infNsVyrok8,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.02.2006, sp. zn. 4 Tz 207/2005 [ rozsudek / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.207.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.207.2005.1
sp. zn. 4 Tz 207/2005 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. února 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. P., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karviné, ze dne 4. 4. 2005 sp. zn. 5 T 60/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 4. 2005 sp. zn. 5 T 60/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. P. Napadený trestní příkaz se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Karviné se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 4. 2005 sp. zn. 5 T 60/2005 byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil skutkem spáchaným v období od 1. 9. 2003 do 14. 3. 2005. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Dále mu byla uložena povinnost, aby se ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci dostavil k projednání výkonu uloženého trestu k příslušné Probační a mediační službě ČR podle místa pobytu a dále mu byla uložena povinnost, zaplatit podle svých sil dlužné výživné, a to M. ú. Č. T., odbor sociální, ve výši 14 423,- Kč a I. K. ve výši 23 577,- Kč. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 6. 2005. Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karviné podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. P. Podle jeho názoru byl napadeným trestním příkazem a v řízení, které mu předcházelo, porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5 tr. ř. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel poukázal na skutečnost, že samosoudkyně Okresního soudu v Karviné ke dni vydání shora citovaného trestního příkazu neshromáždila všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci. Spokojila se s tři měsíce starým opisem z rejstříku trestů ze dne 4. 1. 2005, opatřeným již v rámci přípravného řízení. Kvůli tomuto nedostatku nevěděla o existenci pravomocného trestního příkazu Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 39/2004, kterým byl obviněný R. P. dne 15. 12. 2004 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil dne 12. 12. 2004 v Brně. Za předmětný trestný čin byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Samosoudkyně Okresního soudu v Karviné tím, že uložila obviněnému trest obecně prospěšných prací v trvání 150 hodin, ačkoliv ani zčásti nevykonal trest obecně prospěšných prací v délce 350 hodin, vyslovený dříve Městským soudem v Brně, porušila ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a současně došlo k porušení ustanovení §36 a 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. výše uvedené porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř., aby napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Těmito ustanoveními se však Okresní soud v Karviné při svém postupu v trestní věci sp. zn. 5 T 60/2005 důsledně neřídil. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je zjevné, že samosoudkyně Okresního soudu v Karviné při projednávání věci obviněného R. P., vedené pod sp. zn. 5 T 60/2005, pochybila ve výroku trestního příkazu, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací. Uložením dalšího trestu tohoto druhu ve výměře 150 hodin v době, kdy obviněný neměl vykonán trest obecně prospěšných prací v délce 350 hodin, uložený trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 92 T 39/2004, byla překročena nejvyšší přípustná hranice pro tento druh trestu, která činí 400 hodin (viz §45a odst. 1 tr. zák.). Z ustanovení §36 tr. zák. vyplývá povinnost tuto maximální přípustnou výměru trestu respektovat také tehdy, jestliže soud obviněnému ukládá stejný druh trestu, v tomto případě trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen dřívějším rozhodnutím soudu, přičemž tento předchozí trest nebyl dosud zcela nebo zčásti vykonán. K vytýkanému pochybení pak evidentně došlo nedůsledným postupem samosoudkyně Okresního soudu v Karviné, která při rozhodování předmětné trestní věci obviněného m. j. vycházela z jeho opisu z rejstříku trestů vyhotoveného dne 4. 1. 2005, přičemž vlastní trestní příkaz byl vydán až dne 4. 4. 2005. Mezitím však došlo k vydání trestního příkazu Městským soudem v Brně, konkrétně dne 15. 12. 2004 pod sp. zn. 92 T 39/2004, který nabyl právní moci téhož dne, přičemž trestní list byl jmenovaným soudem na rejstřík trestů odeslán dne 26. 1. 2005. Z uvedeného je zjevné, že kdyby si samosoudkyně Okresního soudu v Karviné vyžádala před vydáním trestního příkazu nový opis z rejstříku trestů obviněného R. P., muselo by v něm být jeho výše zmíněné odsouzení Městským soudem v Brně zaznamenáno a ona by tak při svém dalším postupu na tuto skutečnost mohla odpovídajícím způsobem reagovat. To znamená, že by musela minimálně prověřit, jaký je aktuální stav výkonu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin u osoby obviněného a odpovídajícím způsobem získanou informaci vyhodnotit při stanovování druhu trestu a jeho výměry v projednávané věci sp. zn. 5 T 60/2005. Protože tak neučinila, bylo v dané věci evidentně rozhodováno na základě neúplných důkazů a tím i nedostatečného skutkového zjištění (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.) právě ve vztahu k ukládanému druhu trestu a jeho výměře. V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací uložený napadeným trestním příkazem, spolu s dříve uloženým a nevykonaným trestem téhož druhu, ve zřejmém rozporu s jeho účelem (viz §23 odst. 1 tr. zák.). Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 4. 2005 sp. zn. 5 T 60/2005 byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. P. Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže v daném případě sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v ustanovení §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud též zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Karviné přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to s důrazem na respektování všech příslušných zákonných ustanovení včetně §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony. V této souvislosti je třeba dodat, že z opisu rejstříku trestu obviněného ze dne 17. 1. 2006 vyžádaného Nejvyšším soudem vyšlo najevo, že obviněný R. P. byl v mezidobí odsouzen Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 2 T 75/2005 ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, a to za pokračování v trestném činu krádeže ve vztahu k jeho odsouzení Městským soudem v Brně pod sp. zn. 92 T 39/2004. Tuto skutečnost bude muset Okresní soud v Karviné prověřit a vzít v úvahu při svém dalším rozhodování. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. února 2006 Předseda senátu: JUDr. František Hrabec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/01/2006
Spisová značka:4 Tz 207/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.207.2005.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21