ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.130.2006.1
sp. zn. 4 Tz 130/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení záona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného B. U., proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. 0 Nt 833/2006, a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 4. 2006 sp. zn. 4 Nt 2008/2006, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. 0 Nt 833/2006 a v řízení, které mu předcházelo, p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného B. U.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 4. 2006 sp. zn. 4 Nt 2008/2006 a v řízení, které mu předcházelo p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného B. U.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu
Odůvodnění:
Obviněný B. U. nastoupil dne 30. 7. 2004 výkon zbytku trestu odnětí svobody v délce 778 dnů z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 5. 2000 sp. zn. 18 T 179/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. 6 To 369/2000. Tento zbytek trestu obviněný začal vykonávat ve věznici s dozorem.
Později byl obviněnému B. U. nařízen trest odnětí svobody ve výměře 28 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2005 sp. zn. 15 T 66/2004 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2005 sp. zn. 7 To 208/2005. Výkon tohoto trestu byl nařízen do věznice s ostrahou.
Na základě žádosti ředitele Věznice v Pardubicích ze dne 16. 2. 2006 vydal Okresní soud v Pardubicích dne 3. 4. 2006 usnesení pod sp. zn. 4 Nt 2008/2006, kterým ve smyslu §320 odst. 3 tr. ř. došlo k ujednocení shora citovaných postupně uložených trestů tak, že budou společně vykonány ve věznici s ostrahou. Toto usnesení nabylo právní moci dnem jeho vydání, t. j. 3. 4. 2006.
Následně k žádosti ředitele Věznice v Ostrově nad Ohří z 28. 3. 2006 usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. 0 Nt 833/2006, které nabylo právní moci téhož dne, bylo podle §320 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný B. U. postupně vykoná výše uvedené tresty odnětí svobody, a to ve věznici s dozorem.
Proti oběma výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Pardubicích a Okresního soudu v Karlových Varech, jimiž byl obviněnému B. U. určen společný způsob výkonu postupně uložených trestů, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch tohoto obviněného.
Těmto rozhodnutím soudů vytýká, že obě trestní věci, a to jak Okresního soudu v Bruntále, tak Okresního soudu v Ostravě, stran kterých bylo o sjednocení uložených trestů rozhodováno, byly projednávány v senátě.
Okresní soud v Karlových Varech sice v záhlaví svého usnesení uvedl, že věc projednal v neveřejném zasedání, leč spis neobsahuje protokol o neveřejném zasedání, ani protokol o hlasování. Soudkyně Okresního soudu v Karlových Varech také neprověřila ve Věznici v Ostrově nad Ohří, zda u obviněného nedošlo k nějakým změnám, zvláště když o žádosti ředitele této věznice rozhodovala až s odstupem jednoho měsíce. Kdyby tak učinila, zjistila by nejen to, že o ujednocení trestů již bylo rozhodnuto Okresním soudem v Pardubicích, ale i to, že k rozhodnutí ve věci není již příslušný Okresní soud v Karlových Varech, ale soud v Brně, neboť obviněný byl v mezidobí přeložen do Věznice v Kuřimi, a to dne 13. 4. 2006.
K projednání věci ale nebyl příslušný ani Okresní soud v Pardubicích, neboť ve věci rozhodoval dne 3. 4. 2006 a obviněný byl již dne 23. 3. 2006 přemístěn do Věznice v Ostrově nad Ohří. Taktéž v případě tohoto soudu rozhodoval o ujednocení trestů samosoudce, nikoli senát v neveřejném zasedání.
Oba soudy tak podle stěžovatele porušily zákon tím, že k rozhodnutím, které učinily, již nebyly příslušné a též v tom, že věc neprojednávaly v senátu ač z dikce zákona a z judikatury jednoznačně vyplývá nutnost senátu tam, kde je rozhodováno o ujednocení trestů uložených senátem.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že oběma napadenými usneseními byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §320 odst. 3 tr. ř. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. v řízení předcházejícím. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby obě tato usnesení zrušil, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu a poté aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně sám věc postoupil věcně příslušnému soudu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že její podání je plně důvodné.
Podle §320 odst. 3 tr. ř., je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu (§39a a §81 trestního zákona), určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu je zjevné, že trestné činy spáchané obviněným B. U. byly, jak u Okresního soudu v Bruntále (sp. zn. 18 T 179/99), tak u Okresního soudu v Ostravě (sp. zn. 15 T 66/2004), projednávány a rozhodovány senátem a nikoli v řízení před samosoudcem. Z této skutečnosti pak vyplývá i pravidlo, že o určení typu věznice, v níž mají být společně vykonány postupně uložené tresty odnětí svobody, rozhoduje věcně příslušný soud – senát, jestliže alespoň jeden z těchto trestů byl v prvním stupni uložen senátem. Rozhoduje-li senát, činí tak v neveřejném zasedání.
Jak Okresní soud v Pardubicích, tak Okresní soud v Karlových Varech rozhodly o sjednocení typu věznice, ve které měl obviněný B. U. vykonávat postupně uložené tresty odnětí svobody, ale ani v jednom případě se tak nestalo rozhodnutím senátu v neveřejném zasedání, nýbrž rozhodnutím samosoudce, byť je v usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. 0 Nt 833/2006 uvedeno, že bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání a rozhodnutí je podepsáno předsedkyní senátu. Jak ale zcela oprávněně namítá ministr spravedlnosti, ve spise není navzdory výše uvedenému založen protokol o hlasování ani protokol o neveřejném zasedání. Okresní soud v Pardubicích pak v jím vydaném usnesení ani nepředstírá, že tak bylo učiněno senátem v neveřejném zasedání, když usnesení je podepsáno soudcem.
Další pochybení spočívá v tom, že jak Okresní soud v Karlových Varech, tak před ním Okresní soud v Pardubicích rozhodovaly jako soudy, které k rozhodnutí podle §320 odst. 3 tr. ř. nebyly místně příslušné.
Jak bylo ze spisového materiálu zjištěno a Nejvyšším soudem ve Věznici v Kuřimi ověřeno, obviněný B. U. ke dni rozhodování Okresním soudem v Pardubicích (3. 4. 2006) již uložené tresty nevykonával ve Věznici v Pardubicích, ale od 23. 3. 2006 se nacházel ve Věznici v Ostrově nad Ohří. Obdobně tak ke dni vydaného rozhodnutí Okresním soudem v Karlových Varech (5. 5. 2006) již byl obviněný od 13. 4. 2006 přemístěn k výkonu trestu do Věznice v Kuřimi. Je tak správné tvrzení stěžovatele, že o určení společného způsobu výkonu postupně uložených trestů byl příslušný rozhodovat v obou případech jiný okresní soud, než který ve skutečnosti rozhodnutí vydal.
V uvedených směrech tedy oba okresní soudy (Okresní soud v Pardubicích, Okresní soud v Karlových Varech) porušily zákon v neprospěch obviněného B. U., a to v ustanovení §320 odst. 3 tr. ř. Oba soudy vycházely bez dalšího z podkladů, které jim byly vždy příslušnou věznicí zaslány, aniž by je dále prověřovaly, byť samotná rozhodnutí vydaly po více jak jednom měsíci od podání návrhu ředitelem věznice. Lze tedy i prohlásit, že jmenované soudy rozhodovaly na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu v důsledku hodnocení neúplných důkazů (viz ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. samostatnými výroky v bodech I. a II. vyslovil, že napadenými usneseními Okresního soudu v Pardubicích a Okresního soudu v Karlových Varech, jakož i v předcházejících řízeních byl v citovaných ustanoveních trestního řádu porušen zákon v neprospěch obviněného B. U. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Vzhledem k tomu, že ze sdělení Věznice v Kuřimi ze dne 25. 10. 2006 vyplynulo, že dne 16. 9. 2006 obviněný ukončil výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 18 T 179/99 a započal s výkonem trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 66/2004, nebylo možné ale ani potřebné věc přikazovat věcně a místně příslušnému soudu, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, neboť rozhodnout o společném způsobu výkonu postupně uložených trestů odnětí svobody podle §320 odst. 3 tr. ř. již nelze, jestliže jeden ze dvou postupně uložených trestů již byl vykonán (viz R 37/81). To je právě případ obviněného B. U. Nejvyšší soud proto žádné rozhodnutí podle §270 odst. 1 tr. ř. nebo dokonce podle §271 odst. 1 tr. ř. nevydal, jelikož po zrušení obou nezákonně vydaných usnesení okresních soudů dalšího řízení v předmětné věci není třeba.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec