ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1438.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1438/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václavy Dudy ve věci žalobce Ing. M. V., správce konkurzní podstaty úpadce F. T., proti žalovanému Z. d. R., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce F. T., o částku 99.838,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 11 C 106/96, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2006, č. j. 11 Co 123/2005-77, takto:
I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 7. prosince 2004, č. j. 11 C 106/96-60, zamítl žalobu o zaplacení částky 99.838,50 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 1. 11. 1995 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soudu v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. dubna 2006, č. j. 11 Co 123/2005-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Vedlejší účastník na straně žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Vyjádřil v něm přesvědčení, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s hmotným právem, a tudíž má zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda vedlejší účastník je v této věci legitimován k podaní dovolání.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srovnej §203 odst. 1 a §231 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad (pomocí argumentu e silentio legis) je soudy obecně zastáván (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, 1059 s.). Ke shodnému závěru dospěl také Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 3/2004.
Protože v dané věci podal dovolání vedlejší účastník na straně žalobce, tedy někdo, kdo k tomu není oprávněn, dovolací soud takové dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobce ani vedlejší účastník nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v této fázi řízení nevznikly (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. října 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu