ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.915.2004.1
sp. zn. 33 Odo 915/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně M. K., proti žalovanému R. T., o zaplacení 130.405,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 175/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2004, č. j. 8 Co 2986/2003-174, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 134.400,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že se žalovaným uzavřela dne 15. 10. 1999 kupní smlouvu o prodeji dřeva na stojato, jejímž předmětem bylo vytěžení a vyklizení 300 m3 dřeva na ploše 1 ha z části jejího lesního porostu za cenu 1.100,- Kč za 1 m3 vytěžené kulatiny sortimentu a jakosti III. A, B. Ačkoli žalovaný vytěžil 304 m3 dřeva, zaplatil jí pouze 200.000,- Kč; dosud jí tak dluží žalovanou částku.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. září 2003, č. j. 15 C 175/2001-125, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 133.201,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 2. 2000 do zaplacení, žalobu o zaplacení částky 1.199,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 2. 2000 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalovaným uzavřela kupní smlouvu o prodeji dřeva na stojato za sjednanou kupní cenu 1.100,- Kč za 1 m3 vytěžené dřevní hmoty; za žalovaného kupní smlouvu na základě pověření uzavřel jeho otec Ing. J. T. Vytěženo bylo celkem 302,91 m3 dřevní hmoty včetně vlákniny. Protože žalovaný žalobkyni zaplatil na kupní cenu pouze 200.000,- Kč, ačkoli měl zaplatit 333.201,- Kč, dluží jí 133.201,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. května 2004, č. j. 8 Co 2986/2003-174, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, pokud jde o částku 2.796,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2000 do zaplacení, potvrdil, ve zbývající části jej změnil tak, že žalobu o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 130.405,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2000 do zaplacení zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu (v zamítavém výroku o věci samé zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci). Po zopakování dokazování výslechy účastníků řízení a svědků J. K. (syna žalobkyně) a Ing. J. T. (otce žalovaného) se neztotožnil se skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Vzal za prokázáno, že účastníci dne 15. 10. 1999 uzavřeli kupní smlouvu o „prodeji dřeva na stojato“, v jejímž článku III. se žalovaný zavázal z lesního porostu žalobkyně vytěžit veškerou hmotu a přiblížit ji na odvozní místo určené žalobkyní, dřevní hmotu odebrat v jakosti a sortimentu kulatiny III. A, B, za níž provede úhradu smluvní ceny, a veškerou zbylou hmotu rozřezat na palivo. Článek IV. smlouvy obsahuje dohodu stran, že cena je stanovena za 1 m3 vytěžený v sortimentu a jakosti kulatiny III. A, B jednotně pro borovici i smrk ve výši 1.100,- Kč. Dále bylo dohodnuto, že platby budou uskutečněny ve třech splátkách v hotovosti, vždy po odvozu 100 m3 dřeva. Ze znaleckého posudku odvolací soud zjistil, že vytěženo bylo celkem 302,91 m3 dřevní hmoty, z toho borové a smrkové kulatiny v jakosti III. A, B bylo odebráno 184,36 m 3. Protože mezi účastníky zůstalo sporným, zda kupní cena 1.100,- Kč byla dohodnuta za veškerou vytěženou dřevní hmotu, nebo pouze za borovou a smrkovou kulatinu jakosti III. A, B, odvolací soud se zaměřil na výklad smluvního ujednání obsaženého v kupní smlouvě za pomoci interpretačních pravidel zakotvených v §35 odst. 2 obč. zák. Konstatoval, že tvrzení žalobkyně (a výpověď svědka K.) vyjma užití pojmu „prodej dřeva na stojato“ je v přímém rozporu s psaným textem smlouvy. Za použití logického a gramatického výkladu dovodil, že pojmem „prodej dřeva na stojato“ bylo míněno, že bude vytěžen celý 1 ha lesa, tedy že všechny stromy na vymezeném prostoru budou pokáceny. Z této vytěžené dřevní hmoty se žalovaný zavázal odebrat kulatinu v jakosti III. A, B dle ČSN 480055 za kupní cenu sjednanou jednotně pro borovici i smrk ve výši 1.100,- Kč za 1 m3 této kulatiny. Z psaného textu žádným způsobem nevyplývá tvrzení žalobkyně, že se žalovaný zavázal platit 1.100,- Kč za každý 1 m3 veškeré vytěžené dřevní hmoty. Naopak je zřejmé, že bylo dohodnuto, že z celkového vytěženého množství dřevní hmoty bude platit pouze za druhově a jakostně vymezenou kulatinu, zatímco za zbytek dřevní hmoty platit nebude. Ohledně ní bylo umluveno pouze to, že bude rozřezána na palivo. Ujednání o platební povinnosti žalovaného vyplývající z článku IV. shledal odvolací soud za zcela určité a nevzbuzující žádné pochybnosti. Tvrzení žalobkyně, že se žalovaný zavázal platit 1.100,- Kč za každý vytěžený m3 dřevní hmoty, není v psaném textu vůbec obsažen. Pokud syn žalobkyně vznesl tento požadavek před uzavřením písemné smlouvy, nebyl do smlouvy zanesen. Žalovanému tak nemohla žalobkyní tvrzená povinnost smluvně vzniknout. Uvádí-li se v článku IV., že bude plněno v hotovosti ve třech splátkách vždy po odvozu 100 m3, mohla být tato podmínka splněna jen za předpokladu, že bude odváženo 3 x 100 m3 borové a smrkové kulatiny v požadované jakosti. Tento předpoklad však nebyl naplněn. Za logické považoval odvolací soud vysvětlení žalovaného, že za uvedenou kulatinu byla domluvena nižší kupní cena, neboť se zavázal vytěžit celý 1 ha lesa na vlastní náklady, což představovalo částku 74.176,- Kč, kterou zaplatil L. P. Tyto úvahy přivedly odvolací soud k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit pouze za vytěžených a odvezených 184,36 m3 borové a smrkové kulatiny jakosti III. A, B po 1.100,- Kč. Celkem mu tak vznikla povinnost k úhradě 202.796,- Kč. Vzhledem k učiněnému výkladu smluvních ujednání nepovažoval za nutné zabývat se výkladem §133 odst. 1 obč. zák.
Výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Výslovně v něm označila dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu předně vytkla, že rozhodl na základě nesprávných skutkových zjištění v důsledku chybného zhodnocení výpovědí svědků nebo jejich nezohlednění. V této souvislosti upozornila na rozpory ve výpovědích žalovaného a svědka T., které svědčí o jejich nevěrohodnosti, a na to, že odvolací soud nezohlednil ústní dohodu o nákupu všeho dřeva za cenu 1.100,- Kč za 1 m3, jakož i výpověď svědka P. o odvozu 260 m3 kulatiny. Připustila, že kupní smlouva ze dne 15. 10. 1999 neupravuje cenu zbylého dřeva, mimo kulatinu III. A, B v ceně 1.100,- Kč za 1 m3, ale pouze povinnost je vytěžit na palivo. Odvolací soud však pochybil, když přehlédl výpovědi svědků, z nichž plyne, že „dodatečně byla dohodnuta koupě tohoto dřeva mimo kulatinu III. A, B v ceně ve výši 1.100,- Kč a toto ujednání je nutno považovat za ústní kupní smlouvu jinou, než písemnou kupní smlouvu ze dne 15. 10. 1999“. Tato skutečnost vyplynula nejen z její účastnické výpovědi a výpovědi svědka K., ale i z výpovědí ostatních svědků včetně svědka T. před soudem prvního stupně, která již tehdy byla v rozporu s výpovědí žalovaného. Výpovědi žalovaného a jeho otce jsou nevěrohodné a účelové, neodpovídající profesionálnímu postavení obou mužů jako ředitelů dřevařských závodů. Kupní smlouvu považuje žalobkyně pouze za rámcovou, v níž se předpokládá prodej přibližně 300 m3 dřeva ve třech splátkách. Gramatický výklad smlouvy podaný odvolacím soudem je tak v rozporu s textací smlouvy samotné. Věrohodnost výpovědi žalovaného a svědka T. je podle jejího přesvědčení zpochybňována tím, že jako odborníci nemohli vážně předpokládat, že z 300 m3 lesního porostu vytěží 300 m3 kulatiny v požadované jakosti. Rovněž tvrzení žalovaného, že nevěděl, kolik je v lese kulatiny, nemůže být pravdivé, neboť z výpovědi svědka K. vyplývá, že žalovaný spolu s otcem si byli vědomi, kolik a jakého dřeva se v lese nachází. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalovaného a svědka T., že nižší cena za normovanou kulatinu byla stanovena proto, že žalovaný nesl náklady těžby ze svého. Ve skutečnosti bylo důvodem nižší ceny to, že předmětem smlouvy byla i jiná hospodářsky využitelná dřevní hmota. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jen za 184,36 m3 kulatiny, proto pokládá za nesprávný, neboť žalovaný měl žalobkyni zaplatit za celé vytěžené množství dřeva. Prostřednictvím §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že vlastnictví k dřevu přechází až jeho odvozem na pilu z odvozního místa. Žalovaný se stal vlastníkem dřeva již v okamžiku, kdy je pokácel. Tím s dřevní hmotou disponoval, převzal ji a určitým způsobem ji zpracoval. Z uvedených důvodů navrhla napadený rozsudek v rozsahu podaného dovolání zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před 1. dubnem 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je ve smyslu §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že není opodstatněné.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož žalobkyně v dovolání nenamítá, že v řízení došlo k těmto vadám, a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, dovolací soud se zabýval pouze výslovně uplatněnými dovolacími důvody, jak byly v dovolání obsahově vymezeny.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V daném případě bylo pro právní posouzení věci stěžejní zjištění, co bylo předmětem koupě podle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 15. 10 1999 a zda žalovaný zaplatil žalobkyni dohodnutou kupní cenu (§588 obč. zák.).
Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby do částky 130.405,- Kč s příslušenstvím založil na skutkovém zjištění, že účastníci dne 15. 10. 1999 uzavřeli písemně kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej borové a smrkové kulatiny v sortimentu a jakosti III. A, B dle ČSN 480055 za dohodnutou kupní cenu 1.100,- Kč za 1 m3 této kulatiny, nikoli veškerá vytěžená dřevní hmota. Žalovaný vytěžil a odvezl 184,36 m3 kulatiny v požadovaném sortimentu a jakosti a žalobkyni za ni zaplatil 200.000,- Kč. Tato skutková zjištění čerpal především z písemné kupní smlouvy, jejíž obsah vyložil podle interpretačních pravidel §35 odst. 2 obč. zák., ze znaleckého posudku Ing. M. B. a ze svědecké výpovědi Ing. J. T.; skutkový závěr odvolacího soudu tak má ve zmíněných důkazech oporu a navíc je potvrzován i obsahem účastnické výpovědi žalovaného. Naopak nic z obsahu spisu, kromě výpovědi svědka K., nenasvědčuje tvrzení žalobkyně, že účastníci učinili předmětem koupě veškerou vytěženou dřevní hmotu a že za ni byla sjednána jednotná kupní cena 1.100,- Kč za 1 m3. Odvolacímu soudu nelze ničeho vytknout ani pokud jde o jeho úvahy, kterými se řídil při hodnocení věrohodnosti žalovaného a svědka T., jakož i žalobkyně a svědka K., jejichž výpovědi konfrontoval s obsahem kupní smlouvy. Vyhodnocení těchto důkazů z hlediska pravdivosti nevykazuje žádné logické vady. Zjištění odvolacího soudu, že žalovaný vytěžil a odebral 184,36 m3 kulatiny, je pak podložené závěry znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. M. B., proti nimž účastníci řízení žádné výhrady nevznesli. Tomuto důkaznímu prostředku odvolací soud nepochybně (i když to výslovně v odůvodnění napadeného rozsudku neuvádí) přisoudil vyšší důkazní sílu nežli výpovědi svědka P., který množství odvezené kulatiny uváděl pouze laickým odhadem.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro svůj skutkový závěr vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl uplatněn opodstatněně. Žalobkyně ostatně v dovolání připouští, že odvolací soud správně vyložil obsah smluvního ujednání účastníků v písemné kupní smlouvě z hlediska předmětu koupě a kupní ceny. Odvolacímu soudu však vytýká, že přehlédl výpovědi svědků, z nichž plyne, že „dodatečně byla dohodnuta koupě dřeva mimo kulatinu III. A, B v ceně ve výši 1.100,- Kč.“ Toto ujednání pak právně kvalifikuje jako další kupní smlouvu, která byla uzavřena ústně, a jíž odůvodňuje oprávněnost svého požadavku. Žalobkyně však přehlíží, že ke skutečnostem a důkazům, které jsou uplatněny až v podaném dovolání, nemůže být přihlédnuto, neboť skutkovým podkladem pro rozhodnutí dovolacího soudu jsou jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně (případně v souladu s §205a a §211a o. s. ř. před soudem odvolacím). Ze skutkových závěrů, které na podporu svých právních argumentů zformuluje nejprve sám dovolatel, proto nemůže dovolací soud při rozhodování o dovolání vycházet. Z obsahu spisu je patrné, že žalobkyně v řízení nikdy netvrdila, že byla účastníky dodatečně uzavřena ústní kupní smlouva, jejímž předmětem měla být zbylá dřevní hmota. Protože tato skutková okolnost nevyplynula ani z žádného provedeného důkazu, jde o skutečnost, která byla v dovolání uplatněna nově a dovolací soud na ni nemůže brát zřetel.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., žalobkyně namítla nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, že vlastnictví k vytěženému dřevu přechází až jeho odvozem na pilu z odvozního místa. Sama je názoru, že veškeré žalovaným vytěžené dřevo přešlo ve smyslu §133 odst. 1 obč. zák. do jeho vlastnictví okamžikem, kdy jednotlivé stromy pokácel. Tím ovšem napadla správnost právního závěru, na němž rozsudek odvolacího soudu nespočívá. Z odůvodnění napadeného rozsudku je totiž nepochybné, že odvolací soud právní otázku, ke kterému okamžiku nabyl žalovaný vlastnictví k vytěženému dřevu - mimo kulatinu - neposuzoval. S poukazem na jím zjištěný skutkový stav (čímž jistě mínil skutkový závěr, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu pouze ohledně kulatiny) považoval za nadbytečné zabývat se ve smyslu §133 odst. 1 obč. zák. otázkou, ke kterému okamžiku nabyl žalovaný vlastnické právo ke zbylému dřevu. Protože žalobkyní vytýkané právní posouzení odvolací soud neučinil a nebylo ani určující pro jeho rozhodnutí, nebyl dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. uplatněn úspěšně.
Z výše uvedeného plyne, že rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy ve věci úspěšnému žalovanému, v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči neúspěšné žalobkyni právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. srpna 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu