ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.36.2006.1
sp. zn. 4 Tz 36/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. května 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 3 To 117/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 T 366/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
V řízení předcházejícím rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 3 To 117/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného J. D.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 2 T 366/2002, uznán vinným trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 13 T 158/2003, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 7 To 631/2003. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku si podal obviněný odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 3 To 117/2005, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. D. uznal vinným trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se obviněný dopustil tím, že
1a ) poté, co neznámý pachatel v Š., okr. J., dne 26. 6. 2002 odcizil z prostoru hasičské zbrojnice a garáže různé hliníkové součástky hasičského vybavení – koncovky, proudnice, přechodky, rozdělovače, regulátory a příruby v hodnotě 9 440,- Kč, nalezl je obviněný v prostoru mezi S. a N. Ř. na skládce rozbité a prodal je 27. nebo 28. 6. 2002 ve výkupně P., s. r. o. v B. ulici a ve výkupně sběrných surovin ve V.,
1b ) poté, co neznámý pachatel v P., okres J., v době od 16. do 18. 7. 2002 odcizil nezjištěným způsobem v areálu M. P., s. r. o., Z. N., celkem 72 kusů desek z nerezového plechu v hodnotě 153 770,- Kč, nalezl obviněný v prostoru mezi S. a N. Ř. na skládce 28 kusů těchto desek v hodnotě 59 800,- Kč a dne 18. 7. 2002 je prodal ve výkupně sběrných surovin P., s. r. o. J., U M. n.
2) Poté, co neznámý pachatel odcizil v obci S. od 6. do 7. 12. 2002 ve skladu vepřína ke škodě A. H., s. r. o., H., nejméně 10 kusů kulatých hliníkových koryt v hodnotě 7 000,- Kč, nalezl je obviněný v prostoru těsně vedle výkupny kovového odpadu majitele P. D. v P. ulici, kde je prodal za 3 500,- Kč.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247odst. 1 písm. b), e) tr. zák. z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 13 T 158/2003 ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 7 To 631/2003, byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 13 T 158/2003 ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 7 To 631/2003.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození - Obecní úřad Š. a M. P., s. r. o. se sídlem Z. N., P., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 3 To 117/2005, podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. D. Citovaným rozsudkem byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních §258 odst. 1 písm. d), §259 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §2 odst. 13, §64 a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v předcházejícím řízení.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že na základě odvolání obviněného nařídil Krajský soud v Brně veřejné zasedání na den 6. 4. 2005 a obviněného obeslal na dvě adresy obsílkou určenou do vlastních rukou. Přesto, že se obviněnému nepodařilo obsílku doručit, konal krajský soud veřejné zasedání a ve věci rozhodl rozsudkem napadeným stížností pro porušení zákona. V této souvislosti citoval ministr spravedlnosti jednotlivá ustanovení trestního řádu, která nebyla podle jeho názoru respektována.
Krajský soud totiž konal veřejné zasedání, aniž by obviněnému doručil předvolání do vlastních rukou. Náhradní doručení uložením přitom v daném případě s ohledem na ustanovení §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. nepřicházelo do úvahy. Krajský soud též neučinil žádné kroky k ověření pobytu obviněného, a to ani přes orgány Policie České republiky ani dotazem na ústřední evidenci vězňů. Nezjistil tak, že obviněný nemohl obeslání k veřejnému zasedání převzít z toho důvodu, že byl již dne 25. 3. 2005 od 14.30 hod. v zadržení a dne 26. 3. 2005 byl vzat do vazby soudcem Okresního soudu v Jihlavě usnesením pod sp. zn. 2 Nt 114/2005 pro Okresní státní zastupitelství v Jihlavě.
Tím, že odvolací soud konal veřejné zasedání, aniž by shora citované skutečnosti zjistil, porušil právo obviněného na obhajobu, neboť měl dát obviněnému možnost zvolit si pro odvolací řízení obhájce, popř. mu obhájce ustanovit, a k veřejnému zasedání jej obeslat, čímž by umožnil obviněnému se účinně hájit. Vzhledem k tomu, že odvolací soud postupoval v rozporu se všemi výše uvedenými ustanoveními, porušil zákon v neprospěch obviněného, přičemž uvedené pochybení nelze napravit jinak, než cestou stížnosti pro porušení zákona.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 3 To 117/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §258 odst. 1 písm. d), §259 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §2 odst. 13, §64 odst. 2, odst. 4 písm. a), §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v řízení předcházejícím. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a poté aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplývá, že proti rozsudku nalézacího soudu si podal obviněný odvolání, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 8. 9. 2004, tedy dříve, než byl obviněnému doručen příslušný odsuzující rozsudek. Ten byl obviněnému doručen do vlastních rukou až dne 21. 2. 2005 na adresu Z., J. V uvedeném odvolání obviněný uvedl svoji adresu na ulici M. v J. Po převzetí písemného vyhotovení rozsudku zaslal obviněný okresnímu soudu další podání označené jako odvolání, které směřuje do výroku o vině. Toto podání bylo okresnímu soudu doručeno dne 28. 2. 2005 s adresou obviněného na ulici M., J. Následně byl spis s předkládací zprávou na č. l. 116 spisu předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Předseda senátu odvolacího soudu nařídil veřejné zasedání na den 6. 4. 2005 a dal o něm vyrozumět obviněného, a to na adresu Z., J. i na adresu M., J. V souvislosti s veřejným zasedáním si odvolací soud vyžádal i nový opis rejstříku trestů obviněného, který mu byl doručen dne 22. 3. 2005, z něhož vyplývá, že obviněný ukončil poslední výkon trestu odnětí svobody dne 30. 1. 2004, který vykonával na základě rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 13 T 158/2003. V protokole o veřejném zasedání ze dne 6. 4. 2005 je pak u obviněného konstatováno, že se k veřejnému zasedání nedostavil s tím, že doručení bylo vykázáno uložením. Následně bylo vyhlášeno usnesení o tom, že bude jednáno v nepřítomnosti obviněného. Rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 13. 5. 2005 na adresu Vazební věznice Brno. Na č. l. 139 spisu se pak nachází úřední záznam ze dne 21. 7. 2005, z něhož vyplývá, že obviněný J. D. byl od 25. 3. 2005 ve výkonu vazby ve Vazební věznici v Brně – Bohunicích, a to pro Okresní státní zastupitelství v Jihlavě ve věci sp. zn. Zt 25/2005. Uvedenou skutečnost pak dokládá i ve spise založené usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 3. 2005, sp. zn. 2 Nt 114/2005, podle něhož byl obviněný J. D. vzat do vazby. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že obviněný byl v předmětné věci zadržen jako podezřelý dne 25. 3. 2005 ve 14.30 hodin.
Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
K předmětné problematice je nutné uvést, že stejně jako při nařízení hlavního líčení zákon rozlišuje mezi předvoláním k veřejnému zasedání a vyrozumění o něm. Vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a jež je třeba k veřejnému zasedání předvolat, závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Konkrétní okruh osob předvolaných k veřejnému zasedání stanoví předseda senátu v rámci přípravy veřejného zasedání, přičemž v jeho průběhu může být podle potřeby rozhodnuto o nutnosti předvolat osoby další i o tom, že bude upuštěno od osobní přítomnosti některých osob v případech, kdy není účast takovéto osoby podle zákona ani podle mínění soudu potřebná. Vždy je ale nezbytně nutné jasně stanovit a do trestního spisu příslušným pokynem doložit, zda se má určitá osoba - zejména obviněný - k veřejnému zasedání předvolat nebo vyrozumět. Toto jednoznačné rozlišení má totiž významné procesní důsledky vztahující se k tomu, kdy může soud v souladu se zákonem bez přítomnosti předvolané osoby jednat a kdy nikoliv. Jde-li o obviněného jako osobu, proti které se trestní řízení vede, není vždy nutné ho k veřejnému zasedání předvolávat. Obviněný je k veřejnému zasedání předvoláván tehdy, pokud je jeho osobní účast u něj nutná, a to zejména v případech, kdy soud považuje za nezbytné obviněného vyslechnout, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému ve veřejném zasedání, atd. V ostatních případech, kdy účast obviněného u veřejného zasedání nutná není, se obviněný o něm pouze vyrozumívá. Je-li obviněný o veřejném zasedání pouze vyrozumíván a je-li mu vyrozumění o konání veřejného zasedání řádně doručeno, lze konat veřejné zasedání bez jeho přítomnosti. Odpověď na otázku, kdy je obviněnému řádně doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání, je pak třeba hledat v ustanovení §64 tr. ř.
Podle §64 odst. 1 tr. ř. do vlastních rukou se doručuje a) obviněnému obžaloba, návrh na potrestání a předvolání, b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí, c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
Podle §64 odst. 4 tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
Podle §64 odst. 5 tr. ř. je-li uložení doručované zásilky vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce nápadně vyznačit.
Obviněnému bylo v konkrétním případě doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání (nikoliv předvolání, jak chybně uvádí stěžovatel) doporučeně do vlastních rukou s tím, že na obálce nebylo vyznačeno, že uložení je vyloučeno. Vzhledem k tomu a ke skutečnosti, že obviněný nebyl ani na jedné doručovací adrese osobně zastižen, byly tyto zásilky uloženy na poště a obviněný byl vyrozuměn o tom, kde si je může vyzvednout. Zásilka adresovaná na M. ulici v J. byla uložena na poště dne 15. 3. 2005 s tím, že obviněný byl o uložení zásilky vyrozuměn a zásilku si v úložní době nevyzvedl. Zásilka adresovaná obviněnému na Z. v J. byla obviněnému uložena na poště dne 16. 3. 2005 a obviněný byl o jejím uložení opět vyrozuměn. Ani tuto zásilku si obviněný v úložní době nevyzvedl, a tak byla vrácena zpět krajskému soudu. (Pro úplnost nutno konstatovat, že obviněný uvedl na č. l. 56 spisu adresu pro účely doručování, a to Z., J. Adresa M. J. pak měla být adresou trvalého pobytu obviněného, kdežto fakticky se obviněný zdržoval na adrese Z., J., kde ještě dne 21. 2. 2005 přebíral soudní obsílky.)
Podle §64 odst. 2 druhé věty tr. ř. tedy platí, že pokud si adresát nevyzvedne zásilku, jejíž uložení je možné, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Na základě tohoto ustanovení tedy lze s ohledem na výše uvedené skutečnosti uzavřít, že pokud by se obviněný byl zdržoval na adrese M. J., pak by mu bylo doručeno uložením ve smyslu ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. dne 26. 3. 2005. Pokud by se pak byl obviněný po celou dobu 10 dnů od doby uložení zásilky na poště zdržoval na adrese Z. J., pak by mu bylo doručeno uložením ve smyslu ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. dne 27. 3. 2005.
Problém však nastal v tom, že k doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání obviněného uložením v projednávané věci nedošlo, a to přestože obviněný si na adrese Z., J. ještě koncem února 2005 přebíral obsílky. Bylo tomu tak proto, že obviněný se část doby rozhodné pro doručení uložením nezdržoval ani na jedné z adres, na které byl obesílán, neboť byl dne 25. 3. 2005 ve 14. 30 hodin zadržen a následujícího dne vzat do vazby v jiné trestní věci (viz č. l. 144). O této skutečnosti se ale Krajský soud v Brně nedozvěděl a konal veřejné zasedání s tím, že měl zato, že obviněnému bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání doručeno uložením ve smyslu ustanovení §64 odst. 2 tr. ř.
Navzdory tomu ale obviněnému nebylo právně relevantním způsobem doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání uložením a v důsledku jeho vzetí do vazby, byť v jiné věci, zde zároveň vyvstal důvod nutné obhajoby (viz §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.). Bylo proto nutné obviněnému do výkonu vazby doručit nové vyrozumění o konání veřejného zasedání s výzvou, aby si zvolil ve smyslu ustanovení §38 odst. 1 tr. ř. obhájce a současně se jej dotázat, zda se chce veřejného zasedání zúčastnit, či zda se této účasti vzdává (viz §263 odst. 4 tr. ř.). Pokud by si obviněný obhájce nezvolil v určené lhůtě, bylo třeba mu na dobu, po kterou by trvaly důvody nutné obhajoby, obhájce neprodleně ustanovit (viz §263 odst. 3 tr. ř.). Poté, co by si obviněný zvolil obhájce, popř. by mu byl ustanoven, bylo nezbytné doručit vyrozumění o konání veřejného zasedání také tomuto obhájci.
Pokud obviněnému nebylo řádně doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání a obviněný v něm neměl svého obhájce, ačkoliv ho mít musel, nebyly splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání. Jestliže krajský soud za této situace přesto veřejné zasedání o odvolání obviněného konal a ve věci meritorně rozhodl, došlo v konečném důsledku k porušení obhajovacích práv obviněného (viz §2 odst. 13 tr. ř.), což má za následek i vadnost vydaného rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo vydání rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 3 To 117/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného J. D. Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v konkrétním případě znamená, že krajský soud opětovně nařídí veřejné zasedání o odvolání obviněného a předvolání k němu či vyrozumění o něm doručí v souladu se zákonem příslušným osobám, přičemž si zároveň odpovídajícím způsobem ověří, zda u obviněného existuje některý z důvodů nutné obhajoby a podle výsledků tohoto zjištění případně přistoupí k jejímu řádnému zajištění. Poté věc ve veřejném zasedání projedná a opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je krajský soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c