ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1366.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1366/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. J. T., proti žalovaným 1) Q., spol. s r. o., 2) A. W., 3) P. F., o 1 475 860,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 2589/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2004, č.j. 3 Cmo 279/2003 – 76, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. dubna 2003, č.j. 26 Cm 2589/97-40, ve znění opravného usnesení ze dne 2. září 2003, č.j. 26 Cm 2589/97-59, výrokem I. uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobci částku 1 475 860,43 Kč s 16 % úrokem z prodlení z této částky od 16. 5. 1995 do zaplacení a žalovaným 2) a 3) povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1 475 000 Kč s 16 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 1996 do zaplacení, a náklady řízení ve výši 77 000 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných; výrokem II. žalobu ve zbývající části zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaná 1) uznala v dohodě o splácení dluhu ze dne 27. 4. 1995 svůj závazek ve výši 1 475 860,43 Kč ze smlouvy komisionářské a kupní vůči právnímu předchůdci žalobce, čímž nastala vyvratitelná domněnka existence uznaného závazku, a protože žalovaná 1) jako dlužník neprokázala, že závazek v době uznání netrval, soud žalobě vůči žalované 1) vyhověl a s ohledem na splatnost závazku přiznal žalobci i úroky z prodlení. Ze zápisu z jednání se společností A., a. s. ze dne 31. 7. 1996 soud dále dovodil, že žalovaní 2) a 3) podpisem zápisu převzali ručitelský závazek za dluh žalované 1) do výše 1 475 000 Kč, a protože se dostali se zaplacením uvedené částky jako ručitelé do prodlení dne 1. 9. 1996, uložil žalovaným 2) a 3) zaplatit žalobci od tohoto data i úroky z prodlení z této částky.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. srpna 2004, č.j. 3 Cmo 279/2003 – 76, změnil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení tak, že vůči žalovanému 2) a 3) žalobu zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok soudu prvního stupně vůči žalované 1) zůstal nedotčen, neboť žalovanou 1) nebyl odvoláním napaden. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že zápis z jednání se společností A., a. s. ze dne 31. 7. 1996 neobsahuje ručitelský závazek žalovaného 2) a 3), když ze znění tohoto zápisu vyplývá, že žalovaní 2) a 3) pro případ, že by nový a jediný společník žalované 1) p. R. neuhradil předmětný dluh, se sice zavázali uhradit v dohodnuté lhůtě uvedený dluh společně a nerozdílně, avšak měla být o tomto závazku sepsána dohoda, popřípadě vystaveny směnky, proto vůči žalovaným 2) a 3) žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že odvolací soud věc nesprávně posoudil tím, že s ohledem na §266 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) nesprávně vyložil projev vůle účastníků právního úkonu - obsahu zápisu z jednání ze dne 31. 7. 1996, když z uvedeného zápisu byl jasně patrný úmysl žalovaných 2) a 3) převzít ručitelský závazek za žalovanou 1), a to zvlášť za situace, kdy dluh žalované 1) vznikl za jejich působení v obchodní společnosti žalované 1). Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle §266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.
Odstavec 2 cit. ustanovení v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.
Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (§266 odst. 3 obch. zák.).
Podle §266 odst. 4 obch zák. projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nebyl uplatněn důvodně, neboť odvolací soud správně ve smyslu ustanovení §266 odst. 1 obch. zák. vyložil projev vůle žalovaného 2) a 3) v předmětném zápisu ohledně jejich případného vzniku ručitelského závazku. Jazykové vyjádření právního úkonu zachyceného v předmětném zápisu musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými, logickými či systematickými. Kromě tohoto je třeba na základě provedeného dokazování posoudit, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavření dohody, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníka je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. V daném případě je vůle účastníků podepsaných pod zápisem zřetelná již z jazykového vyjádření, jestliže se v předmětném zápisu pan W. (2. žalovaný) a pan F. (3. žalovaný) jako bývalí společníci firmy žalované (1. žalovaná) zavázali, že dluh uhradí rukou společnou a nerozdílnou v případě, že p. Reizer dluh neuhradí, a že o tom bude teprve v budoucnu uzavřena dohoda, popřípadě vystaveny směnky. Z tohoto jazykového vyjádření je zřetelný úmysl splnění závazku (zaplacení dluhu) zajistit, avšak projevem vůle účastníků, kteří zápis podepsali, nebyl stanoven jediný konkrétní způsob zajištění splnění závazku, nýbrž byla předpokládána jednak možnost dohody o ručitelském závazku a jednak možnost vystavení směnky. Z uvedeného důvodu nelze odvolacímu soudu vytknout, že by nevyložil projev vůle účastníků v souladu s ustanovením §266 odst. 1 obch. zák., dovodil-li, že předmětný zápis ze dne 31. 7. 1996 neobsahuje ručitelský závazek žalovaného 2) a 3).
Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovaným 2) a 3) v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. února 2006
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu