoliv zajištění či protihodnoty. Dnem zaplacení jí tak fakticky vznikla škoda v této výši. Pozdější splátky je tak dle názoru státního zástupce třeba považovat toliko za náhradu škody a pokud nalézací soud uznal dovolatele vinným toliko za způsobení škody ve výši 109.182,- Kč, učinil tak ve prospěch tohoto obviněného. Dle názoru státního zástupce je tedy irelevantní, zda měl dovolatel v úmyslu splátky hradit, neboť by se jednalo toliko o úmysl nahradit způsobenou škodu. Obohacení dovolatele či jiného spatřuje státní zástupce v obdržení shora uvedené finanční částky, přičemž je lhostejné, jak s touto částkou bylo naloženo.
S ohledem na to, že státní zástupce z uvedených důvodů považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §254a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu jednak v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, když v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm k) tr. řádu, jehož naplnění dovolatel spatřuje v částečné zmatečnosti rozsudku soudu prvního stupně, která údajně nebyla odvolacím soudem napravena.
Nejvyšší soud po posouzení věci dospěl k závěru, že s takto formulovanými dovolacími důvody je podané dovolání svým obsahem v souladu toliko částečně. Je totiž zřejmé, že odkaz dovolatele na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný) není v souladu s povahou námitky, kterou dovolatel s odkazem na tento dovolací důvod vznáší. Jestliže dovolatel tvrdí, že zmíněná zmatečnost má spočívat v tom, že na str. 19 rozsudku byl de facto zproštěn obžaloby pro skutek, pro který byl současně odsouzen, pak je evidentní, že taková vada – pokud by existovala – není s výše uvedeným dovolacím důvodem obsahově v souladu. Kromě toho je zjevné, že s uvedenou námitkou se soud druhého stupně řádně vypořádal a i v případě, že by tato část dovolání byla v souladu se zákonným dovolacím důvodem, nemohla by být posouzena jako opodstatněná.
Na základě věcného posouzení námitek dovolatele Nejvyšší soud musí konstatovat, že v té části, ve které je podané dovolání s použitými dovolacími důvody v souladu, jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Nelze totiž akceptovat názor obviněného, že v napadeném rozhodnutí došlo k nesprávnému právnímu posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, ze kterého byl dovolatel uznán vinným. Ze skutkových zjištění soudu, která jsou i pro řízení o dovolání závazná a nelze je v tomto řízení revidovat, je totiž nepochybný podvodný úmysl dovolatele již od samého počátku. Jestliže dovolatel zpochybňuje existenci subjektivní stránky trestného činu na základě toho, že původně měl záměr dluh splácet a teprve později z důvodu svých finančních problémů tento záměr nemohl naplnit, pak je nutno souhlasit s výše uvedeným názorem státního zástupce, že takové okolnosti nemohou být považovány za relevantní. Z popisu skutku tak, jak je uveden ve výroku odsuzujícího rozsudku a doplněn v jeho odůvodnění, je naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu i subjektivní stránky již v okamžiku spáchání činu zcela evidentní, přičemž nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení nelze vytknout ani soudu prvního stupně, ani soudu odvolacímu.
Je tedy zcela zřejmé, že řízení předcházející rozhodnutí soudu druhého stupně nebylo zatíženo vadou, kterou by bylo možno napadnout s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu či jiný ze zákonných dovolacích důvodů a nebyl ani naplněn dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, ve které formálně odpovídá použitým dovolacím důvodům, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. května 2006
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h