ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.792.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 792/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2006 o dovolání podaném A. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 6/2006 ze dne 15. 2. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 74/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 1 T 74/2004 ze dne 7. 11. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále soud rozhodl o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal A. G. odvolání o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp.zn. 3 To 6/2006 ze dne 15.2.2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr.ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. G. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti poukázal na to, že soudy při svém rozhodování vycházely především z výpovědi poškozené, která podle jeho názoru není přesvědčivou do té míry, aby na jejím základě byl shledán vinným uvedeným trestným činem. V této souvislosti opakoval námitky, které uvedl již v rámci svého odvolání a v nichž poukazoval na jednotlivé detaily výpovědi poškozené. Poukázal i na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie ze kterého se podává, že není osobou, která je patologicky sexuálně agresivní i na to, že metodou DNA nebyla prokázána jeho přítomnost na kritickém místě. Z provedeného dokazování prý je zřejmé, že není dán takový řetězec důkazů, který by jednoznačně prokazoval spáchání označeného trestného činu dovolatelem. Jestliže tedy zůstanou po vyčerpání všech dosažitelných důkazů pochybnosti o některé skutkové okolnosti důležité pro posouzení zavinění, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Za daného stavu tak soudy měly aplikovat minimálně pravidlo in dubio pro reo, což však neučinily. Protože nebyly shledány dostatečné důkazy pro vyslovení závěru, že spáchal trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. navrhl, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně a s ním související rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou dovolací soud podle §265k tr. ř. zrušil a rozhodl sám podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že dovolatel se podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že konkrétní výhrady uvedené v dovolání nevyhovují deklarovanému dovolacímu důvodu. Námitky jím vznesené jsou primárně skutkové povahy a nejedná se tak o hmotně právní posouzení věci, ale o napadení učiněných skutkových zjištění a nikoli o výhrady vůči právnímu hodnocení stabilizovaného (a nezpochybněného) skutku. Státní zástupce tak má za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, a proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání ve věci učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl především nesprávné hodnocení výpovědí poškozené a to s poukazem na její rozpornost a nepřesvědčivost, dále potom na citovaný závěr znaleckého posudku i výsledky testu DNA. Z těchto skutečností potom dovozuje svou nevinu s tím, že před soudy provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal skutek, který soudy posléze kvalifikovaly jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, a pečlivě se zabývaly zejména i výpověďmi poškozené a v tomto směru také podrobně vysvětlily proč (z jakých důvodů) právě poškozené uvěřily. V této souvislosti je na místě také připomenout, že mezi dovolatelem a poškozenou absentoval jakýkoliv vztah, neznali se a poškozená tak neměla nejmenší motiv k tomu, aby ve vztahu k popsanému skutku a osobě dovolatele byla případně ovlivněna. Stran znaleckého posudku podaného znalkyní MUDr. R. H. je na místě uvést, že ze závěrů znalkyně plyne, že u dovolatele sice nebyla zjištěna sexuální deviace, avšak konstatována byla vývojová porucha osobnosti a jednání, které je dovolateli kladeno opakovaně za vinu, je jednáním sexuálně delikventním a je v přímé souvislosti se zjištěnou poruchou osobnosti, když v této souvislosti nelze přehlédnout ani jeho předchozí (soudy označené) odsouzení. Ohledně námitky stran absence testu na DNA soudy poukázaly na to, že tento test pro nedostatek potřebného materiálu nemohl být proveden a tedy vzat v úvahu jako důkazní prostředek. S ohledem na uvedené tak lze uzavřít, že rozsah i obsah provedeného dokazování (do kterého výlučně směřují námitky dovolatele) byl do té míry úplný, že také umožnil soudům označený skutek spolehlivě právně kvalifikovat, kdy ani v tomto směru nelze mít proti citovaným (napadeným) rozhodnutím soudů výhrad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka