ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1569.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1569/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. l. k., proti žalované MUDr. M. B., o zaplacení 5.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 74/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2005, č. j. 20 Co 509/2004-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1.450,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužných členských příspěvků a částky 5.000,- Kč s příslušenstvím z titulu pokuty uložené v disciplinárním řízení za porušení povinnosti lékaře platit členské příspěvky Č. l. k.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29. května 2003, č. j. 22 C 74/2003-26, uložil žalované, aby žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatila 1.450,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 3. 2000 do zaplacení a částku 5.000,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 11. 3. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. března 2005, č. j. 20 Co 509/2004-72, poté, kdy žalobkyně vzala zpět žalobu o zaplacení částky 1.450,- Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 1.450,- Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, ve zbývajícím rozsahu vyhovujícího výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Připomněla, že k úhradě svých závazků zaplatila žalobkyni v dohodnutých splátkách nejprve částku 1.450,- Kč s dlužným úrokem, což bylo žalobkyní potvrzeno 28. 2. 2005. Vzhledem k tomu došlo mezi účastnicemi dne 30. 3. 2005 k dohodě o snížení zbývajícího dluhu (5.000,- Kč s příslušnými úroky) na částku 2.000,- Kč. Z ní pak žalovaná zaplatila 800,- Kč, takže výše jejího dluhu je již pouze 1.200,- Kč. I tuto částku postupně splácí. Pochybení se odvolací soud podle názoru žalované dopustil tím, že rozhodl v její nepřítomnosti a nezjistil tak současný stav věci. Prominutím dluhu totiž „zanikl současně i žalobní nárok žalobkyně v alikvotní části“, takže pokud by dovolací soud potvrdil rozsudky soudů obou stupňů, „konstituoval by tak bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně“. Žalovaná navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo proto v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Každé podání účastníka řízení, tedy i dovolání, je nutno hodnotit podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu dovolání se podává, že směřuje toliko proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního ve vyhovujícím výroku ohledně částky 5.000,- Kč s příslušenstvím. Žalovaná totiž nebrojí proti tomu, že odvolací soud v důsledku částečného zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně přisuzující žalobkyni částku 1.450,- Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Není srozuměna pouze s tím, že by měla žalobkyni uhradit jí požadovanou částku 5.000,- Kč a odůvodňuje, proč by měla hradit méně. Dovolání tak směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- resp. 50.000,- Kč, a není tudíž ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, pak nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu. Za dané procesní situace dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nepřípustné bez jednání odmítnout, aniž se jím mohl věcně zabývat (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení proti žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, náklady v této fázi řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu