ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.138.2006.1
sp. zn. 4 Tz 138/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. listopadu 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné J. K., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 38 T 6/2005, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 38 T 6/2005, byla obviněná J. K. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 28. 12. 2004 kolem 21.20 hodin v P., P. v OD C. v oddělení volného výběru zboží vzala dva parfémy zn. PC Revelation EdT50 v celkové hodnotě 1.346,- Kč, se kterými prošla bez zaplacení kolem pokladen, za pokladnami byla zadržena pracovníkem bezpečnostní služby a uvedeného jednání se dopustila, přestože byla trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2001, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2002, odsouzena pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.
Za to jí byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 400 hodin.
Citovaný trestní příkaz byl obviněné doručen dne 13. 8. 2005, a protože se obviněná vzdala práva odporu, a to i za osoby oprávněné, nabyl trestní příkaz právní moci téhož dne.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné J. K. Namítá v ní, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch této obviněné porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Podle názoru stěžovatele samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 porušila zákon tím, že nevzala v úvahu lustrum, z něhož bylo patrno předchozí odsouzení obviněné J. K. trestním příkazem téhož soudu ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 38 T 66/2004. Vydala další trestní příkaz, jímž obviněné opět uložila trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přestože si musela být vědoma toho, že společně s dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací překračuje uložený trest horní hranici stanovenou pro tento druh trestu. K porušení zákona v neprospěch obviněné došlo také neuložením souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., přestože trestná činnost ve věci sp. zn. 38 T 6/2005, byla spáchána dříve, než byl ve věci sp. zn. 38 T 66/2004 doručen trestní příkaz.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadený trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 38 T 6/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák., a dále v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
V posuzované trestní věci po nápadu návrhu na potrestání provedla vedoucí soudní kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 5 v souladu s ustanovením §153 odst. 2 ve spojení s ustanovením §154 odst. 1 Instrukce ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. 505/2001- Org., kterou byl vydán vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, lustraci, na jejímž podkladě zaznamenala na originál návrhu na potrestání, že u Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo nebo stále ještě je vedeno proti obviněné J. K. další trestní stíhání pod sp. zn. 38 T 66/2004.
Samosoudkyně tohoto soudu aniž zjišťovala s jakým výsledkem toto předchozí řízení skončilo, případně v jakém stadiu se rozhodování této trestní věci nachází, vydala dne 11. 1. 2005 pod sp. zn. 38 T 6/2005, trestní příkaz, jímž obviněné při shodném popisu skutku a užití právní kvalifikace uvedené v návrhu na potrestání, uložila trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. To vše za situace, kdy táž samosoudkyně opět pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. již vydala ve věci sp. zn. 38 T 66/2004 dne 23. 12. 2004 trestní příkaz, jímž byl obviněné J. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. V daném případě tak došlo k porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť samosoudkyně neprovedla řádná skutková zjištění vztahující se k otázce jaký druh trestu a v jaké výši obviněné uložit, aby splňoval zákonná kriteria uvedená v ustanovení §23 a 31 tr. zák. Zmíněný trestní příkaz byl také teoreticky v rozporu s ustanovením §36 tr. zák., které přikazuje, aby v případě, kdy je ukládán stejný druh trestu, který již před tím byl obviněnému jiným rozhodnutím rovněž uložen, a dosud není vykonán, výměra tohoto a nově ukládaného trestu nepřekročila horní hranici, který je pro takovýto druh trestu zákonem stanoven. V daném případě stanoví §45 odst. 1 tr. zák., že trest obecně prospěšných prací může být uložen v maximální výměře 400 hodin, přičemž v posuzovaném případě součet obou trestů činil 500 hodin.
Dalším důsledkem nedostatečného seznámení se s obsahem předchozího trestního řízení, vedeného před touž samosoudkyní Obvodního soudu pro Prahu 5 proti obviněné, je skutečnost, že samosoudkyně nezjišťovala povahu trestné činnosti, pro níž byly podány dva návrhy na potrestání, a bez dalšího rozhodla, že jde o dva samostatné trestné činy, ač je zřejmé, že jde o dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu.
Zatímco ve věci sp. zn. 38 T 66/2004 jí bylo kladeno za vinu, že dne 24. 11. 2004 kolem 23.40 hod., odcizila v O. c. N. S. parfém Gabriela Sabatini v hodnotě 189,- Kč, ve věci 38 T 6/2005 jí bylo kladeno za vinu, že dne 28. 12. 2004 kolem 21.20 hod. odcizila v OD C. dva parfémy PC Revelation v hodnotě 1 346,- Kč. V obou případech je ve skutkové větě návrhu na potrestání akcentováno, že byla zadržena pracovníky ochrany uvedených nákupních center a v obou případech poukázal státní zástupce na skutečnost, že se těchto jednání dopustila přesto, že v kritické době se nacházela v lhůtě podmíněného odsouzení pro majetkovou trestnou činnost, což bylo kvalifikačním momentem ve vztahu k ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Podle ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. je pokračováním v trestném činu takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Podle názoru Nejvyššího soudu v daném případě s ohledem na shora uvedené skutkové okolnosti provázející oba majetkové útoky o pokračování v trestném činu jde. V posuzované trestní věci nebyla dána procesní překážka uvedená v ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. ve spojení s ustanovením §314b odst. 1 tr. ř., neboť vzhledem k tomu, že oba návrhy na potrestání byly obviněné doručeny až dne 13. 8. 2005, bylo trestní stíhání pro oba útoky zahájeno tímto dnem.
Nicméně Nejvyšší soud při posuzování důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona v této trestní věci musel především vycházet ze zjištění zásadní povahy, a to, který trestní příkaz byl obviněné doručen nejdříve a jaké procesní důsledky s tím byly spojeny.
Z obsahu trestního spisu sp. zn. 38 T 6/2005 bylo zjištěno, že samosoudkyně vydala dne 25. 3. 2005 podle §69 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) tr. ř. příkaz k zatčení obviněné. Na základě tohoto příkazu byla obviněná zadržena orgány Policie ČR dne 13. 8. 2005 v 9. 00 hod., a téhož dne v 16.45 hod. byla předvedena před samosoudkyni. Z obsahu protokolu, který byl o tomto úkonu sepsán, a který je založen ve spise na č. l. 32-33, je zřejmé, že obviněné byl nejdříve do vlastních rukou doručen trestní příkaz vydaný dne 11. 1. 2005 pod sp. zn. 38 T 6/2005. Poté co se obviněná seznámila s jeho obsahem, prohlásila, že proti tomuto trestnímu příkazu odpor nepodává.
Doručení trestního příkazu je relevantní právní skutečností, s níž ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. pojí významné procesní účinky. Protože trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, účinky spojené s vyhlášením rozsudku v tomto případě nastávají doručením trestního příkazu. Je tak zřejmé, že v okamžiku doručení předmětného trestního příkazu neexistovala žádná zákonná překážka pro existenci tohoto rozhodnutí, neboť jím byl uložen trest, který je trestním zákonem pro použitou právní kvalifikaci protiprávního jednání obviněné předvídán, a nadto v sazbě, která nevybočuje z mezí stanovených pro tento druh trestu ustanovením §45a odst. 1 tr. zák. Je proto nutno konstatovat, že toto rozhodnutí samo o sobě může obstát.
Pokud bezprostředně nato doručila samosoudkyně obviněné další rozhodnutí – trestní příkaz ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 38 T 66/2004, byl tento procesní postup v rozporu se zákonem, protože jednak šlo o rozhodnutí, jímž byl ukládán samostatný trest pro samostatný skutek, a jímž byla trestní sazba trestu obecně prospěšných prací dle §45a odst. 1 tr. zák. s ohledem na znění ustanovení §36 tr. zák. překročena o 100 hodin, ač – jak výše podrobně rozvedeno – měl za tohoto stavu věci být vydán trestní příkaz, jímž by bylo postupováno v intencích §37a odst. 1 tr. zák. – o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu.
Z uvedené argumentace je zřejmé, že rozhodnutí, jež bylo napadeno stížností pro porušení zákona, nevykazuje ony právní vady, které mu ministr spravedlnosti podaným mimořádným opravným prostředkem vytýká, naopak vadné s nezákonné je rozhodnutí, proti němuž stížnost pro porušení zákona podána nebyla, a to trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 38 T 66/2004.
Ministru spravedlnosti nic nebrání v tom, aby nezákonný a protiprávní stav, který v důsledku takto vydaných rozhodnutí vznikl, napravil podaným mimořádným opravným prostředkem, avšak do rozhodnutí, jež je výše řádně označeno, naopak Nejvyššímu soudu nic neumožňovalo s ohledem na znění ustanovení §267 odst. 1, odst. 2 tr. ř., aby tato pochybení na podkladě posuzované stížnosti pro porušení zákona napravil.
Vzhledem ke všem okolnostem, jež jsou výše podrobně rozvedeny, neshledal Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á