ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.182.2005.1
sp. zn. 33 Odo 182/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. V. K., proti žalované D. T., o zaplacení částky 66.459,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 162/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2004, č. j. 8 Co 62/2004-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2004, č. j. 8 Co 62/2004-118, byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. ledna 2003, č. j. 12 C 162/2001-80, ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 21.586,50 Kč s 15% úrokem z prodlení od 8. 7. 1997 (správně podle žalobního petitu od 8. 7. 1998) do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení; ve „zbývající části odstavce I. výroku“ (t. j. ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 44.873,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 8. 7. 1998 do zaplacení) byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti jeho potvrzujícímu výroku, podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, t. j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“ – srovnej článek II bod 3. uvedeného zákona).
Dovolání nemůže být přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, jak se domnívá žalobce, neboť jediný výrok, který jím byl napaden, není výrokem měnícím, nýbrž potvrzujícím. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ, jelikož napadeným výrokem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal. Dovolací soud je pak neshledal přípustným ani podle písm. c) uvedeného ustanovení, protože napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srovnej §241a odst. 3 OSŘ). Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ, jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak přichází v takovémto dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ založit nemůže.
Žalobce v dovolání jednak polemizuje se skutkovými závěry, ze kterých odvolací soud vyšel při svém rozhodování (část III. dovolání), čímž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 OSŘ, jednak mu vytýká (v části II.) procesní vady, jež měly podle jeho názoru za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Žádná z dovolacích námitek však není výhradou proti právnímu posouzení věci; žalobce totiž netvrdí, že odvolací soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, případně že ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Pokud se zmiňuje o právním posouzení věci, pak pouze v tom smyslu, že kdyby soudy obou stupňů provedly řádné dokazování a řádně zjistily skutkový stav věci (tedy tak, jak jej podával žalobce v průběhu řízení a jak jej nyní reprodukuje v dovolání), musely by dojít k závěru o důvodnosti žaloby. Ostatně otázky, které žalobce sám vymezil v doplnění svého dovolání a které podle jeho přesvědčení dávají napadenému rozsudku zásadní význam, nejsou otázkami právními, neboť se týkají pouze procesního postupu soudu a způsobu, jak byly hodnoceny důkazy.
Z uvedeného je zřejmé, že jediný dovolací důvod, který je způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, žalobce ve skutečnosti neuplatnil. Jeho dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu