ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2578.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 2578/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilých M., narozeného 20.12.1992, a J., narozeného 25.1.1996, K., dětí L. K. a P. K., za účasti prarodičů S. K. a J. K., o úpravu styku prarodičů s nezletilými, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 19 Nc 805/2005, o dovolání S. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí n.Labem ze dne 15. července 2005, č.j. 9 Co 591/2005-11, takto:
Dovolání S. K. se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí n. Labem usnesením v záhlaví označeným k odvolání matky změnil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 31. března 2005, č.j.
19 Nc 805/2005-2, jímž bylo nařízeno předběžné opatření podle §74 odst. 1 o.s.ř., kterým byl upraven styk prarodičů s oběma nezletilými způsobem ve výroku uvedeným, tak, že „se návrh na předběžné opatření na uložení povinnosti matce umožnit prarodičům S. K. a J. K. styk s nezletilými dětmi M. a J. K. zamítá.“
Prarodič S. K. v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu.
Dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
a) jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, stejně jako usnesení, jímž odvolací soud takové rozhodnutí změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, není. Pro úplnost lze dodat, že podle §237 odst. 1, písm. b) a c) o.s.ř. nemůže být dovolání v této věci přípustné i proto, že dovoláním napadené usnesení nemá povahu potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Ke shodným závěrům ostatně dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 22.1.2002, sp. zn. 26 Cdo 1533/2001, zveřejněném pod pořadovým č. 62 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002, č. 9 - 10, na str. 299 a násl., na něž jinak postačí odkázat.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2006
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu