ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1037.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1037/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně M. s.r.o., proti žalované J. D., o 68 235 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 18 Cm 44/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2005, č.j. 1 Cmo 213/2004-76, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2005, č.j. 1 Cmo 213/2004-76, pokud jím byl výrokem I. změněn napadený vyhovující výrok rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. června 2004, č.j. 18 Cm 44/2002-51, tak, že žaloba na zaplacení částky 67 629 Kč byla zamítnuta, a pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. března 2005, č.j. 1 Cmo 213/2004-76, změnil napadený vyhovující výrok rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. června 2004, č.j. 18 Cm 44/2002-51, tak, že žalobu co do zaplacení částky 67 629 Kč zamítl a co do částky 606 Kč vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky podle §536 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) na základě objednávky žalobkyně ze dne 23. 8. 1999 žalovaná pro žalobkyni vypracovala a dodala vadnou projektovou dokumentaci, čímž vznikly žalobkyni vícenáklady, za níž žalovaná odpovídá z titulu náhrady škody podle §373 obch. zák., odvolací soud učinil závěr, že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi všemi soudem prvního stupně vyčíslenými vícenáklady žalobkyně spojené s výměnou poddimenzovaného potrubí a za vytápění v topné sezóně 1999/2000 z titulu náhrady škody porušením smluvní povinnosti žalované. Dovodil tak ze zjištění, že žalobkyně se o vadnosti projektové dokumentace dozvěděla na přelomu listopadu a prosince 1999, avšak žalovaná byla o zjištěné vadě projektu informována až v únoru 2000, což bylo výrazně v rozporu s plněním preventivní povinnosti žalobkyně ve smyslu §384 obch. zák., to je učinit potřebná opatření k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění. Konstatoval, že pokud by žalobkyně splnila svoji povinnost včas, došlo by nepochybně k opravě projektové dokumentace bez nutnosti provádět zásyp poddimenzovaného potrubí a jeho opětovný výkop a nevznikly by vícenáklady na vytápění v zimní sezóně 1999/2000, proto odvolací soud v rozsahu 67 629 Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. Odvolací soud považoval za důvodný pouze nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající v demontáži a montáži poddimenzovaného potrubí ve výši 5 355 Kč, z níž žalovaná uznala částku 4 749 Kč, proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 606 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Zároveň poukazuje, že z provedeného dokazování – listiny ze dne 12. 12. 1999 vyplývá, že žalovaná byla se zjištěnou vadou projektové dokumentace k tomuto datu seznámena, a nikoliv až v únoru 2000, jak konstatoval odvolací soud, a na tomto odlišném skutkovém závěru založil své nesprávné právní posouzení. Žalobkyně připomíná, že již v prosinci 1999 musela hledat řešení k odstranění vady. Po dodání opravené dokumentace žalovanou v roce 2000 už počasí neumožnilo opravu provést, proto musela být topná sezóna zajištěna vícenáklady na vytápění a oprava provedena až po skončení topné sezóny. Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil, že žalobkyně mohla vzniku vícenákladů předejít. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhl odmítnutí dovolání, neboť má za to, že neexistují důvody pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Namítá, že z žádných důkazů nebylo prokázáno, že by byla neprodleně seznámena s vadou projektové dokumentace, a pokud dovolatelka poukazuje na zápis z 12. 12. 1999, zdůrazňuje, že tento zápis jí nebyl doručen. Je přesvědčena, že zápis o vadě projektu nebyl zaznamenán ani ve stavebním deníku, o němž žalobkyně tvrdila, že se ztratil, ač je povinen stavební deník uschovat 10 let od zhotovení stavby. Namítá, že oprava projektu a následné s tím spojené práce mohly být provedeny bezprostředně po zjištění vady projektu, neboť se jednalo o drobnou změnu, čímž by nevznikly žalobkyní požadované vícenáklady, mimo těch, které souvisely s činností revizního technika a novým položením potrubí, jež také žalovaná uznala za oprávněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“)] zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) - účastníkem řízení a řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i v té části výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na jistině částku 606 Kč.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Potvrzením povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 606 Kč však nenastala v poměrech žalobkyně rozhodnutím odvolacího soudu žádná újma. Z tohoto důvodu je v tomto rozsahu dovolání žalobkyně zjevně subjektivně nepřípustné (podané tím, kdo k němu není oprávněn), a Nejvyšší soud je jako takové podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. v tomto rozsahu odmítl.
Ve zbývající části je dovolání směřující do výroku, jímž odvolací soud změnil napadený vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení částky 67 629 Kč zamítl, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka opírá své dovolání o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Skutkový závěr odvolacího soudu, že žalovaná byla žalobkyní informována o vadě projektové dokumentace až v únoru 2000, totiž nemá oporu v provedeném dokazování, neboť toto zjištění z provedených důkazů nevyplynulo, ani jinak nevyšlo za řízení najevo. Je třeba poukázat na zápis ze dne 12. 12. 1999, v němž žalobkyně a firma provádějící stavbu přívodního potrubí zemního plynu pro žalobkyni, na základě projektové dokumentace zpracované žalovanou, shodně potvrdily, že žalovaná byla již k tomu to dni informována o vadě její projektové dokumentace. Rovněž ze svědecké výpovědi E. K. vyplynulo, že při revizní zkoušce prováděné na přelomu listopadu a prosince uvedený zjistil, že uložené potrubí nemá dostatečný průměr, proto konzultoval tuto situaci s projektantkou paní D. (žalovanou), protože s přicházejícím topným obdobím hrozilo nebezpečí, že nebude zajištěn dostatečný přívod zemního plynu (viz. č.l. 46 spisu).
Dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, byl tedy naplněn.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda řízení před odvolacím soudem není postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je v první řadě neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení avšak jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
V daném případě odvolací soud zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, neboť dospěl k jinému skutkovému závěru než soud prvního stupně, a na tomto jiném skutkovém zjištění založil své právní posouzení, aniž by doplnil dokazování ve smyslu §213 odst. 2 o. s. ř. (srov. Judikát R 92/68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
Soud prvního stupně své právní posouzení o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu škody v určeném rozsahu založil na zjištění, že žalovaná byla o vadě projektu informována již v prosinci 1999. Odvolací soud však dospěl ke zjištění, že žalovaná byla s vadou projektu obeznámena teprve v polovině února 2000, ač vada projektu byla zjištěna při provádění revizní a tlakové zkoušky potrubí na přelomu listopadu a prosince 1999, že tedy byla informována o vadě projektu více jak dva měsíce po jejím zjištění. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně na skutkových závěrech, že žalovaná se o vadě projektu dozvěděla až v únoru 2000 své právní posouzení nezaložil, tudíž pokud odvolací soud dospěl k závěru, že jsou zde okolnosti, pro které by bylo nutno aplikovat ustanovení §384 odst. 1 obch. zák., podle něhož osoba (v daném případě žalobkyně), které hrozí škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění, musel by rozsudek soudu prvního stupně zrušit, neboť z této skutečnosti je nepochybné, že odvolací soud vycházel ze zjištění, na kterých soud prvního stupně své rozhodnutí nezaložil
Nesprávným postupem soudu byl tedy naplněn dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
Dovolací soud se proto již dále nemohl zabývat nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Rozhodnutí odvolacího soudu je pro jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, z hlediska právního posouzení věci samé nepřezkoumatelné.
Rozhodnutí odvolacího soudu není tudíž v části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na zaplacení částky 67 629 Kč byla zamítnuta, správné, proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.). V rozhodnutí o věci rozhodne soud také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu