ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.299.2006.1
sp. zn. 33 Odo 299/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci, žalobce Ing. J. P. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Vaškem, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Lískovecká 2089, proti žalovanému Zajišťovacímu fondu družstevních záložen, se sídlem v Praze 1, Bartolomějská 11/291, IČ: 25 66 25 03, zastoupenému JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o zaplacení částky 135.759,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 24 C 47/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2005, č. j. 22 Co 1/2005-146, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. dubna 2004, č. j. 24 C 47/2005-67, rozhodl o odměně znalkyně Ing. S. B.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. dubna 2005, č. j. 22 Co 1/2005-146, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které ovšem není přípustné.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Napadené rozhodnutí bylo sice vydáno po 1. 4. 2005, ale stalo se tak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.). Proto bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odměně znalkyně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, o který se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - §79 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí podle §139 odst. 1 o. s. ř. o odměně za podaný znalecký posudek (stejně jako potvrzující usnesení odvolacího soudu), které se opírá o závěr, že znalkyni náleží odměna určená podle §16 vyhlášky č. 37/1967 Sb., je proto rozhodnutím týkajícím se pouze průběhu řízení (je rozhodnutím procesního charakteru), které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný (srov. též usnesení dovolacího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 152/2002). Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, neboť tímto jeho usnesením řízení nekončí (§243b odst. 5 věta prvá, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2006
Vít Jakšič
předseda senátu