ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.69.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 69/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 o dovolání podaném M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 300/2005 ze dne 2. 8. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 24/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 29 T 24/2005 ze dne 23. 5. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
V předmětné věci podal M. B. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 300/2005 ze dne 2.8.2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. B. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že dne 23. 5. 2005 konal soud prvního stupně hlavní líčení v jeho věci a to bez jeho přítomnosti a nemohl přitom spravedlivě prezumovat absenci jeho vůle neuplatnit své právo na obhajobu, zvláště proto, že v tomto hlavním líčení měla být slyšena poškozená a její výpověď (protichůdná tvrzení dovolatele) ho měla usvědčovat ze spáchání trestného činu, pro který byl obžalován. Za dané situace tak nemohl soud bez jeho přítomnosti u označeného hlavního líčení věc spolehlivě rozhodnout a dosáhnout tak účelu trestního řízení. Pokud soud jednal v jeho nepřítomnosti a ve věci také rozhodl, jeho postup za těchto okolností lze považovat za vadu řízení, která mohla mít podstatný vliv na jeho samotné rozhodnutí. Takový postup soudu potom podle přesvědčení dovolatele založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., to s tím, že z provedených důkazů jednoznačně neplyne, že by dovolatel jednal v rozporu s vůlí poškozené. V této souvislosti také poukázal na svůj důvěrný vztah s poškozenou, v důsledku kterého spolu stran prodeje auta a případných finančních prostředků takto získaných neuzavřeli žádnou písemnou dohodu. Přesto však soudy uvěřily tvrzení poškozené a jeho tvrzení shledaly nevěrohodným. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby dovolací soud „usnesení odvolacího soudu zrušil a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obsahově tomuto dovolacímu důvodu odpovídají, důvodné však nejsou. To proto, že při zvažování existence věcných podmínek konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného je třeba zvážit důkazní situaci, povahu, rozsah a právní náročnost souzeného skutku, jakož i dosavadní stanovisko obviněného k věci a způsob jeho obhajoby. Nelze přitom dovodit, že hlavní líčení je nemožné konat v nepřítomnosti obviněného jenom proto, že při něm má být vyslechnut svědek, jehož výpověď je v rozporu s výpovědí obviněného. V posuzované věci šlo o případ skutkově i právně nepříliš složitý. Přitom označené hlavní líčení dovolatelem bylo již v pořadí druhé, kdy při prvním hlavním líčení (konaném dne 2. 5. 2005) byl dovolatel osobně přítomen a v jeho rámci se obsáhle vyjádřil ke skutečnostem kladeným mu za vinu a prezentoval svou skutkovou verzi předmětné události. Soud byl takto s dovolatelem v přímém kontaktu a mohl na něj tedy výchovně a preventivně působit, pokud by takové působení ovšem s ohledem na postoj dovolatele k věci přicházelo v úvahu. Bez významu je potom odkaz dovolatele na ustanovení §202 odst. 3 tr. ř., které soudem nebylo aplikováno, protože svědkyně (poškozená) Mgr. M. byla soudem v rámci hlavního líčení dne 23. 5. 2005 osobně vyslechnuta. Přitom dovolatel svou neúčast u hlavního líčení, konaného dne 23. 5. 2005 (o termínu jeho konání nepochybně věděl), nijak neomluvil a nepožádal ani o jeho odročení. Za takovou omluvu přitom nelze pokládat vyjádření, které učinil v průběhu hlavního líčení otec dovolatele ( v rámci své svědecké výpovědi), když uvedl, že „syn mu včera volal, že je nemocen“. Státní zástupce opakovaně poukázal na to, že dovolatel se osobně účastnil hlavního líčení ve své věci dne 2. 5. 2005, věděl, že poškozená se k němu nedostavila, a hlavní líčení proto bylo odročeno na konkrétní termín za účelem jejího výslechu, přesto však neučinil nic proto, aby využil svého práva osobně se takto odročeného hlavního líčení zúčastnit. Uzavřel, že v daném případě byly splněny všechny materiální i formální podmínky proto, aby hlavní líčení konané soudem dne 23. 5. 2005 mohlo být konáno v nepřítomnosti obviněného.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že podané dovolání v tomto směru neobsahuje žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky souzeného trestného činu nebo nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Své námitky takto dovolatel směřuje výlučně proti hodnocení důkazů soudy a k prosazování vlastních skutkových tvrzení a takové námitky potom neodpovídají označenému dovolacímu důvodu. Pro úplnost dodal, že ze skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatel se dopustil trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. ve chvíli, kdy si přisvojil částku 80.000,- Kč jako výtěžek z prodeje vozidla poškozené, přičemž soudy jeho obhajobu, týkající se předání částky 50.000,- Kč poškozené a ponechání si částky 30.000,- Kč jako provizi, správně odmítly jako nevěrohodnou. S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. V předmětné věci je takto uvedený dovolací důvod uplatněn právně relevantně, avšak v tomto směru podané dovolání je zjevně neopodstatněné. Je sice skutečností, že dovolatel nebyl přítomen u hlavního líčení konaném soudem prvního stupně dne 23. 5. 2005, soud však toto hlavní líčení provedl za splnění všech materiálních i formálních podmínek předepsaných zákonem pro takovýto postup (§202 tr. ř.). Především je na místě připomenout, že dovolatel se účastnil prvního hlavního líčení konaného soudem dne 2. 5. 2005, v jehož rámci se obsáhle vyjádřil ke skutku, pro který byl obžalován (včetně výpovědi poškozené z přípravného řízení, jejíž obsah zůstal po celé trestní řízení shodný), vzal také na vědomí nepřítomnost poškozené a sdělení soudu, že hlavní líčení je za účelem jejího výslechu odročeno na konkrétní termín. Z takto vytyčeného hlavního líčení (stanoveného na den 23. 5. 2005) se nijak neomluvil a nepožádal soud ani o jeho odročení. Přitom je nepochybné, že v době konání hlavního líčení dne 23. 5. 2005 (u kterého nebyl přítomen) byly splněny potřebné materiální podmínky pro to, aby soud ve věci jednal, protože věc bylo možné spolehlivě rozhodnout. To proto, že se k trestnému činu kladeného mu za vinu obsáhle vyjádřil, přičemž nepochybně nešlo o věc skutkově či právně složitou a dále i vzhledem k tomu, že bylo dosaženo za daných okolností i účelu trestního řízení s ohledem na postoj dovolatele k věci. Lze tedy uzavřít, že uvedeným postupem soudu prvního stupně (ani rozhodnutím soudu odvolacího, který tento postup akceptoval) nebyla porušena ustanovení zákona o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a s ohledem na další shora uvedené skutečnosti tak nebylo reálně zasaženo ani právo dovolatele na obhajobu a v konečném důsledku ani jeho základní, ústavně garantované právo obsažené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva a svobod nebo v čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr.ř. lze uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení, zejména výpovědi poškozené, soudy. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že vlastně nebylo prokázáno, že by spáchal skutek, ve kterém soudy shledaly trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech svých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i namítanou věrohodností výpovědí poškozené a přiléhavě vysvětlily, proč jim uvěřily, když právem poukázaly i na dovolatelovu předchozí trestnou činnost obdobného charakteru. Pokud by tedy dovolatel uplatnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nezbylo by než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak s ohledem na uplatněné dovolací důvody ve svém souhrnu Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr.ř.).
V Brně dne 8. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka