ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.301.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 301/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně A. M. proti žalovanému S. M., zastoupenému advokátkou, o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 7/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. 8. 2005, č. j. 40 Co 247/2005 - 84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8 C 7/2003 - 71, zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným přispívat na výživu žalobkyně částkou 2.500,- Kč měsíčně od 9. 1. 2003, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. 8. 2005, č. j. 40 Co 247/2005 - 84, podle
§218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítnuto jako podané neoprávněnou osobou, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, že v téže věci je vedeno řízení u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn.8 C 214/2004, a že v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně jsou uvedeny nepravdivé informace týkající se jeho osoby. Z těchto důvodů má za to, že soud porušil ust. §83 a 103 o. s .ř., když rozsudek ve věci samé byl vyhlášen
v jeho nepřítomnosti, a porušeny byly i čl. 3, 4, 20 a 96 odst. 1 a 2 Ústavy ČR a články 3 odst. 3, 10 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s .ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. O žádný z případů zmíněných
v těchto ustanoveních však v souzené věci nejde.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, není usnesením ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61).
Přípustnost dovolání nemá oporu ani v ustanovení §238 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Totéž platí o ustanovení §238a o. s. ř. zakládajícím přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338 za odst. 2
o. s. ř.
Napadené usnesení též není rozhodnutím, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, nebo jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka, o přistoupení dalšího účastníka nebo o záměně účastníka (srov. §239 odst. 1 o. s. ř.). Rovněž nejde o usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, či potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka nebo o záměně účastníka (srov. §239 odst. 2 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu, které chce dovolatel učinit předmětem dovolacího přezkumu, nemůže být konečně podřazeno ani pod ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne závěr, že přípustnost dovolání, které podal žalovaný proti usnesení odvolacího soudu, nelze opřít o žádné z výše uvedených procesních ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 196, ročník 2002). Nejvyšší soud proto - aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - toto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, odst. 6 části věty za středníkem
o. s. ř. a podle §218 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu