ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.50.2005.1
sp. zn. 32 Odo 50/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně S. B., a.s., proti žalovanému J. B., o zaplacení 109 523 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 153/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2001, č.j. 15 Co 364/2000-71, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. června 2001, č.j. 15 Co 364/2000-71, změnil výrokem II., který byl napaden dovoláním, rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. března 2000, č.j. 61 C 153/97-41, v části výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 109 523 Kč s příslušenstvím tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 109 523 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 9. 1. 1993 do zaplacení. Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaný při podnikatelské činnosti odebral od žalobkyně zboží v množství a druhu jak bylo specifikováno v dodacím listu č. 1030410 z 9. 12. 1992, včetně označení ceny jednotlivých druhů zboží. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy v souladu s §409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), když došlo k dohodě o druhu, množství a ceně zboží, neboť obsah podstatných náležitostí pro vznik kupní smlouvy byl vyjádřen v uvedeném dodacím listu a potvrzen podpisy jednajících stran, a to žalovaného jako odběratele a dodavatelem, kterého zastupovala zaměstnankyně - svědkyně K. Konstatoval, že uvedený závěr podpořila rovněž výpověď svědkyně K. v tom směru, že odběrateli (žalovanému) sdělila cenu, vyzvala jej ke kontrole údajů uvedených v dodacím listu, a pokud odběratel (žalovaný) dodací list podepsal a na jeho základě zboží od dodavatele (žalobkyně) převzal, vyjádřil svým podpisem souhlas s údaji, které dodací list obsahoval, tudíž souhlasil i s výší ceny odbíraného zboží. S uvedeným zjištěním korespondovala i opakovaná výpověď svědka S. B., proto dovodil, že převzal-li žalovaný od žalobkyně zboží, za něž nezaplatil sjednanou kupní cenu, byl důvod pro změnu rozsudku soudu prvního stupně, a proto uložil žalovanému povinnost k zaplacení kupní ceny (§450 odst. 1 obch. zák.) včetně úroků z prodlení ve smyslu §369 obch. zák. za použití §502 obch. zák., neboť marným uplynutím dne 8. 1. 1993, jako dne splatnosti uvedeného ve faktuře č. 1030410, se žalovaný dostal od 9. 1. 1993 do prodlení se zaplacením dluhu, sloužila-li faktura jako výzva k zaplacení kupní ceny (§365 obch. zák.). Uzavřel, že tvrzení žalovaného o tom, že svědku B. či jinému muži - zaměstnanci žalobkyně označil cenový limit pro nákup zboží 30 000 Kč, zůstalo osamoceno a v rozporu s dalšími důkazy.
Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že skutkové závěry, které odvolací soud vyvodil z dokazování, nejsou správné, když soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, a to zejména, ze svědeckých výpovědí svědka B. a svědkyně K., kteří uvedli, že na daný případ si nevzpomínají, pouze obecně popsali, jaký byl postup při jednání s odběrateli, přičemž soud nepřipustil, že v daném případě mohlo být jednáno jinak než obvykle. Připomíná, že podpisem dodacího listu potvrzoval jen převzetí zboží a ne výši jeho ceny, neboť měl za to, že na ceně zboží ve výši celkem 30 000 Kč se dohodl s odpovědným pracovníkem žalobkyně, proto již nevěnoval pozornost cenám uvedeným na dodacím listu. Za nesprávný proto považuje právní závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky došlo k dohodě o ceně, tak jak byla uvedena v dodacím listu č. 1030410. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném výroku II. zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou - žalovaným (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř. a neshledal dovolání důvodným.
Dovolací soud se nejprve zabýval oprávněností uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., jímž dovolatel namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo, nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Skutková zjištění odvolacího soudu, podstatná pro závěr, že mezi účastníky byla v prosinci roku 1992 uzavřena kupní smlouva, jsou popsána na straně 4, 5 a 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a tato skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Sjednání kupní ceny ve výši 109 523 Kč jako součtu položek - objednaných a převzatých druhů zboží s označením jednak počtu kusů, jednak jednotkové ceny za kus a celkové částky za každý druh zboží a celkem za všechny položky (druhy zboží) - je zřetelné z dodacího listu č. 1030410, jehož obsah žalovaný potvrdil svým podpisem. Naopak žalovaným uváděná údajně sjednaná kupní cena ve výši 30 000 Kč není doložena žádným důkazem, proto není možno přisvědčit dovolateli, že by soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly. Způsob sjednání kupní ceny byl potvrzen i svědeckou výpovědí svědka B. a svědkyně K., kteří shodně popsali, jaký byl postup při jednání s odběrateli ohledně výše ceny odebraného zboží. V hodnocení důkazů odvolacím soudem neshledal dovolací soud z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti logický rozpor, a rovněž neshledal, že by skutková zjištění nebyla odvolacím soudem hodnocena postupem, který odpovídá §132 o. s. ř. Soud respektoval i požadavky, jež jsou na něho kladeny ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. Namítá-li dále dovolatel, že odvolací soud pominul, že svědek B. a svědkyně K. pouze obecně popsali, jaký byl postup při jednání s odběrateli a nevzal v úvahu, že v daném případě mohlo být jednáno jinak než obvykle, je třeba odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na straně 6, kde se odvolací soud vypořádal s touto námitkou, když odkázal na výpověď svědkyně K., jež uvedla, že na její výzvu a před ní každý zákazník, tedy nevyjímaje žalovaného, musel dodací list, v němž byly uvedeny všechny potřebné údaje včetně ceny odebraného zboží, podepsat, aby tím potvrdil zakoupení zboží (č. l. 64/verte spisu). Z uvedené výpovědi je zřejmé, že svědkyně se nevyjádřila jen k obecnému postupu jednání s odběrateli, ale vyjádřila se i ke konkrétní posuzované věci s ohledem na sjednání výše kupní ceny. Pokud dovolatel argumentuje, že podpisem dodacího listu potvrzoval jen převzetí zboží a ne výši jeho ceny, je třeba tuto dovolací námitku vyvrátit poukazem na zjištění odvolacího soudu, vycházející ze svědecké výpovědi K., jež uvedla, že po podpisu dodacího listu zboží osobně žalovanému na místě nevydávala, k předání zboží došlo později prostřednictvím jiných pracovníků žalobkyně, tudíž nelze souhlasit s dovolatelem, že by soud vyšel ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, dospěl-li odvolací soud k závěru, že podpisem na dodacím listu nepotvrzoval žalovaný jen převzetí zboží, nýbrž celý jeho písemný obsah.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. nebyl naplněn.
Dovolací soud se ve smyslu §242 odst. 1 o. s. ř. proto nadále zabýval věcí už jen z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §409 obch. zák. musí kupní smlouva obsahovat určení zboží a přímé nebo nepřímé určení ceny. Obě podstatné náležitosti mezi účastníky uzavřená kupní smlouva obsahovala, proto odvolacímu soudu nelze vytknout nesprávné právní posouzení, dovodil-li, že kupní smlouva byla uzavřena platně, včetně kupní ceny ve výši uvedené na předmětném dodacím listu, když jeho podpisem vyjádřil žalovaný s obsahem dodacího listu souhlas, resp. tím uzavřel s žalobkyní dohodu o výši kupní ceny.
Z uvedeného vyplývá, že ani dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není naplněn.
Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalovaného podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. února 2006
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu