ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.209.2005.1
sp. zn. 4 Tz 209/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. února 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 a §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného V. Z.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 2 T 14/98, byl obviněný V. Z. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 3. 12. 1997, za což byl podle §201 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Dále byl obviněnému V. Z. uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 30.6.1998, sp. zn. 2 T 53/98, jakož i všechna rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 6.10.1998, když jak státní zástupce, tak obviněný se vzdali práva odvolání.
Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 2 T 14/98, bylo rozhodnuto tak, že se podle §61 odst. 1 tr. zák. podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu uloženého obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 2 T 14/98. Podle §63 odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 5 roků. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 1999.
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 2 T 98/2003, byl obviněný V. Z. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 4. 2003, za což byl podle §257 odst. 1 tr. zák. za užití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu 5.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 1 měsíc.
Vzhledem k tomu, že výše uvedený trestný čin obviněný V. Z. spáchal ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, rozhodl Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 2 T 14/98, tak, že obviněný V. Z. vykoná zbytek trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 2 T 14/98, od kterého bylo podmíněně upuštěno usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 2 T 14/98. Obviněný si po vyhlášení usnesení dne 26. 4. 2005 ponechal lhůtu pro podání stížnosti, která uplynula dne 29. 4. 2005. Obviněný však dne 30. 5. 2005 podal prostřednictvím svého obhájce stížnost proti výše citovanému usnesení. Krajský soud v Ústí nad Labem projednal v neveřejném zasedání pod sp. zn. 4 To 430/2005 stížnost obviněného V. Z. a rozhodl tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl, že podle §64 odst. 1 tr. zák. obviněný vykoná zbytek trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 2 T 14/98, od kterého bylo podmíněně upuštěno usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 2 T 14/98.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. Z. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §149 odst. 1 písm. a) a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem z obsahu spisu nezjistil, že nebyl oprávněn rozhodnout ve věci samé pro opožděnost stížnosti. Svým postupem, tj. věcným rozhodnutím o podané stížnosti, tak porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť svým rozhodnutím zpochybnil právní moc usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 4. 2005, která správně nastala dne 30. 4. 2005. Od tohoto data pak obviněnému začíná běžet lhůta pro zbytek trestu zákazu činnosti. Za situace, že by soud vycházel z data právní moci, které by nastalo až usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, tj. dne 11. 7. 2005, došlo by k znevýhodnění obviněného, neboť běh lhůty zbytku trestu by bylo nutno počítat až od tohoto data, čímž by se v neprospěch obviněného doba výkonu zbytku trestu prodloužila téměř o tři měsíce.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. Z. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. platí, že nadřízený orgán zamítne stížnost byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím vzala zpět. V případě, že stížnostní orgán zjistí existenci některé skutečnosti uvedené pod písmeny a) a b) §148 odst. 1 tr. ř., z úřední povinnosti stížnost bez dalšího zamítne usnesením z formálních důvodů a není oprávněn z podnětu takové stížnosti napadené usnesení vůbec meritorně přezkoumávat.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 14/98 vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem v uvedené trestní věci rozhodl tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 4. 2005, a znovu rozhodl, že podle §64 odst. 1 tr. zák. obviněný V. Z. vykoná zbytek trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 2 T 14/98, od kterého bylo podmíněně upuštěno usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 2 T 14/98, a to přesto, že ve věci nebylo možné meritorně rozhodnout, neboť stížnost obviněného byla podána opožděně. Tato skutečnost vyplývá mimo jiné i z předkládací zprávy Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 6. 2005, která je založena na č. l. 123 předmětného trestního spisu, a na které je vyznačeno, že se jedná o stížnost podanou opožděně.
Pokud by byla stížnost obviněného V. Z. zamítnuta z důvodu, že nebyla podána včas, nabylo by napadené usnesení právní moci již uplynutím lhůty, kterou ke stížnosti měly osoby oprávněné. V posuzovaném případě se jedná o den 30. 4. 2005, od tohoto dne obviněnému začíná běžet lhůta pro výkon zbytku trestu zákazu činnosti. Za této situace je zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem pochybil, když v dané trestní věci meritorně rozhodl, neboť stížnost obviněného byla podána opožděně. Lhůta pro výkon zbytku trestu zákazu činnosti by pak začala běžet od právní moci usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, tzn. ode dne 11. 7. 2005. Tím by se doba výkonu zbytku trestu prodloužila téměř o dva a půl měsíce v neprospěch obviněného.
Z uvedeného vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, porušil zákon v ustanovení §147 odst. 1 tr. ř., pokud přezkoumával správnost napadeného rozhodnutí, a v ustanovení §149 odst. 1 písm. a) tr. ř., pokud zrušil napadené usnesení a rozhodl ve věci sám, a to v neprospěch obviněného V. Z.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř. a §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného V. Z., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení, včetně ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.