ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.221.2006.1
sp. zn. 32 Odo 221/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně P. PK s.r.o. , zastoupené advokátem, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s. , o zaplacení částky 865 545,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 29/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2004, č.j. 9 Cmo 259/2004-65, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2004, č.j. 9 Cmo 259/2004-65, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2004, č.j. 1 Cm 29/2003-25, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované úhrady nevyplaceného pojistného plnění za škodu vzniklou v srpnu roku 2002 při povodních na díle (stavbě vodovodních řádů), které žalobkyně prováděla pro obec L. na základě jimi uzavřené smlouvy o dílo. Podle tvrzení žalobkyně došlo k zaplavení a závalu výkopu, jakož i k narušení již dokončených a upravených povrchů vozovek, jejichž nutná rekonstrukce si vyžádala náklady ve výši žalované částky. Žalovaná však její požadavek na reparaci škody odmítla s tím, že škoda vznikla na díle, které již bylo předáno do užívání obce a že žalobkyní označované následky škodních událostí byly částečně odstraněny na náklady obce a částečně opravu vodovodního řádu provedla jiná firma (I. P.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. března 2004, č.j. 1 Cm 29/2003-35, žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku 865 545,40 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. září 2004, č.j. 9 Cmo 259/2004-65, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 865 545,40 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle odůvodnění rozsudku odvolací soud vycházel při rozhodování ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně z provedených listinných důkazů a výslechu svědků, dospěl však k jinému právnímu posouzení věci. Podle obsahu spisu nebylo mezi účastníky řízení sporu o uzavření pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění předmětného díla, které bylo sjednáno na dobu od 1. července 2002 do 30. června 2003. V rámci žalovanou zvolené obrany postavené na smluvních ujednáních předmětné smlouvy, dle nichž pojištění stavebního či montážního díla (případně jeho částí) končí uvedením do provozu nebo předáním nebo při vydání povolení k předčasnému užívání stavby, soud prvního stupně v rámci prováděného dokazování zjišťoval, zda provedenými důkazy bylo prokázáno (pro absenci povolení k předčasnému užívání stavby) ukončení pojištění předáním díla (případně jeho části) objednateli (obci L.). Podle názoru soudu je tuto podmínku třeba vyložit v kontextu jejího vyjádření v pojistných podmínkách, přičemž jak uvedení části díla do provozu, tak povolení k předčasnému užívání stavby zřejmě směřuje k možnému funkčnímu užití díla a k jeho faktickému předání objednateli a podle takového kritéria je třeba vyložit i podmínku předání části díla. Ačkoli formulace volená v protokolech o předávání jednotlivých vodovodních řádů obci zdánlivě nasvědčuje předání části díla, vzal soud za prokázané, že vodovodní řády nebylo možné provozovat a ani provozovány nebyly, a to až do konečného předání díla v říjnu 2002.
Podle odvolacího soudu lze, ve shodě se závěry soudy prvního stupně, vycházet ze skutečnosti, že zápisy o předání a převzetí díla předložené žalovanou svědčí o předání vodovodních řádů před povodní, neztotožnil se však již se soudem prvního stupně, pokud neshledal v postupu, o němž svědčí předmětné zápisy, naplnění důvodu zániku pojištění dle pojistných podmínek. Je-li podle odvolacího soudu v pojistných podmínkách vázán zánik pojištění mimo jiné na předání části stavby, je nutno tuto podmínku, a v tomto přístupu dal soudu prvního stupně za pravdu, vyložit v kontextu jejího vyjádření v pojistných podmínkách. Z oddělení jednotlivých důvodů zániku pojištění spočívajících v uvedení části díla do provozu nebo vydání povolení k předčasnému užívání stavby nebo předání díla dovodil, že předání díla (jeho části) ve smyslu pojistných podmínek není podmíněno možností jeho provozu, případně možností dílo (jeho část) předčasně užívat. Důvod zániku pojištění spočívající v předání díla je tedy podle odvolacího soudu ve smyslu pojistných podmínek naplněn bez ohledu na skutečnost, že předaná část není funkční a nemůže být provozována.
Za situace, kdy bylo prokázáno předání části díla ještě před škodní událostí zhotovitelem (žalobkyní) objednateli (obci L.), dospěl odvolací soud k závěru, že pro tuto část díla pojištění dle pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení zaniklo. Jako právně bezvýznamnou pro naplnění důvodu zániku pojištění dle pojistných podmínek pak označil okolnost, která vedla účastníky smluvního vztahu podle smlouvy o dílo k předání a převzetí části budovaného stavebního díla. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jímž odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) v otázce předání díla. Namítá, že již v průběhu řízení vysvětlila, že důvodem vyhotovení dílčích předávacích protokolů bylo pouze průběžné předání díla v době, kdy jednotlivé etapy nebyly dokončeny. Jelikož objednatel financoval dílo ze státních dotací, nebylo totiž vyžadováno pro jeho částečné zaplacení kompletní předání, nýbrž postačovalo pouze předání části jednotlivých vodovodních obvodů. V žádném případě nelze hovořit o předání díla po etapách, dílo bylo předáno výlučně jako celek protokolem o předání díla ze dne 12. října 2002, jímž se však odvolací soud vůbec nezabýval a v němž je jako datum ukončení díla vyplněn 4. říjen 2002. Tvrzení, že k vyplnění předávacích protokolů došlo za účelem částečného zaplacení zhotovených prací, vyplývá podle názoru dovolatelky i ze stavebního deníku, v němž je mimo jiné uvedeno, že se na jednotlivých vodovodních řádech po povodních, tedy v době po pojistné události, žalobkyní pracovalo a dílo se dokončovalo, a to v návaznosti na jednotlivé dodatky ke smlouvě o dílo.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému řízení a rozhodnutí.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená v souzené věci přezkoumat oběma soudy rozdílně řešenou otázku, zda došlo k takovému předání části díla, s nímž pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky spojuje konec pojištění.
Z obsahu spisu vyplývá, že oba soudy na základě stejného východiska, tj. na základě jazykového výkladu pojmu „předání části stavby“ v návaznosti na vyjádření skutečností působících zánik pojištění v předmětné pojistné smlouvě, dospěly ke zcela opačnému závěru. Zatímco podle posouzení soudu prvního stupně bylo předání díla ve smyslu pojistných podmínek podmíněno možností jeho provozu, což nenastalo a z čehož dovodil, že k zániku sjednaného pojištění nedošlo, podle odvolacího soudu je důvod zániku pojištění spočívající v předání díla ve smyslu pojistných podmínek naplněn bez ohledu na skutečnost, že předaná část není funkční a nemůže být provozována.
Podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Toto základní obecné výkladové pravidlo obsažené v občanském zákoníku je pro obchodní závazkové vztahy podrobněji rozvedeno a doplněno v §266 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Podle tohoto ustanovení musí být nejdříve zjištěn úmysl toho, kdo jednal, v souzeném případě tedy smluvních stran. Pokud jej nelze zjistit, či se smluvní strany ve sledovaném úmyslu právním úkonem rozcházejí, pak je nutné vycházet z významu, jaký by běžný podnikatel projevené vůli přikládal a dále pak z toho, jaký význam se přikládá v právním úkonu použitým výrazům podle obchodních zvyklostí. Při nemožnosti zjištění hlediska subjektivního (úmysl jednajícího či jednajících) tak přichází na řadu hlediska objektivní. Vždy (jak hlediska subjektivní, tak objektivní) se však musí brát náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou smluvní strany zavedly, jakož i následného chování stran, jestliže to povaha věci připouští.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů se podává, že soudy takto nepostupovaly, neboť v otázce ukončení pojistné smlouvy dospěly k opačnému závěru za situace, kdy provedly výklad pojmu „předání části díla“ pouze v kontextu souvisejících smluvních ujednání, tj. jen v rovině jeho jazykového vyjádření, aniž zjišťovaly projev vůle jednajících osob při uzavření pojistné smlouvy postupem stanoveným v §35 odst. 2 obč. zák. a v §266 obch. zák., tj. nezjišťovaly úmysl jednajících stran při uzavírání pojistné smlouvy, třeba i výslechem jednajících osob (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. června 2000, sp. zn. I. ÚS 220/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 18, pod číslem 85).
Při použití těchto výkladových pravidel nelze pominout otázku, zda v předmětné pojistné smlouvě její účastníci projevili vůli vázat konec pojištění na jakékoliv faktické předání části díla, byť provedené v rozporu s §554 odst. 1 obch. zák., nebo jen na předání díla uskutečněné za podmínek a v souladu s §554 odst. 1 obch. zák., podle jehož věty první zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném obchodním zákoníkem. V této souvislosti lze uvažovat i s aplikací §266 odst. 4 obch. zák., podle něhož projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Za situace, kdy odvolací soud při výkladu pojmu „předání části díla“ obsaženého v pojistné smlouvě uzavřené mezi účastníky nerespektoval výkladová pravidla projevu vůle obsažená v ustanoveních §35 odst. 2 obč. zák. a §266 obch. zák., nelze než uzavřít, že právní posouzení věci je neúplné a tudíž nesprávné a že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] byl naplněn.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. května 2006
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu