ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.488.2005.1
sp. zn. 32 Odo 488/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné v právní věci žalobkyně S. CZ, a.s., proti žalované T. M. s.r.o., o zaplacení 505 890 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 115 381 Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 37 Cm 37/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2004, č.j. 4 Cmo 181/2003-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. V. R., advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. prosince 2004, č.j. 4 Cmo 181/2003-98, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. září 2003, č.j. 37 Cm 37/2002-70, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení ceny díla ve výši 505 890 Kč s příslušenstvím a zaplacení smluvní pokuty ve výši 115 381 Kč; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že mezi žalobkyní, jako zhotovitelkou, a žalovanou, jako objednatelkou, byla uzavřena dne 7. 3. 2001 platná smlouva o dílo ve smyslu §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) a že odstoupení žalované od smlouvy je neplatné. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyni, jako zhotovitelce díla, se nepodařilo prokázat, že by žalovaná od ní obdržela podle čl. 4.2 předmětné smlouvy oznámení zhotovitele o připravenosti k dodání výtahových částí, které bylo podmínkou pro úhradu druhé zálohy objednatelkou (žalovanou) ve výši 431 550 Kč do 15 dnů po oznámení. Odvolací soud rovněž dovodil, že pokud žalobkyně nesplnila svoji smluvní povinnost podle uvedeného ustanovení smlouvy, nedostala se žalovaná do prodlení se zaplacením části ceny díla (druhé zálohy) a žalobkyně neoprávněně vyúčtovala žalované i zbytek ceny díla v domnění, že postupuje podle smluvního ujednání v čl. 4.5 jeho poslední věty, podle kterého mohla žalobkyně vyúčtovat zbytek ceny díla v případě prodlení žalované se zaplacením dlužné částky. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nedostala-li se žalovaná do prodlení se zaplacením ceny díla, nevzniklo žalobkyni podle č.l. 4.5 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť nesouhlasí se závěrem, že by neprokázala oznámení žalované o připravenosti k dodání výtahových částí, které bylo podmínkou pro úhradu části ceny díla. Poukazuje přitom na ustanovení §266 odst. 1 a 3 obch. zák. s tím, že odvolací soud se vůbec nezabýval projevem vůle s ohledem na následné chování stran v otázce předmětného oznámení o připravenosti k dodání výtahových částí. Následné chování žalované potvrzuje, že obdržela uvedené oznámení, což je zřejmé zejména z její akceptace oprávněnosti fakturace. Poukazuje přitom na dopis ze dne 22. 8. 2001, kterým se žalovaná omlouvá za nezaplacení druhé zálohové faktury, čímž nezpochybnila oprávněnost fakturace a dopis z 11. 9. 2001, kterým žalovaná dala najevo, že výtah je namontován, tj. že výtahové části již byly na základě oznámení o připravenosti k dodání výtahových částí nejen dodány, ale i namontovány. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť má za to, že neexistují důvody pro přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže oba soudy učinily shodný právní závěr v dané věci, který byl založen na shodném skutkovém zjištění, že žalobkyni jako zhotovitelce díla se nepodařilo prokázat, že by žalovaná od ní obdržela podle čl. 4.2 předmětné smlouvy oznámení zhotovitele o připravenosti k dodání výtahových částí, které bylo podmínkou pro úhradu druhé zálohy objednatelem (žalovanou), a kdy od tohoto závěru se odvíjelo právní posouzení uplatňovaného nároku.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen opět „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Argumentuje-li žalobkyně nesprávným právním posouzení věci, ve skutečnosti namítá nesprávné skutkové zjištění ohledně oznámení zhotovitelky o připravenosti k dodání výtahových částí, od něhož se odvíjel právní závěr soudu o tom, že žalovaná se nedostala do prodlení se zaplacením části ceny díla, a že žalobkyně nebyla oprávněna vyúčtovat žalované zbytek ceny díla pro prodlení žalované a žalovaná není povinna zaplatit žalobkyni ani smluvní pokutu, nedošlo-li na její straně k porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně ve svém dovolání ale vychází z odlišného skutkového zjištění, než ze kterého vycházely oba soudy, a to, že k oznámení zhotovitelky (žalobkyně) objednatelce (žalované) o připravenosti k dodání výtahových částí došlo, a na základě tohoto svého skutkového zjištění pak vyvozuje vlastní právní závěr o oprávněnosti své žaloby.
Dovolací přezkum se ale otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění.
Pokud žalobkyně poukazuje, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, nevyložil-li úkon účastníků ohledně oznámení zhotovitele o připravenosti k dodání výtahových částí v souladu s §266 odst. 1 a 3 obch. zák., je třeba konstatovat, že závěr o tom, zda žalobkyně oznámení učinila nebo neučinila vůči objednatelce je skutkovým zjištěním, a nikoliv výkladem právního úkonu. Předpokladem dovolacího přezkumu je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Odvolací soud však své rozhodnutí na výkladu projevu vůle účastníků nezaložil a ani založit nemohl. V dané věci je právní závěr odvolacího soudu o důvodnosti žaloby založen právě na skutkovém zjištění (žalobkyně předmětné oznámení o připravenosti k dodání výtahových částí vůči žalované neučinila), přičemž skutkový závěr soudu nepodléhá dovolacímu přezkumu, jak výše uvedeno.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 7 575 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 29. května 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu