ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.27.2006.1
sp. zn. 4 Tz 27/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 19 T 75/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 19 T 75/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6, 13 a §196 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K..
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Sokolově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 19 T 75/2004, uznán vinným dvojnásobným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle ustanovení §171 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že:
1.ve Věznici VS ČR Kynšperk nad Ohří, okr. Sokolov, kde vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody v budově A5 v místnosti kroužku výpočetní techniky přechovával od přesně nezjištěného dne měsíce ledna 2004 do 9,35 hodin dne 8. 1. 2004 bez potřebného souhlasu funkční mobilní telefon zn. Siemens C 45, se SIM kartou, když mobilní telefon byl u něho nalezen při osobní prohlídce ukrytý v ponožce a nabíječku a náhradní zdroj k mobilnímu telefonu zn. Siemens měl uchovány ve zdi v zakrytovaném prostoru uzávěru vody, čímž obviněný porušil základní pravidla odsouzených uvedené v ustanoveních §28 odst. 2 písm. i), odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb. a povinnosti vyplývající z ustanovení §4 odst. 2 vyhl. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, a takto mařil výkon uloženého trestu odnětí svobody,
2.ve Věznici VS ČR Kynšperk nad Ohří, okr. Sokolov, kde v této době vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, dne 20. 3. 2004 kolem 18,30 hodin při vynesení odpadků z budovy č. 05 bez povolení odešel do prostoru sektoru č. 11, kde vzal ze země bochník chleba, o kterém věděl, že obsahuje mobilní telefon, s tímto přešel k pravé boční stěně ubytovny a vložil do mošny, která byla spuštěna dalšími dosud nezjištěnými odsouzenými na provázku z kulturní místnosti ubytovacího oddílu A4, přičemž v této době byl zadržen příslušníky VS ČR a kontrolou bylo zjištěno, že v bochníku chleba je uschován mobilní telefon zn. Siemens M50, se SIM kartou provozovaný v síti T – Mobile s nabíječkou, s lístkem obsahujícím PIN a telefonní číslo mobilní telefonní stanice, čímž se dopustil jednak maření účelu výkonu trestu odnětí svobody a porušil ustanovení §28 odst. 2 písm. i), odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb. a povinnosti vyplývající z ustanovení §4 odst. 2 vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, a takto mařil výkon uloženého trestu odnětí svobody.
Za to byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 290 hodin. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí mobilních telefonů SIEMENS C45, a SIEMENS M50. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 13. 5. 2004 a právní moci nabyl dne 22. 5. 2004.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 5. 2004 sp. zn. 19 T 75/2004 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. Citovaným trestním příkazem byl podle jeho názoru porušen zákon neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §45a odst. 1 písm. a) a §36 tr. zák.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti uvedl, že obviněný M. K. byl rovněž odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 10 T 10/2002, který byl obviněnému doručen dne 22. 1. 2002 a nabyl právní moci dne 7. 2. 2002. Uvedeným trestním příkazem byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem ze dne 21. 1. 2002, a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Výkon tohoto trestu byl obviněnému nařízen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 12. 2004, sp. zn. 44 Nt 1821/2003. S výkonem trestu však obviněný nikdy nezapočal.
Dále stěžovatel poukázal na zákonná znění ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a konstatoval, že se jimi samosoudce Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 19 T 75/2004 neřídil. Navzdory tomu, že předchozí odsouzení obviněného ke 300 hodinám trestu obecně prospěšných prací Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 10/2002 bylo z opisu rejstříku trestů obviněného zřejmé a opis příslušného trestního příkazu byl i založen ve spisu, samosoudce Okresního soudu v Sokolově nezkoumal, zda obviněný s výkonem trestu z citovaného trestního příkazu započal a kolik hodin z něj má popř. vykonáno. Bez dalšího pak obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 290. Tím byla překročena horní hranice stanovená pro tento druh trestu o 190 hodin, v důsledku čehož došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 19 T 75/2004, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §45a odst. 1 písm. a) a §36 tr. zák. v neprospěch obviněného M. K. Dále stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a aby bylo následně postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §36 tr. zák. věty první, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 10/2002 je patrné, že obviněný M. K. byl v této trestní věci odsouzen trestním příkazem citovaného soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 10 T 10/2002, pro trestný čin krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu, jehož se dopustil tím, že dne 21. 1. 2002 v P. na ul. Š. násilným způsobem – za pomoci kovového drátu vnikl do řádně uzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda 120 L červené barvy majitele poškozeného M. M., a to v době kolem 01,35 hodin, přičemž se vozidlo pokusil odcizit tím způsobem, že u vozidla vylomil spínací skříňku a poškodil plat kolem spínací skříňky a vozidlo se pokusil nastartovat pomocí šroubováku, přičemž v této chvíli byl zpozorován policisty L. H. a M. M. a zadržen na místě činu, přičemž současná prodejní cena vozidla zjištěná u A. B. a. s. autorizovaného dealera Škoda činí 12 000,- Kč a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 4 T 100 /2001, odsouzen za trestný čin krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. b) e), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Uvedený trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 22. 1. 2002 s tím, že se téhož dne obviněný vzdal práva na podání odporu, a právní moci nabyl dne 7. 2. 2002.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 12. 2004, sp. zn. 44 Nt 1821/2003, byl obviněnému nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 10 T 10/2002, formou pomocných úklidových a zahradnických prací podle pokynů Ú. M. č. v P. K dotazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 5. 2005, zda již obviněný ve věci sp. zn. 10 T 10/2002 trest obecně prospěšných prací vykonal, Obvodní soud pro Prahu 7 sdělil, že obviněný K. se nachází od 13. 2. 2005 ve vazbě pro Obvodní soud pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 28/2005 (viz č. l. 22 spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 10 T 10/2002).
Ze spisového materiálu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 75/2004 vyplývá, že státní zástupce podal dne 4. 5. 2004 na obviněného M. K. obžalobu, o níž okresní soud rozhodl trestním příkazem napadeným stížností pro porušení zákona. Tímto trestním příkazem byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 290 hodin, aniž bylo zkoumáno, zda obviněný již vykonal předchozí trest obecně prospěšných prací z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 10/2002, a to přesto, že o tomto odsouzení obviněného okresní soud na základě opisu rejstříku trestů obviněného i z opisu trestního příkazu sp. zn. 10 T 10/2002 založeného ve spise evidentně věděl. (viz č. l. 96, 144 spisu).
Lze tudíž uzavřít, že v přezkoumávaném případě došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a 290 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby uložením dvou trestů stejného druhu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné.
K výše vytýkanému hmotněprávnímu pochybení pak došlo proto, že Okresní soud v Sokolově řádně nezjistil skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Kromě výše uvedených pochybení Nejvyšší soud taktéž zjistil, že z dodejky prokazující doručení trestního příkazu napadeného stížností pro porušení zákona obviněnému K. (viz č. l. 157 spisu) není zřejmé, že by byla obviněnému společně s trestním příkazem doručena i obžaloba. Ve spise se pak nenachází ani žádný doklad, který by potvrzoval doručení obžaloby obviněnému před datem doručení předmětného trestního příkazu. Spis Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 75/2004 pak neobsahuje ani referát předsedy senátu ukládající soudní kanceláři, aby zajistila doručení obžaloby obviněnému.
Lze tedy vyslovit závěr, že v důsledku nedoručení obžaloby obviněnému došlo i k porušení zákona v ustanovení §196 odst. 1 tr. ř. a v širším smyslu i k porušení práv obviněného na obhajobu podle §2 odst. 13 tr. ř., neboť obviněný má zákonné právo se dozvědět, že jeho věc byla postoupena soudu i to, co je mu státním zástupcem kladeno za vinu. Také toto pochybení bude v dalším řízení nezbytné napravit.
Na základě shora uvedených zjištění Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 19 T 75/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6, 13 a §196 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného M. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Sokolově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu a v souladu se zákonem v ní vydal nové rozhodnutí s důrazem na správnost výroku o trestu. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, a že je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 5. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c