ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.270.2005.1
sp. zn. 32 Odo 270/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. P., a. s., proti žalované T. P., a.s., o zaplacení částky 530 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 316/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004, č.j. 9 Cmo 327/2004-64, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004, č.j. 9 Cmo 327/2004-64, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2003, č.j. 14 Cm 316/2001-38 ve výroku III., se zrušují a věc se vrací Městského soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2003, č.j. 14 Cm 316/2001-38, zastavil řízení do výše 120 437 Kč (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 4 092 Kč (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 530 650 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 31. 3. 1999 pojistnou smlouvu s platností do 31. 3. 2000 (doplněné dodatkem č. 1 ze dne 31. 3. 2000, jímž byla smlouva prodloužena do 31. 3. 2001), kde v souladu s Všeobecnými pojistnými podmínkami sjednali podle §796 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen obč. zák.) jednorázové pojistné s tím, že bude placeno ve čtvrtletních splátkách, přičemž žalovaná pojistné ve sjednané výši v době platnosti dodatku k pojistné smlouvě žalobkyni nezaplatila. Dovodil, že podle §796 obč. zák., kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, je povinen platit pojistné a podle §803 odst. 1 obč. zák. má pojistitel (žalobkyně) právo na pojistné za dobu do zániku pojištění, tedy do 31. 3. 2001, proto uzavřel, že žalobkyni přísluší zaplacení sjednaného jednorázového pojištění v celém rozsahu.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. listopadu 2004, č.j. 9 Cmo 327/2004-64, potvrdil v odvoláním dotčené části rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2003, č.j. 14 Cm 316/2001-38, kterým soud prvního stupně napadeným výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 530 650 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 31. 3. 1999 pojistnou smlouvu, že žalovaná ve lhůtě splatnosti neuhradila část pojistného za rok 1999/2000, když tato okolnost měla vliv na trvání pojištění, které zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného žalovanou 1. 5. 2000, ale jestliže v době trvání pojištění účastníci sjednali dodatkem č. 1 veškeré náležitosti podstatné pro vznik smlouvy, vznikl vedle dosavadního závazku nový pojistný vztah ve smyslu §516 odst. 2 obč. zák. pro období od 1. 4. 2000 do 31. 3. 2001. Dovodil, že nesplnila-li žalovaná svůj závazek založený dodatkem a neuhradila ve lhůtě splatnosti splátku pojistného, je pojistné splatné celé ve zbývající nezaplacené části.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je přesvědčena, že napadené rozhodnut má po právní stránce zásadní význam, neboť v napadeném rozhodnutí byla řešena právní otázka zániku pojistné smlouvy a uzavření nového závazkového vztahu v rozporu s hmotným právem (§801 obč. zák. a §516 odst. 2 obč. zák.). Nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu, že sjednali-li účastníci v době trvání pojištění dodatkem č. 1 veškeré náležitosti podstatné pro vznik smlouvy, vznikl vedle dosavadního závazku nový pojistný vztah ve smyslu §516 odst. 2 obč. zák. pro období od 1. 4. 2000 do 31. 3. 2001. Poukazuje, že vůlí stran nebylo uzavřít dodatkem č. 1 k pojistné smlouvě novou smlouvu, která by nahradila smlouvu původní, ale vůlí stran bylo nahradit výpočet výše pojistného novým výpočtem. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalovanou) řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v napadeném rozhodnutí byla v rozporu s hmotným právem.
Pokud odvolací soud dovodil, že v dané věci ve smyslu §516 obč. zák. vznikl mezi účastníky vedle dosavadního závazku nový pojistný vztah ve smyslu §516 odst. 2 obč. zák. pro období od 1. 4. 2000 do 31. 3. 2001, jedná se pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť z listiny nazvané Dodatek č. 1 k pojistné smlouvě je již z tohoto jazykového vyjádření obsahu dokumentu zřejmé, že smluvní strany změnily dne 31. 3. 2000 původní smlouvu ze dne 31. 3. 1999 a neuzavřely novou smlouvu, o čemž svědčí i ujednání v článku X. bodu 3. uvedeného dodatku, podle něhož ostatní ujednání v pojistné smlouvě, jež nebyla změněna dodatkem, se nemění. Lze proto přisvědčit dovolatelce, že v daném případě nedošlo mezi účastníky dne 31. 3. 2000 ke vzniku nového závazku vedle dosavadního závazku ve smyslu §516 odst. 2 obč. zák.
Nedošlo-li k privativní novaci, závazek z uzavřené smlouvy zanikl v důsledku nezaplacení pojistného ke dni 1. 5. 2000, a žalobkyně tak má právo na zaplacení pojistného pouze do tohoto dne [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 1038/2003: Zaniklo-li pojištění podle §801 obč. zák. (tj. proto, že jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do 3 měsíců od jeho splatnosti), náleží pojistiteli pojistné jen do zániku pojištění (§803 odst. 1 obč. zák); pojistník tak není povinen hradit pojistní v plné výši.]
Dovolání žalované je tedy v tomto směru hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné.
Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. dubna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu