ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1367.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1367/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. N., proti žalované J. P., o zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 4 C 56/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. srpna 2004, č. j. 16 Co 210/2001-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. dubna 2001, č. j. 4 C 56/2000-46, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. srpna 2004, č. j. 16 Co 210/2001-73, částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že se žaloba na zaplacení částky 10.000,- Kč zamítá, ve zbývající části meritorního výroku jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání, v němž zpochybnil skutková zjištění, ze kterých odvolací soud vycházel. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná vyslovila přesvědčení, že dovolání není důvodné, a navrhla jeho zamítnutí.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Žalobce napadá svým dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, tedy jak měnící výrok ve věci samé a výrok o nákladech řízení, tak i výrok, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku potvrzen. Již v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, však Nejvyšší soud ČR vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Stejný názor pak zaujal i v rozsudku z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 154. Potvrzujícím výrokem napadeného rozsudku nenastala v poměrech žalobce žádná újma, kterou by zrušením tohoto výroku bylo možno odstranit, jelikož jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 20.000,- Kč; naopak případné jeho zrušení by poměry žalobce zhoršilo. Proto žalobce není subjektivně oprávněn napadnout tento výrok dovoláním.
Podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Výrok napadeného rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla žaloba o zaplacení částky 10.000,- Kč zamítnuta, sice vyzněl v neprospěch žalobce, který by tak byl subjektivně oprávněn podat proti němu dovolání, ovšem objektivní přípustnosti dovolání brání skutečnost, že peněžité plnění, o němž bylo uvedeným výrokem rozhodnuto, nepřevyšuje 20.000,- Kč.
Jelikož pak přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003), nezbývá než konstatovat že dovolání žalobce je dílem mimořádným opravným prostředkem podaným osobou, jež k němu není oprávněna, dílem směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. b) a c) OSŘ odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady, jež by bylo možno považovat ve smyslu §142 odst. 1 OSŘ za účelně vynaložené, nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátkou účelně vynaloženými nejsou, neboť toto vyjádření se týkalo merita věci, nikoli přípustnosti dovolání a pro rozhodnutí o dovolání bylo bez významu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu