ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.492.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 492/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2006 o dovolání H. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 161/2005 ze dne 29. 6. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 325/2004, takto:
Odůvodnění:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 161/2005 ze dne 29. 6. 2005 a rozsudek Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 325/2004 ze dne 24. 3. 2005 zrušují .
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l trestního řádu se Okresnímu soudu v Liberci p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 325/2004 ze dne 24. 3. 2005 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.). Za uvedený trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jí byla uložena povinnost nahradit České republice – M. v. ČR, P.ČR - S. S. k. v Ú. n. L. škodu ve výši 84,30 Kč. Skutkově šlo o to, že obviněná dne 25.11.1998 kolem 20.30 hod. na silnici před obcí M.u L. ve směru jízdy od obce F., společně s M. L., předstírala dopravní nehodu, kdy se jako řidička vozidla VW Golf, měla střetnout s protijedoucím vozidlem, řízeným M. L., zn. Peugeot 205, a mělo dojít ke střetu vozidel a odražení vozidla VW Golf a jeho následnému nárazu do stromu, kdy obžalovaná takovýto popis uvedla do záznamu o malé dopravní nehodě. Následně bylo prokázáno, že takto deklarovaný vznik a průběh dopravní nehody je technicky nepřijatelný. Na základě těchto skutečností uplatnil dne 30.11.1998 majitel jmenovaného vozidla VW Golf, K. B., u Č. p., a. s., p. L., nárok na náhradu škody ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zn. Peugeot 205, a bylo mu neoprávněně vyplaceno plnění ve výši 332.275,- Kč, ke škodě Č. p., a.s., p. L.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku H. B. podala, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozsudkem sp. zn. 31 To 161/2005 ze dne 29. 6. 2005, a to tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. uznal dovolatelku vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. Za tento trestný čin jí uložil podle §250a odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. znovu dovolatelce uložil povinnost nahradit České republice – M. v. ČR, P.ČR - S. S. k. v Ú. n. L. škodu ve výši 84,30 Kč.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala H. B. dovolání, a to včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že jako účastnice popsané dopravní nehody, která se skutečně stala, splnila svou oznamovací povinnost, když do protokolu sepsaném policií z místa nehody neuvedla jiný rozsah poškození vozu VW Golf, než o jakém se mohl přesvědčit i policista přítomný na místě nehody. Z tohoto jejího jednání nelze podle ní v žádném případě dovodit úmysl vyvolat pojistnou událost a způsobit jinému škodu nebo úmysl vzniklou škodu ještě zvýšit, a pokud existují rozpory týkající se rychlosti vozidla v době střetu, nárazu do stromu, postavení vozidel po dopravní nehodě, pak tyto skutečnosti dovolatelka reprodukovala subjektivně bezprostředně po dopravní nehodě a nelze z nich dovozovat závěr o subjektivní stránce trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. Ačkoliv je trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. dokonán již vyvoláním samotné pojistné události (v tomto případě údajnou inscenací dopravní nehody s dalším účastníkem), poukazuje dovolatelka na skutečnost, že důkazy opatřenými v trestním řízení takovéto její jednání nebylo v žádném případě prokázáno. Dále namítla, že nemůže být shledána odpovědnou za následek spočívající v proplacení částky 332.275,- Kč Českou pojišťovnou, a. s., neboť tento zcela zřejmě způsobila jiná osoba, byť v dané věci nebylo proti takové osobě trestní řízení vedeno. Na podporu tohoto svého tvrzení dovolatelka uvádí, že nebyl opatřen žádný důkaz o tom, že se účastnila jakéhokoliv dalšího jednání, které vedlo k proplacení této částky K. B. Z těchto důvodů má za to, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zejména na nesprávném hmotně právním posouzení jednání kladeného jí za vinu. S ohledem na uvedené proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ČR dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc opětovně projednal a rozhodl o zastavení trestního stíhání vedeného proti ní.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. V jeho prvním vyjádření ze dne 18. 11. 2005 poukázal na to, že dovolání postrádá zákonné označení uplatněného dovolacího důvodu v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. a že ani ze slovního popisu vytýkaných vad nelze zjistit, o jaký dovolací důvod se dovolání opírá. Proto navrhl, aby podané dovolání bylo Nejvyšším soudem podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Ve druhém vyjádření ze dne 6. 4. 2006 pak státní zástupce konstatoval, že dovolatelka uplatněný dovolací důvod konkretizovala dne 20. 2. 2006 odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dle §265f odst. 2 tr. ř. lze rozsah a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, přičemž toto ustanovení lze vztáhnout i na případy, kdy je konkrétní dovolací důvod uplatněn poprvé. Lhůta k podání dovolání, a tím i k doplnění jeho důvodů, tedy dle jeho názoru dovolatelce již uplynula, a to dva měsíce od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, takže k podání ze dne 20. 2. 2006 již nelze přihlížet. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., přičemž souhlasil, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání. K uvedenému názoru dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolání bylo podáno včas a za splnění i všech dalších zákonem vyžadovaných náležitostí, neboť dovolatelka na výzvu soudu prvního stupně (postupem podle §265h tr. ř.) doplnila přesné označení zvoleného dovolacího důvodu ve lhůtě soudem jí stanovené, a proto nezbylo než se podaným dovoláním také věcně zabývat a ve věci takto rozhodnout.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje to, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
V projednávané věci dovolatelka primárně spatřuje vadu napadeného rozhodnutí v nesprávném hmotně právním posouzení jednání kladeného jí za vinu, zejména z hlediska jejího zavinění, tedy úmyslu vyvolat pojistnou událost a způsobit takovým činem na cizím majetku škodu nikoliv malou. Jako účastnice nehody oznámila tuto policii a posléze do protokolu o dopravní nehodě uvedla takový rozsah poškození vozidla VW Golf, o němž se přesvědčil též přivolaný policista, který tento stav do protokolu zaznamenal. Z učiněných skutkových zjištění nevyplývá žádným způsobem, že by průběh této dopravní nehody předem domluvila a poté zinscenovala s řidičem L., tedy že by jednala v úmyslu pojistnou událost ve smyslu §250a odst. 2 tr. zák. vyvolat. V rámci svého výslechu (v postavení obviněné) uvedla, že průběh nehody s odstupem čtyř roků si již přesně nepamatuje s tím, že na místě nehody byla dopravní policie, která nehodu šetřila. O další osud poškozeného vozidla se již vůbec nezajímala a nic v souvislosti s uplatněním pojistného neví. Obviněný M. L. v rámci svého výslechu uvedl, že si sice není jistý, ale ke střetu vozidel nedošlo, přičemž nehodu šetřila dopravní policie a on podal vysvětlení, když uznal svou vinu na vzniku nehody, protože svým způsobem jízdy zavinil, že protijedoucí řidička vyjela mimo vozovku a narazila do stromu. Ze záznamu o malé dopravní nehodě, který pořídil policista P. D. pak plyne, že ten do něj uvedl, že v ostré pravotočivé zatáčce došlo k bočnímu střetu obou vozidel po němž řidička B. narazila čelně do stromu při pravém okraji vozidel. Popsal také škodu na vozidlech (VW Golf cca 80.000,- Kč) s tím, že dopravní nehodu zavinil řidič L. Ze znaleckých posudků sice vyplynulo, že konečné postavení vozidel po nehodě a poškození vozidla VW Golf tak, jak bylo zadokumentováno policistou na místě a později likvidátorem Č. p., a. s., účastníky deklarovanému průběhu dopravní nehody neodpovídá, ale společně s jinými ve věci učiněnými skutkovými zjištěními nebylo v žádném případě prokázáno nepochybné zavinění dovolatelky ve shora uvedeném smyslu. Především je však na místě zdůraznit, že z učiněných skutkových zjištění nijak nevyplývá ani to, že by dovolatelka jednala dále takovým způsobem, který vedl k vyplacení částky 332.275,- Kč Č. p., a. s., jejímu manželu K. B. Pokud uvedené skutečnosti nebyly soudy vzaty dostatečně v úvahu, nelze mít za to, že byl také prokázán úmysl dovolatelky dopravní nehodu přivodit (případně ji inscenovat) a to proto, aby další osoba podvodně vymohla pojistné, a to ve výši podstatně přesahující škodu na vozidle reálně vzniklou. Z těchto hledisek je proto na místě považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu nejenom za právně relevantní, ale i důvodné. To přesto, že dovolací soud si je vědom toho, že je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy a v návaznosti na tento stav posuzovat hmotně právní aspekty věci, bez toho, že by učiněná skutková zjištění měnil. Nelze však mít ani za to, že je naprosto a bez výjimky takto zjištěným skutkovým stavem vázán, a to právě ve chvíli, kdy doposud učiněná skutková zjištění nedosahují rozsahu, ale ani obsahu, který by umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav také právně posoudit. V dané věci poukázala dovolatelka v zásadě na absenci subjektivní stránky svého jednání při naplňování skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 3 tr. zák., když byla soudy shledána vinnou, že úmyslně vyvolala pojistnou událost a způsobila tím na cizím majetku škodu nikoliv malou. Především je v této souvislosti na místě připomenout, že k naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu je z hlediska jeho subjektivní stránky zapotřebí úmyslného jednání. Tato skutečnost však ze soudy učiněných skutkových zjištění neplyne, když nijak nebyla blíže zkoumána obhajoba dovolatelky spočívající v tom, že dopravní nehodu nepředstírala a na jednání, jež vedlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 332.275,- Kč Č. p., a. s., jejímu manželovi K. B., se nijak nepodílela, když nelze přehlédnout ani to, že vozidlo, se kterým dovolatelka havarovala a vozidlo ohledané likvidátorem pojišťovny, nemuselo být shodné. Za daného stavu věci tak učiněná skutková zjištění takto zjevně neumožnila soudům dospět k tak jednoznačnému právnímu závěru, který nakonec ve svém rozhodnutí přijaly. Je nutno dodat, že jejich povinností bylo v rámci skutkové věty (ale i co do důvodů přijatého rozhodnutí) jednoznačně uvést, v čem spatřuje trestněprávní charakter jednání dovolatelky, a to z hlediska jejího zavinění, tedy jí namítané absence subjektivní stránky předmětného trestného činu. Jak již řečeno, předmětný trestný čin lze spáchat pouze úmyslně a tedy minimálně v tzv. úmyslu nepřímém (§4 písm. b) tr. zák.), když za dané situace z popisu skutku ve skutkové větě odvolacího soudu, ale ani z důvodů přijatého rozhodnutí existence úmyslného jednání s ohledem na uvedené jednoznačně nevyplývá. Teprve po vyřešení této otázky bude na místě rozhodnout, zda dovolatelka ve skutečnosti naplnila (sama) všechny znaky skutkové podstaty uvedeného či jiného trestného činu a tomu také podřídit další rozhodnutí ve věci. Nelze než uzavřít, že doposud ve věci učiněná skutková zjištění neumožňují přijmout právní závěry, ke kterým oba soudy v rámci svého rozhodování dospěly.
Protože Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání H. B. důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 161/2005 ze dne 29. 6. 2005 i citovaný rozsudek Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 325/2004 ze dne 24. 3. 2005, když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Okresní soud v Liberci bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést úplné a přesné zjištění skutkového stavu z hledisek již shora uvedených (§265s odst. 1 tr. ř.). V tomto směru půjde především o charakter skutkových zjištění, kterými bude bezpečně prokázán úmysl dovolatelky naplnit svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §250a odst. 2, odst. 3 tr. zák., příp. jiného trestného činu, především tedy to, zda tato měla v úmyslu zinscenovat popsanou dopravní nehodu, příp. zda takto či později jednala proto, aby jejímu manželu K. B. bylo vyplaceno pojistné plnění za škodu způsobenou na vozidle VW Golf u Č. p., a. s. Teprve po zjištění a vyhodnocení uvedených skutečností se zaměřením na shora uvedené bude moci soud jednoznačně dovodit vinu či nevinu dovolatelky vycházejíc z jednoznačně a nepochybně prokázaného skutkového stavu, který teprve bude moci poskytnout dostatečný prostor pro jemu odpovídající samotné právní hodnocení věci.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka