ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1069.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1069/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně N. H. V., s. r. o., proti žalované S. spol. s r. o., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 1381/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2004, č. j. 29 Co 204/2004-73, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. dubna 2004, č. j. 29 Co 204/2004-73, k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. ledna 2004, č. j. 7 C 1381/2002-37, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na přistoupení J. H. a Ing. V. H., do řízení jako dalších žalobců a společnosti S. spol. s r. o., jako další žalované.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož odvolací soud vydal napadené usnesení po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 (část dvanáctá, hlava I, bod 16. zákona č. 30/2000 Sb.), bylo v řízení o dovolání proti němu postupováno rovněž podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže řízení bylo postiženo některou z vad vyjmenovaných taxativně pod písm. a) až g). Nic takového žalobkyně v dovolání netvrdí a ani z obsahu spisu se žádná z uvedených vad nepodává.
V §238 a v §239 OSŘ je upravena přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, případně proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž usnesení, proti němuž žalobkyně podala dovolání v této věci, není (srov. usnesení ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 264). Přípustnost dovolání žalobkyně by tudíž mohla být dána pouze na základě §238a OSŘ. Napadené usnesení odvolacího soudu však nelze podřadit pod žádný z případů v tomto ustanovení uvedených, a proto nezbývá než konstatovat, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž procesní předpisy tento mimořádný opravný prostředek nepřipouštějí. Proto je dovolací soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, jelikož se nejedná o konečné rozhodnutí ve věci (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 OSŘ).
Závěrem považuje dovolací soud za nezbytné podotknout, že nelze považovat za správný postup odvolacího soudu, který z vlastní iniciativy – s odkazem na rozhodnutí publikované pod Rc V/68 – označil v záhlaví napadeného usnesení jako účastníky řízení všechny subjekty, které vystupovaly jako účastníci v řízení, jehož obnova je navrhována. I v řízení o povolení obnovy totiž platí, že je to žalobce, kdo určuje okruh jeho účastníků, a jestliže v žalobě je jako žalující strana označena žalobkyně a jako žalovaný společnost S. spol. s r. o., nebylo bez příslušného procesního úkonu žalobkyně a jemu odpovídajícího rozhodnutí soudu možno označit jako účastníky tohoto řízení další osoby. Ostatně právě skutečnost, že žalobou vymezený okruh účastníků nezahrnoval všechny účastníky původního řízení, byla důvodem podání návrhu na přistoupení dalších účastníků, kterým žalobkyně sledovala odstranění zmíněného nedostatku. Odvolací soud tedy sám označil v napadeném usnesení jako účastníky i ty osoby, jejichž přistoupení do řízení současně (tím, že potvrdil usnesení soudu prvního stupně) nepřipustil. Zmíněné procesní pochybení však nemá na závěr o nepřípustnosti dovolání žalobkyně vliv.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. července 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu