ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.630.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 630/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 o dovolání podaném Ing. J. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 475/2005 ze dne 15. 12. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 59/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 59/2005 ze dne 6. 9. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal Ing. J. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 4 To 475/2005 ze dne 15. 12. 2005 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, jako nedůvodné.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. J. N. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že co se týče pokusu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák., nesouhlasí s takovým právním posouzením předmětného skutku soudy, protože takto dovozeným právním závěrům neodpovídají soudy ve věci učiněná skutková zjištění. Z těch zejména nevyplývá naplnění zákonných znaků zavinění a to formou úmyslu a nemohla tak být naplněna ani subjektivní stránka pokusu k takovému trestnému činu. To proto, že on sám byl napaden poškozenou, byl zraněn (tomu svědčí i příslušné lékařské zprávy) a nejednal tedy v úmyslu poškozenou zranit, když také její zranění bylo shledáno lehkým a povrchním. On sám vůči poškozené užil násilí, které bylo nízké intenzity a nemohlo tak dojít k následku vyžadovanému v takovém případě trestním zákonem. Stran trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., kterým byl též soudy shledán vinným potom uvedl, že i v tomto případě soud nesprávně právně kvalifikoval jeho jednání. Znovu poukázal na nízkou intenzitu násilí na poškozené, která takto nebyla výrazně omezena ve svém rozhodování a také setrvala v domě až do příchodu své dcery. Jím užitá slovní vyhrůžka na adresu poškozené („doma tě nechci, vypadni nebo tě skopu se schodů“) nemůže být posouzena jako pohrůžka těžké újmy na zdraví, protože je zřejmé, že vzhledem ke svému věku, pohybovému omezení a tělesné konstrukci, nemohla být tato pohrůžka míněna vážně. Za těchto okolností jeho jednání také nenaplnilo potřebný stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání pro společnost, když ten je takto nepatrný. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud citované rozhodnutí soudu odvolacího ve výrocích o vině i trestu zrušil, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně a přikázal Okresnímu soudu v Blansku, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že poukázal na rozsah zranění poškozené, které bylo objektivně zjištěno a nesvědčí závěru, že by dovolatel přes svůj věk neměl nad poškozenou fyzickou převahu. Její takto utrpěné zranění ji podstatně omezovalo v běžném způsobu života po dobu cca 5-6 dnů, což je doba blížící se hranici ublížení na zdraví a za zcela bezvýznamná je považovat nelze. Učiněná skutková zjištění přitom svědčí tomu, že její zranění vznikla tím, že ji dovolatel opakovaně bil. Přitom právě značný počet drobných zranění svědčí přinejmenším o nepřímém úmyslu dovolatele (§4 písm. a/ tr. zák.) ublížit jí na zdraví, když si musel být vědom toho, že tato zranění budou na její organismus působit současně, aniž by tuto skutečnost jako laik byl schopen posoudit a s ublížením na zdraví byl takto srozuměn, když neměl žádný rozumný důvod předpokládat, že škodlivý následek nenastane. Z učiněných skutkových zjištění tak vyplynulo, že fyzickou převahu nad poškozenou měl a z tohoto hlediska je nutno posuzovat i jeho pohrůžku skopáním poškozené ze schodů, pokud tato dům neopustí, a stejně vážně je nutno brát i pohrůžku zastřelení poškozené, když dovolatel vlastnil pistoli. To, že poškozená přes uvedené pohrůžky v domě setrvala, je potom právně irelevantní. Nelze takto dospět ani k závěru, že by jednání dovolatele nedosahovalo nebezpečnosti pro společnost takového stupně, jako jiné běžné případy trestné činnosti tohoto druhu a ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. tak v posuzované věci nelze aplikovat. Soudy užitou právní kvalifikaci předmětného skutku tak lze považovat za přiléhavou. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl užit dle druhé alternativy obsažené v tomto dovolacím důvodu, který by mohl být shledán právně relevantním pouze v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícímu byl naplněn některý z důvodů dovolání obsažený v §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. Námitky dovolatel jsou však ve vztahu k předchozímu řízení zjevně neopodstatněné a tento závěr lze tedy vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů, v dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci učiněných skutkových zjištění. Z této skutečnosti potom zejména dovozuje absenci úmyslu v rámci svého jednání a také nedostatek společenské nebezpečnosti svého počínání. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí poukázaly na přesvědčivou a nerozpornou výpověď poškozené a její soulad s objektivně pořízenou lékařskou zprávou, která prokázala, že poškozená byla ošetřena ihned po popsaném konfliktu a byly u ní zjištěny oděrky na hrudníku a pažích, těmto skutečnostem potom odpovídal i ve věci pořízeny znalecký posudek. Takto bylo tedy nepochybně zjištěno, že dovolatel slovním i fyzickým násilím poškozenou nutil k opuštění domu, a to v rozsahu popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu první instance. Za daných okolností pak soudy nepochybily, pokud v popsaném jednání dovolatele spatřovaly minimálně nepřímý úmysl vyjádřený v ustanovení §4 písm. b) tr. zák. s odkazem na to, opakovanými údery do horní poloviny těla poškozené musel být srozuměn s tím, že jí může způsobit zranění trvalejšího charakteru, ke kterému nedošlo pouhou náhodou. Stejně tak nelze mít za malicherné jeho pohrůžky vůči poškozené spočívající v tom, že pokud neopustí dům, tak ji skope ze schodů nebo ji zastřelí. To obzvláště proto, že vlastnil střelnou zbraň, a proto ani právní kvalifikaci jeho jednání jako vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. nelze nic vytknout. Vznesené námitky tak z valné části z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak směřují do oblasti soudy učiněných skutkových zjištění, o jejichž správnosti nemůže být zásadních pochyb. Právně relevantní námitkou v tomto směru je pouze jeho výhrada, že předmětný skutek nedosáhl potřebného stupně společenské nebezpečnosti tak, aby v něm mohly být spatřovány soudy označené trestné činy. S ohledem na již uvedené však nelze dospět k závěru, že předmětný skutek (čin) vykazuje pouze takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.). To i s ohledem na již uvedené okolnosti spoluurčující stupeň nebezpečnosti pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.). Takto vznesená námitka je z pohledu již řečeného právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka