ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.1771.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 1771/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce JUDr. M. L., správce konkurzní podstaty úpadce S., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. s. r. o., zastoupenému advokátem, o neúčinnost právních úkonů a o nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 215/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2006, č. j. 13 Cmo 24/2006 - 107, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2005, č. j. 31 Cm 215/2005 - 69, ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. 12. 2005, č. j. 21 Cm 215/2005 - 89, nařídil k návrhu žalobce předběžné opatření, jímž se „žalovanému zakazuje prodat, pronajmout, vložit jako vklad do obchodní společnosti, zastavit či jiným způsobem zatížit dům č. p. 4 postavený na st. p. č. 255 a parcely č. 1037/6, 1037/7, 1037/8, 1037/9, 1039/2, 1040, 1045/5, 1045/6 a 1330/9, vše zaspáno na LV č. 22 pro k. ú. F. H., obec M., okres K. v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro P. k., Katastrální pracoviště S.“, zamítl návrh žalobce, jímž se domáhal nařízení předběžného opatření, „kterým by bylo žalovanému zakázáno nakládat s finančními prostředky na účtu vedeném u ČSOB, a. s. se sídlem P., zejména, že nesmí provádět úhrady prostřednictvím tohoto účtu, vybírat hotovost, účty rušit“, a dále pokud se domáhal nařízení předběžného opatření, „kterým by bylo zakázáno ČSOB, a. s. se sídlem P., nakládat s bankovním účtem žalovaného, zejména provádět výplaty z účtu, úhrady plateb a účet zrušit“.
K odvolání žalovaného proti vyhovujícímu výroku usnesení Městského soudu v Praze Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2006, č. j. 13 Cmo 24/2006 - 107, usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň - město jako soudu věcně a místně příslušnému. Odvolací soud s poukazem na ust. §9 odst. 3 písm. t) o. s. ř. a na ust. §104a odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že k řízení o odpůrčí žalobě, byť byla podána správcem konkursní podstaty, a o návrhu
na vydání předběžného opatření v rámci takového řízení není věcně příslušný Městský soud v Praze, nýbrž okresní soud (§9 odst. 1 o. s. ř.), neboť se nejedná o spor vyvolaný konkursem. Vzhledem k tomu, že v daném případě o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodl Městský soud v Praze, aniž by byl soudem věcně příslušným k projednání věci samé, Vrchní soud v Praze napadené usnesení podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. věc postoupil věcně a místně příslušnému soudu, jímž je Okresním soud Plzeň - město.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku příslušnosti soudu v rozporu s platnou právní úpravou, a toto rozhodnutí má tak ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle názoru dovolatele jde v daném případě o spor vyvolaný konkurzem, protože právo žalobce odporovat právním úkonům je právem, které je stanoveno v hmotněprávním ust. §16 ZKV, a ust. §42a obč. zák. pouze upravuje podmínky výkonu takového práva; jedná se tedy o vztah obecné a zvláštní právní úpravy, „kdy zvláštní právní úprava má před obecnou přednost.“ Názor odvolacího soudu, že tento spor by mohl proběhnout bez ohledu na existenci konkursu samotného pouze s tím rozdílem, že by v něm místo správce konkursní podstaty vystupoval úpadce, je nesprávný, protože bez informací a důkazů, které „má možnost vynutit si pouze žalobce v souvislosti s probíhajícím řízením o konkursu“, by bylo nepředstavitelné, aby tento spor vyvolal kterýkoliv z věřitelů. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení je třeba rovněž při rozhodování
o věcné příslušnosti soudu vzít v úvahu skutečnost, že sídlo firmy úpadce, místo realizace odporovatelných právních úkonů, zbývající majetek úpadce a většina věřitelů úpadce „se nachází“ na území hl. m. P. a že u Městského soudu v Praze probíhají další spory vyvolané konkursním řízením. Je rovněž otázkou, zda, rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nedošlo k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, příp. „k odnětí práva na zákonného soudce podle čl. 38“. Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení, anebo, určeno, že věcně a místně příslušným soudem je Městský soud v Praze.
Žalovaný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( §235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338 za odst. 2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka
(§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně a věc byla postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň - město jako soudu věcně a místně příslušnému.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně a věc byla postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň - město jako soudu věcně a místně příslušném není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani
z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2006
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu