ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.704.2005.1
sp. zn. 32 Odo 704/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně T. C., s.r.o., proti žalované K. s. spol. s r. o., o zaplacení částky 88 659,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 474/1999, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2005, č.j. 4 Cmo 59/2004-153, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2005, č.j. 4 Cmo 59/2004-153, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. října 2003, č.j. 13 Cm 474/1999-133, zamítl návrh, jímž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení 88 659,60 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 10. 9. 1997 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na základě písemné objednávky ze dne 18. 8. 1997 žalobkyně provedla pro žalovanou opravu převodovky, ta byla žalovanou řádně zaplacena, avšak za několik dnů po opravě došlo k poruše převodovky, jejíž příčinou podle znaleckého posudku byl způsob provedení předešlé opravy. Soud dospěl k závěru, že ač žalobkyně vystavila pro druhou opravu dne 26. 8. 1997 zakázkový list na opravu vozu, z výpovědí pana K. a F. vyplynulo, že žalobkyně při přijetí automobilu do opravy vystavila zakázkový list s tím, že teprve po demontáži, dodatečně, až zjistí příčiny, vyjádří se, zda opravu uzná jako reklamaci původní opravy. Pokud žalobkyně reklamaci neuznala a vystavila pro žalovanou fakturu na zaplacení druhé opravy, soud učinil právní závěr, že žalobkyně nemá nárok na její zaplacení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č.j. 4 Cmo 59/2004-153, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 88 659,60 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 10. 9. 1997 do zaplacení a náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v zakázkovém listu ze dne 26. 8. 1997 není zmínka o žádné reklamaci původní opravy, proto dovodil, že žalovaná neuplatnila řádně právo z odpovědnosti za vady z první opravy v souladu s §562 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) v návaznosti na §436 až §441 obch. zák., byla-li první oprava provedena na základě smlouvy o dílo uzavřené podle §536 a násl. obch. zák. Zároveň dospěl k závěru, že ohledně druhé opravy nebyla mezi účastníky uzavřena řádná smlouva o dílo podle §536 a násl. obch. zák. pro nedostatek dohody o ceně, jako její podstatné náležitosti, přičemž dovodil, že nelze přihlédnout ani k ustanovení §264 a §269 obch. zák., neboť ze zjištění soudu a i z podstaty sporu je zřejmé, že k takové dohodě nedošlo. Odvolací soud následně posuzoval nárok žalobkyně z hlediska §451 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. – nesprávně uvedeno obch. zák.) a učinil závěr, že žalobkyni vzniklo právo na vydání částky v žalované výši, když žalobkyně pro žalovanou provedla opravu a žalovaná ji převzala. Při určení výše nároku vycházel odvolací soud z vyúčtování a soupisu provedených prací, které nebyly nijak rozporovány. Žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení, nezaplatila-li žalovaná oprávněně požadovanou částku žalobkyni včas.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dále z důvodu stanoveného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a z důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka namítá, že odvolací soud, ač tvrdí, že vychází ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, konstatuje, že žalovaná nereklamovala vady prvé opravy a činí vlastní, od soudu prvního stupně odlišné skutkové zjištění, že druhá oprava byla samostatnou opravou. Poukazuje, že skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná vadu nereklamovala, nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud provedené důkazy nehodnotil ve vzájemných souvislostech a vytrhl z kontextu jen určitá skutková zjištění. Má za to, že svévolný postup žalobkyně, která záměrně odmítala písemně potvrdit reklamaci uplatněnou žalovanou, nemůže být kladen k tíži žalované. Podle dovolatelky takové jednání lze považovat za jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a nemůže požívat právní ochrany. Žalovaná dále poukazuje, že odvolací soud zcela pomíjí znalecký posudek, jež považuje za rozhodující důkaz v daném řízení. Za nesprávné považuje posouzení nároku žalobkyně z hlediska ustanovení §451 obč. zák. s tím, že závěr soudu o bezdůvodném obohacení žalované na úkor žalobkyně nemá oporu v provedeném dokazování. Takový závěr odvolacího soudu hodnotí jako tzv. překvapivé rozhodnutí s tím, že pokud by měl být nárok žalobkyně posouzen podle uvedeného ustanovení o bezdůvodném obohacení, nemohl odvolací soud co do jeho výše vycházet ze zjištění soudu prvního stupně, neboť ten žádná zjištění v tomto směru nečinil, a to ani z vyúčtování a soupisu provedených prací. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“, neboť bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalovanou), řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a vychází z možných dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je v první řadě nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a právě touto vadou je řízení poznamenáno.
Odvolací soud totiž pominul důkazy provedené soudem prvního stupně, a to výpovědi pana K. a F., z nichž vyplynulo, že několik dnů po první opravě došlo v zahraničí k závadě opravovaného vozidla, které bylo k žalobkyni přivlečeno, a že žalobkyně při přijetí automobilu do opravy vystavila zakázkový list s tím, že teprve po demontáži, dodatečně, až zjistí příčiny, vyjádří se, zda opravu jako reklamaci uzná, či nikoliv. Je třeba konstatovat, že odvolací soud pominul i důkaz provedený znaleckým posudkem, v němž znalec učinil závěr, že příčinou druhé opravy převodovky posuzovaného automobilu byl způsob provedení její první opravy, jestliže nebyla provedena kontrola opotřebení všech součástí převodovky.
V tomto směru byl tedy uplatněný dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. naplněn.
Pokud dovolatelka považuje rozhodnutí o nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení (§451 a násl. obč. zák.) za tzv. překvapivé rozhodnutí a namítá-li, že i kdyby měl být nárok žalobkyně posouzen podle uvedeného ustanovení o bezdůvodném obohacení, nemohl odvolací soud co do jeho výše vycházet ze zjištění soudu prvního stupně, neboť ten žádná zjištění v tomto směru nečinil, je dovolací námitka žalované důvodná.
Jednou ze základních zásad, na nichž je založeno občanské soudní řízení, je zásada dvouinstančnosti tohoto řízení. Odvolací soud přezkoumává správnost skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a právního posouzení věci, k němuž tento soud na základě svých skutkových zjištění v rozhodnutí dospěl, jakož i správnost řízení, které vydání rozhodnutí soudu prvního stupně předcházelo (srov. §212a o. s. ř.). Je-li ke správnému rozhodnutí věci zapotřebí podstatných (pro rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění, která neučinil soud prvního stupně, popřípadě která tento soud učinil, ale vzhledem k nesprávnému právnímu názoru, který zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil, nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně; odvolací soud proto rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení (srov. Judikát Rc 30/2000 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě odvolací soud však bez potřebného dalšího skutkového zjištění dovodil, že předmětná částka, kterou žalobkyně po žalované požadovala z titulu zaplacení ceny díla, se rovná výši bezdůvodného obohacení. Pochybení odvolacího soudu tak spočívá v porušení zásady dvouinstančnosti řízení ve smyslu výše konstatovaného.
Z uvedených důvodů nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, proto se Nejvyšší soud již nezabýval dalšími, dovolatelkou uplatněnými, dovolacími důvody a podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. listopadu 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu