ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.6.2005.1
sp. zn. 32 Odo 6/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce P. O., zastoupeného advokátem, proti žalované W. – s.s. a.s., o zaplacení částky 100 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 35 C 1/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2004 č. j. 53 Co 303/2004-40, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2004 č. j. 53 Co 303/2004-40 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. dubna 2004 č. j. 35 C 1/2004-34 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 20. dubna 2004 č. j. 35 C 1/2004-34 odmítl podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobu podanou žalobcem Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 24. 2. 2004 pod sp. zn. 35 C 1/2004, ve znění jejího doplnění doručeného Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 29. 3. 2004, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 100 000 000 Kč, žaloba ze dne 23. 2. 2004 však neměla náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., a proto soud prvního stupně usnesením ze dne 9. března 2004 č. j. 35 C 1/2004-23 vyzval žalobce k odstranění vad žaloby spočívajících v neúplném označení účastníků a nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností. Žalobce vyzval, aby uvedl takové rozhodující skutečnosti a označil důkazy tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, z jakého titulu se domáhá zaplacení žalované částky a zejména jakým způsobem a na základě čeho vyčíslil částku 100 000 000 Kč. Na výzvu žalobce reagoval svým podáním ze dne 29. 3. 2004, ve kterém již správně označil účastníky, avšak stále nedoplnil vylíčení rozhodujících skutečností, takže nebylo patrné, jak a na základě čeho žalovanou částku vyčíslil, zda žalovaná částka 100 000 000 Kč je vyčíslením příslušenství dlužné částky či zda je součtem dlužné částky a příslušenství. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že neúplnost vylíčení rozhodujících skutečností způsobuje takovou neurčitost a neúplnost žaloby, pro kterou ji nelze v řízení projednat, a proto ji odmítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. července 2004 č. j. 53 Co 303/2004-40 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že z podání žalobce není zřejmé, z jakého titulu se žalobce domáhá úhrady žalované částky, z čeho vycházel při stanovení základní částky 34 212 Kč k datu 9. 10. 2003, žalobce nevysvětlil ani to, jak dospěl k jejímu zdvojnásobení. Není také zřejmé, co žalobce míní pod pojmem „penále“, z čeho dovozuje jeho výši 30 %, za jaké období je nárokuje a z jaké částky. Za této situace nebylo podle závěru odvolacího soudu možno pro vady žaloby pokračovat v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvedl, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení současně trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel zastává názor, že jeho žaloba ze dne 24. 2. 2004, doplněná dne 29. 3. 2004, obsahovala veškeré náležitosti stanovené v §79 o. s. ř., a to řádné označení účastníků řízení, včetně požadovaného identifikačního čísla, vylíčení rozhodujících skutečností, podle nichž se žalobce domáhá zaplacení částky 100 000 Kč na základě smlouvy o obchodním zastoupení z 30. 10. 2002, která byla ze strany žalované porušena nevyplacením sjednané superprovize ve výši 68 424 Kč; úroky z prodlení z této částky vyčíslil dovolatel ve své žalobě v částce 31 576 Kč. Dovolatel v žalobě také označil konkrétní listiny, které navrhl k provedení důkazu a tyto k návrhu přiložil. V žalobním petitu pak uvedl, že se domáhá jednoznačně specifikované částky 100 000 Kč. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu, spatřuje dovolatel v tom, že napadená rozhodnutí vydal věcně nepříslušný soud. V článku XI odstavci 4 smlouvy si totiž její smluvní strany dohodly, že jejich případné spory z této smlouvy budou v prvním stupni řešeny Krajským obchodním soudem v Praze, nyní Městským soudem v Praze; z toho podle názoru dovolatele vyplývá, že odvolacím soudem měl být soud vrchní. Dovolatel navrhl zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud posoudil usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Dovolatel uplatnil dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V posuzované věci je předmětem dovolacího přezkumu řešení procesní otázky náležitostí žaloby co do vylíčení rozhodujících skutečností.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996 sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není žalobce povinen v žalobě uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu §83 o. s. ř. upravujícího překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu §159 odst. 3 o. s. ř. upravujícího překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. I s ohledem na nutnost posouzení, zda se nejedná o tentýž předmět řízení a nejsou tudíž dány uvedené překážky řízení, musí předmět řízení splňovat všechny náležitosti předepsané v §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996 sp. zn. 3 Cdon 370/96 a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003 sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).
Podle ustanovení §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou účastníci řízení k dosažení jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Povinnost účastníka uložená mu §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se pak týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.
Ustanovení §43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
V projednávané věci spočívá dovoláním napadené rozhodnutí na závěru, že žaloba je neprojednatelná, neboť není zřejmé, z jakého titulu se žalobce dlužné částky domáhá, z čeho vycházel při stanovení základní částky 34 212 Kč k datu 9. 10. 2003, ani to, jak dospěl k jejímu zdvojnásobení, a také není zjevné ani to, co žalobce míní pod pojmem „penále“, jak dospěl k jeho výši 30 %, za jaké období jej nárokuje a z jaké částky.
Ze žaloby na č. l. 1 - 2 spisu se podává, že se jí žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 000 Kč (ač v dovolatel v dovolání uvádí nesprávnou částku 100 000 Kč) ve vazbě na tvrzení, že mu na základě smlouvy o obchodním zastoupení žalované vznikl nárok na úhradu superprovize a úroků podle této smlouvy. Ve své žalobě odkázal na přiloženou smlouvu o obchodní spolupráci a přiloženou obchodní korespondenci, kterou si ohledně žalovaného nároku účastníci řízení vyměnili.
Usnesením ze dne 9. března 2004 č. j. 35 C 1/2004-23 (č. l. 23) vyzval soud žalobce k odstranění vad žaloby spočívajících v neúplném označení účastníků a nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností. Vyzval žalobce, aby doplnil žalobní tvrzení o vylíčení rozhodujících skutečností a označením důkazů tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, z jakého titulu se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení žalované částky, zejména jak byla vyčíslena částka ve výši 100 000 000 Kč a také doplnil neúplné označení účastníků a nedostatečné vylíčení rozhodujících skutečností.
Žalobce reagoval na výzvu soudu prvního stupně podáním doručeným soudu 29. 3. 2004 (č. l. 25 spisu), v němž doplnil požadovaná identifikační čísla účastníků řízení a uvedl, že pro žalovanou pracoval na základě živnostenského oprávnění jako oblastní vedoucí, v roce 2003 mu přestala žalovaná vyplácet superprovize, takže její dluh činil k datu 9. 10. 2003 částku 34 212 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, byl její dluh zdvojnásoben a z této částky pak vyúčtován 30% denní úrok (penále). Žalobce ve svém doplnění současně poukázal na listiny, které přiložil k žalobě. Z listiny na č. l. 13 vyplývá, že žalobce uplatňuje nárok na superprovizi za leden 2003 ve výši 6 058 Kč, za únor 2003 ve výši 5 449 Kč, za duben 2003 ve výši 7 733 Kč, za květen 2003 ve výši 3 035 Kč, za červen 2003 ve výši 3 140 Kč , za červenec 2003 ve výši 4 630 Kč a za srpen 2003 ve výši 4 170 Kč, celkem tedy ve výši 34 212 Kč. Z listiny na č. l. 18 a z listiny na č. l. 21 je zřejmé, že denní úroky (penále) jsou uplatněny za období od 15. 11. 2003 do 12 . 12 . 2003.
Soudy obou stupňů pominuly, že žaloba nemusí obsahovat všechna úplná skutková tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby soud věděl, co má projednat a o čem má rozhodnout.
Z obsahu spisu se podává, že žalobce vymezil předmět sporu částečným vylíčením rozhodujících skutečností jednak přímo v textu žaloby, případně v podání, kterým reagoval na výzvu soudu k odstranění vad žaloby, a jednak zprostředkovaně odkazem na listiny (smlouvu o obchodním zastoupení a obchodní korespondenci účastníků řízení vedenou ve věci uplatňování požadavků žalobce z této smlouvy). Bylo jasné, že se žalobce domáhá zaplacení superprovize sjednané ve smlouvě o obchodním zastoupení uzavřené účastníky řízení zvýšené na dvojnásobek a dále úroků (penále) za prodlení s úhradou této superprovize.
S odvolacím soudem lze souhlasit potud, že žalobce neuvedl v žalobě a ani v následném podání, kterým reagoval na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby, co se skutkově rozumí pod pojmem denní úroky (penále). Z obsahu spisu však vyplývá, že k odstranění této konkrétní vady nebyl žalobce vyzván (srov. výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad na č. l. 23, v níž bylo požadováno doplnění rozhodujících skutečností a důkazů tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, z jakého titulu se žalobce domáhá zaplacení žalované částky, a jak vyčíslil žalovanou částku 100 000 000 Kč). Žalobce tudíž nebyl v tomto rozsahu ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. řádně poučen, jak je třeba doplnění žaloby provést.
Případná další odvolacím soudem postrádaná žalobní tvrzení nebránila projednání žaloby, ale mohla být právně významná až při rozhodování o věci samé.
Pokud dovolatel namítal, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spočívající v nedostatku věcné příslušnosti soudu prvního stupně, je třeba konstatovat, že zabývat se věcnou příslušností soudu bude možné až poté, kdy bude skutkově vyjasněno, zda se žalobce domáhá vedle vlastní jistiny úroku nebo úroku z prodlení, tedy příslušenství pohledávky ve smyslu §121 odst. 3 občanského zákoníku, anebo smluvní pokuty představující samostatný nárok věřitele. Rozhodně však není z tohoto hlediska opodstatněná námitka dovolatele, že si strany ve smlouvě sjednaly věcnou příslušnost krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze). Podle ustanovení §89a o. s. ř. si účastníci řízení v obchodní věci mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Nemohou se však dohodnout na příslušnosti věcné.
Ze shora uvedeného lze uzavřít, že v důsledku nesprávné aplikace §43 odst. 2 o. s. ř. odvolacím soudem neobstojí jeho závěr, že byly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2006
JUDr. Zdeněk Des,v. r.
předseda senátu