ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.200.2005.1
sp. zn. 4 Tz 200/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. února 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné Z. L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 To 39/2004, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 To 39/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněné Z. L.
Napadené usnesení se z r u š u j e. Zrušuje se i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 2 T 26/96.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 2 T 26/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 1999, sp. zn. 4 To 104/98, byla obviněná Z. L. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997, za což byla odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 písm. a) tr. zák., §60a odst. 2 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků a zároveň byl po tuto dobu vysloven nad obviněnou dohled. Dále bylo podle §60a odst. 3 tr. zák. obviněné uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou trestným činem a podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti – soukromého podnikání s předmětem podnikání: Koupě smíšeného zboží za účelem dalšího prodeje – na 7 roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 1. 1995, sp. zn. 1 T 201/94, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 2. 1999. Zkušební doba podmíněného odsouzení tedy počala běžet dne 8. 2. 1999.
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 4 T 52/2002 (tj. v průběhu zkušební doby), byla obviněná Z. L. uznána vinnou trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což byla odsouzena podle §217 odst. 1 tr. zák k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 7. 2003.
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 2 T 26/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 To 39/2004, bylo rozhodnuto tak, že obviněná Z. L. podle §330 odst. 1 tr. ř. vykoná trest odnětí svobody v trvání 3 roků, který jí byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 2 T 26/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 1999, sp. zn. 4 To 104/98, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 roků. Podle §60 odst. 4 tr. zák. za použití §39a odst. 3 tr. zák. byla zařazena pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 4. 2004. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Plzni uvedl, že měl k dispozici zprávy o výkonu dohledu, ze kterých vyplynulo, že obviněná vůbec nezačala splácet škodu způsobenou její trestnou činností s vysvětlením, že na její původní firmu byl vyhlášen konkurs. Ze zmíněných zpráv také vyplynulo, že odsouzená měla problémy s plněním dohledu, neboť se mnohdy bez omluvy nedostavila na domluvené setkání s příslušným probačním úředníkem. Soud měl dále k dispozici spis Okresního soudu v Karlových Varech vedený pod sp. zn. 4 T 52/2002, ze kterého vyplynulo že obviněná Z. L. byla rozsudkem ze dne 28. 4. 2003 uznána vinnou trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to ve formě úmyslného zavinění, kterého se dopustila tak, že nejméně v době od 19. 10. 2000 do 27. 6. 2001 v N., okres K. V., jako matka nezajišťovala řádně výchovu svého nezletilého syna J. M. Vzhledem k tomu, že obviněná následně otěhotněla, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 2 T 26/96, rozhodl tak, že podle §322 odst. 2 tr. ř. odložil citovaný trest odnětí svobody na dobu 1 roku po porodu. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 12. 2004.
Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 5 Nt 557/2004, bylo rozhodnuto, že podle §178 odst. 1 tr. ř. (správně mělo být podle §278 odst. 1 tr. ř.) se povoluje obnova řízení pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., které bylo vedeno u Okresního soudu v Karlových Varech na základě obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, sp. zn. 1 Zt 987/2001, která byla vedena pod sp. zn. 4 T 52/2002. Podle §284 odst. 1 tr. ř. byl zrušen v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 4 T 52/2002, výrok o vině obviněné Z. L. a výrok o uloženém trestu. Citované usnesení nabylo právní moci dne 1. 2. 2005. V následném řízení byla obviněná Z. L. rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 4 T 52/2002, podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, sp. zn. 1 Zt 987/2001, pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 9. 2005.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 To 39/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné Z. L. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v návaznosti na ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že odsouzení obviněné z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 4 T 52/2002, pro trestnou činnost spáchanou ve zkušební době podmíněného odsouzení bylo zásadním důvodem k rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podle §330 odst. 1 tr. ř. §60 odst. 1 tr. zák. V daném případě však následným zprošťujícím rozsudkem po povolené obnově řízení ve věci tento důvod odpadl, proto došlo usneseními Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 2 T 26/96 a Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 To 39/2004, k porušení zákona, a to bez ohledu na skutečnost, že soudy v době vydávání rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu nevěděly a ani vědět nemohly o tomto dalším postupu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 To 39/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněné Z. L. ve vytýkaném směru, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. vysloví soud, že se podmíněně odsouzený osvědčil, jestliže vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám. Jinak soud rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Z citace uvedeného ustanovení je zřejmé, že základní podmínkou pro úvahy, zda a v jakém rozsahu uvedené zákonné ustanovení aplikovat, je existence zkušební doby a hodnocení rozhodných okolností, které se staly v jejím průběhu. Běh zkušební lhůty začíná dnem právní moci rozsudku. V posuzovaném případě byl rozsudek, sp. zn. 2 T 26/96, Krajského soudu v Plzni, jímž byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997 a odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků, vyhlášen dne 29. 10. 1998 a nabyl právní moci dne 8. 2. 1999.
Z výše uvedeného je zřejmé, že zkušební doba započala dne 8. 2. 1999 a končila dne 9. 2. 2004. Obviněná se podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 4 T 52/2002, dopustila trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. tím, že nejméně v době od 19. 10. 2000 do 27. 6. 2001 v N., okres K. V., jako matka nezajišťovala řádně výchovu svého nezletilého syna J. M. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Tento trestný čin tak byl spáchán v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení, avšak usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 5 Nt 557/2004, bylo rozhodnuto, že se povoluje obnova řízení pro výše uvedený trestný čin, které bylo vedeno u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 52/2002, v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 4 T 52/2002, byl zrušen výrok o vině obviněné Z. L. a výrok o uloženém trestu a v následném řízení byla obviněná Z. L. rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 4 T 52/2002, podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro výše citovaný trestný čin.
Z obsahu trestního spisu Krajského soudu v Plzni vedeného pod sp. zn. 2 T 26/96 bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 2 T 26/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 To 39/2004, bylo rozhodnuto tak, že obviněná Z. L. podle §330 odst. 1 tr. ř. vykoná trest odnětí svobody v trvání 3 roků, který jí byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 2 T 26/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 1999, sp. zn. 4 To 104/98, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 roků. Podle §60 odst. 4 tr. zák. za použití §39a odst. 3 tr. zák. byla zařazena pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem. Jedním z důvodů pro vydání výše uvedeného rozhodnutí bylo odsouzení obviněné Z. L. rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 4 T 52/2002. Z uvedeného je zřejmé, že v době vydávání rozhodnutí o výkonu trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, který byl obviněné uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 2 T 26/96, soudům nebylo nic známo o existenci rozhodnutí o povolení obnovy řízení ani o tom, že v následném řízení byla obviněná Z. L. rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 4 T 52/2002, zproštěna obžaloby pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 To 39/2004, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněné Z. L. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení spolu s rozhodnutím soudu I. stupně zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že zkušební doba započala dne 8. 2. 1999 a končila dne 9. 2. 2004, uplynula dne 9. 2. 2005 roční lhůta pro rozhodnutí o osvědčení. Za této situace platí fikce, že se podmíněně odsouzená ve zkušební době osvědčila (§60 odst. 2 tr. zák.), neboť soud sice rozhodl, že se trest odnětí svobody vykoná, avšak toto rozhodnutí bylo v řízení o mimořádném opravném prostředku zrušeno. V daném případě nelze učinit další rozhodnutí podle §270 odst. 1 tr. ř. či §271 odst. 1 tr. ř., neboť vzhledem k tomu, že již uplynula roční lhůta pro rozhodnutí o osvědčení, nepřichází v úvahu učinit ve věci rozhodnutí nové.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.