ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.82.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 82/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 dovolání obviněného M. K ., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 5 To 415/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 61/2005, a rozhodl takto:
Dovolání M. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 2 T 61/2005, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona, za který byl podle §224 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 tr. zákona, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 5 roků. Podle §49 odst. 1 tr. zákona, §50 odst. 1 tr. zákona byl odsouzenému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 roků. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený F. Č. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 3. 4. 2004 v 17.00 hod. v místě, kde je povolena maximální rychlost jízdy 50 km/hod. jako řidič osobního automobilu tovární značky Opel Vectra 2.5 V6, při jízdě ve směru od P. n. k ulici B. nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravní situaci a v důsledku nepřiměřené rychlosti, kdy jel rychlostí nejméně 107,8 km/hod. v průběžném jízdním pruhu, se střetl s osobním autem tovární značky Renault Megane 1.9 TDI, řízeným F. Č., který s vozidlem odbočoval z připojovacího jízdního pruhu přes průběžný jízdní pruh a přes přerušovanou čáru vlevo směrem ke vjezdu do sportovního areálu H. S. a nemocnice, při střetu vozidlo Opel narazilo pravou přední stranou do levé přední strany vozidla Renault, došlo k rotaci vozidla Opel, k nárazu do hlinitého břehu, do obrubníku a sloupu veřejného osvětlení, přičemž vozidlo Opel bylo zcela demolováno a spolujezdec obžalovaného z vozidla Opel M. Š., utrpěl poranění více pro život nezbytných a důležitých orgánů v podobě zhmoždění a trhlin plic, mnohočetných zlomenin žeber s poškozením mezižeberních cév a následným krvácením do hrudních vaků, zhmoždění srdce, roztržení bránice, zhmoždění a trhliny levé ledviny, zhmoždění tlustého střeva a krvácení do dutiny břišní, neslučitelné se životem, v důsledku čehož dne 4. 4. 2004 v 00.45 hod. zemřel na ARO Nemocnice v T.
Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 415/2005 odvolání obviněného zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Třebíči dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu a výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle názoru dovolatele skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku a v usnesení odvolacího soudu neskýtají dostatečný podklad pro to, aby mohl být dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a aby mu byl uložen navazující trest.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku mimo jiné poukazuje na skutečnost, že odvolací soud provedl doplnění dokazování znaleckým posudkem soudního znalce Ing. M.U. avšak nepřihlédl k zásadně odlišným zjištěním a závěrům tohoto znalce ohledně průběhu dopravní nehody a ani v odůvodnění napadeného usnesení se vůbec nezabýval těmito závěry tohoto znaleckého posudku, když pouze uvedl, že takto doplněné dokazování nebylo důvodem ke změně rozsudku a že obviněný svým způsobem jízdy měl porušit podstatnou povinnost účastníka provozu na pozemních komunikacích a že obviněný se stal jediným viníkem dopravní nehody s neodčinitelným následkem. Podle názoru dovolatele z popisu skutku jednoznačně vyplývá, že dopravní situaci, za které došlo ke střetu obou vozidel, způsobil či přinejmenším spoluzavinil řidič vozidla Renault Megane, a to porušením ustanovení §12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., neboť jeho povinností bylo při přejíždění do druhého jízdního pruhu neohrozit a neomezit řidiče, jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí, a ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., neboť jeho povinností bylo při odbočování vlevo neohrozit řidiče jedoucího za ním a dbát zvýšené opatrnosti. Dovolatel soudí, že pokud jel v době nehody nedovolenou rychlostí, tato okolnost sama o sobě nemohla být jedinou a rozhodující příčinou dopravní nehody, neboť u dopravních nehod je každý následek výsledkem mnoha příčin a důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska následku příčinou dostatečně významnou. Ani každé jednání, bez kterého by následek nenastal, není však stejně důležitou příčinou následku, a zde vidí dovolatel nesprávné právní posouzení skutku, když Okresní soud v Třebíči vůbec nezhodnotil jeho jednání s ohledem na jednání řidiče vozidla Renault Megane a neurčil správně stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Protože takový obsah dovolání není v souladu se žádným ze zákonných dovolacích důvodů, navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z obsahu podaného dovolání je však zcela zjevné, že veškerá argumentace obviněného obsažená v jeho mimořádném opravném prostředku směřuje k revizi učiněných skutkových zjištění, především k přehodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem dopravní nehody, přičemž předkládá k posouzení např. rozpory v obsahu obou provedených znaleckých posudků atd. Tato otázka je však otázkou hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu, nikoli otázkou právního, resp. hmotně právního posouzení, které lze napadat v rámci použitého dovolacího důvodu. Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k přezkoumávání skutkových zjištění soudu, jakož ani postupu při provádění či hodnocení důkazů, dovolání není možno považovat za „druhé odvolání“ a dovolací soud nemá charakter soudu třetí instance. Nejvyšší soud je skutkovými zjištěními soudu prvního a druhého stupně vázán. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů není určen k přezkoumávání námitek toho druhu, které uplatňuje dovolatel.
Je zcela zjevné, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší žádné námitky a argumenty, které by směřovaly k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž že pod záminkou formálně uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela evidentně žádá toliko další revizi samotných skutkových zjištění soudu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M.K.odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 8. února 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h