ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.38.2006.1
sp. zn. 4 Tz 38/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. dubna 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Z. B., proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 10. 2005, sp. zn. 4 Pp 115/2005, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné dne 7. 6. 2004, sp.zn. 6 T 47/2004, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 4. 10. 2003 kolem 03.20 hodin v Č. T., okres K., po ulici J., ve směru z Č. T. do T., po požití alkoholických nápojů řídil osobní automobil tov. zn. Mercedes E 270, přičemž projížděl přímým úsekem vozovky v uzavřené obci Č. T. rychlostí nejméně 127 km/h, tedy výrazně vyšší než v místě povolenou, přičemž vzhledem k míře své podnapilosti a rychlosti jízdy výrazně vyšší než v místě povolené, přestože bez technicky nezdůvodnitelné prodlevy zareagoval na služební vozidlo Policie ČR tov. zn. Škoda Felicia combi, řízené M. R., které začalo na ulici J. ve směru do Č. T. vyjíždět z účelové komunikace – sjezdu z areálu T. S. tak, že strhnul řízení vozidla vlevo, nedokázal zabránit střetu s tímto služebním vozidlem Policie ČR a v protisměrné části vozovky těsně za středovou dělící čárou levou přední částí jím řízeného vozidla narazil do levé boční části vozidla Škoda Felicia combi, v důsledku střetu utrpěl řidič služebního vozidla PČR M. R., jakož i jeho spolujezdci T. M. a T. T., rozsáhlá a devastující poranění, na jejichž následky téhož dne zemřeli, v důsledku nehodového děje utrpěli poranění i spolujezdci obviněného Z. B. – J. T. v podobě zhmoždění hlavy a tržně zhmožděné rány na hlavě o délce 9 cm, které si vyžádalo léčení od 4. 10. 2003 do 14. 10. 2003 včetně, a T. D. v podobě povrchní oděrky pravého kolena, které si vyžádalo pouze jednorázové ošetření, přičemž obviněný Z. B. měl v době řízení vozidla v krvi nejméně 1,6 g/kg alkoholu, a zničením osobního automobilu tov. zn. Mercedes E 270, způsobil jeho majiteli – ČSOB L., a .s., škodu ve výši 827.400,- Kč a zničením služebního vozidla PČR Škoda Felicia combi způsobil jeho majiteli Ministerstvu vnitra ČR škodu v celkové výši 123.000,- Kč, tedy zničením obou automobilů způsobil těmto poškozeným škodu ve výši 950.400,- Kč. Obviněnému byl uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 let. O náhradě jednotlivých poškozených bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř.
Z podnětu odvolání podaného okresním státním zástupcem v Karviné byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 6 To 442/2004, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém rozsahu výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 6. 2004, č. j. 6 T 47/2004-998 a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody trvání čtyř let, přičemž pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Pokud jde o trest zákazu činnosti, ten byl obviněnému Z. B. uložen ve stejném rozsahu a trvání jak učinil soud prvního stupně, v ostatních výrocích (o náhradě škody) zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného bylo odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 10. 2005, sp. zn. 4 Pp 115/2005, bylo podle §61 odst. 1 tr. zák. za použití §331 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný Z. B. se podmíněně propouští z výkonu shora popsaného trestu odnětí svobody. Podle §63 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba podmíněného propuštění v trvání 7 let. V odůvodnění usnesení Okresního soudu v Opavě uvedl, že po zvážení provedených důkazů dospěl k závěru, že v případě obviněného Z. B. jsou splněny podmínky pro jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu podle §61 odst. 1 tr. zák. Z provedených důkazů je zřejmé, že obviněný ve výkonu trestu svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné dne 7. 6. 2004, sp.zn. 6 T 47/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 6 To 442/2004, byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 let, čímž by obviněnému mělo být zamezeno v páchání trestné činnosti, pro kterou vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, a lze tedy od obviněného očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 10. 2005.
Proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 10. 2005, sp. zn. 4 Pp 115/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Z. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §61 odst. 1 tr. zák. a v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky namítl, že v daném případě byla splněna pouze podmínka, že obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení. Ve stížnosti pro porušení zákona dále uvedl, že obviněný měl 33 záznamů pro dopravní přestupky, a to v průběhu let 1993 až 2000 a dále byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., což rovněž dokumentuje jeho negativní přístup k dodržování soudních rozhodnutí. Obviněný tak v žádném případě nesplnil podmínku, že od něho lze očekávat, že v budoucnu povede řádný život (§61 odst. 1 písm. a) tr. zák.).
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 10. 2005, sp. zn. 4 Pp 115/2005, byl porušen zákon ve prospěch obviněného Z. B. ve vytýkaném směru.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství i obviněný Z. B. prostřednictvím svého obhájce navrhli zamítnout stížnost pro porušení zákona.
Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.
Podle §61 odst. 1 tr. zák. po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a
a)může se od něho očekávat, že povede řádný život, nebo
b)soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Z pojetí trestu jako účelové sankce vyplývá, že bylo-li dosud odpykanou částí trestu již dosaženo účelu trestem sledovaného, je další výkon trestu nepotřebný. I když soud při ukládání trestu přihlíží k možnostem nápravy pachatele, nelze vždy přesně předvídat, jak se u jednotlivých pachatelů projeví jeho výchovný účinek. Z chování odsouzeného a z jeho postoje k plnění občanských povinností v době výkonu trestu může být pak patrné takové polepšení, že dalšího výkonu trestu není třeba a může být propuštěn na svobodu. Podmíněné propuštění je významným prostředkem dovršení převýchovy a resocializace odsouzeného a neznamená tedy ukončení tohoto procesu, ale pokračování převýchovného a resocializačního procesu v jiných podmínkách (na svobodě).
Podstata podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody záleží v tom, že se odsouzený předčasně propouští na svobodu a že mu výkon zbytku tohoto trestu podmíněně promíjí pod podmínkou, že v určité, soudem stanovené zkušební době se osvědčí, tj. povede řádný život a vyhoví podmínkám soudem mu uloženým (§64 odst. 1).
Stížnost pro porušení zákona napadenému rozhodnutí vytýká, že okresní soud pochybil, pokud rozhodl o podmíněném propuštění obviněného Z. B. z výkonu trestu odnětí svobody, neboť nebyly zcela splněny podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uvedené v ustanovení §61 odst. 1 tr. zák. a to konkrétně podmínka, že od obviněného lze očekávat, že povede řádný život.
Ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. vyjadřuje požadavek pozitivní prognózy budoucího chování pachatele, která je nezbytným předpokladem pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Taková prognóza musí vyplývat ze zhodnocení pachatelova polepšení a důležité je i zjištění, v jakém prostředí bude pachatel po propuštění pracovat a žít. Význam bude mít i případné zjištění, jaké jsou sociální poměry pachatele, jaké podmínky má vytvořeny pro přechod do normálního života na svobodě atd.
Očekávání, že pachatel po podmíněném propuštění povede řádný život, musí být důvodné a založené na všestranném a aktuálním zhodnocení pachatelovy osobnosti, dosavadního působení ve výkonu trestu, možností jeho nápravy a osobních poměrů, v nichž se po propuštění ocitne, přičemž ze zřetele nelze ztrácet účel trestu a možnosti dalšího vlivu pohrůžky výkonem zbytku trestu po stanovenou zkušební dobu. Stanovení zkušební doby po podmíněném propuštění slouží k dovršení nápravy pachatele započaté výkonem trestu odnětí svobody a k tomu, aby se mohlo ověřit, zda účelu trestu bylo dosaženo v kratší době, než jaká byla stanovena rozsudkem. Zkušební doba je nutným důsledkem toho, že propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je jen podmíněné.
V posuzovaném případě Okresní soud v Opavě veškeré důkazy, které byly v řízení o žádosti o podmíněné propuštění obviněného Z. B. provedeny ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., náležitě a v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil. V odůvodnění svého rozhodnutí pak uvedl, že na základě provedených důkazů je zřejmé, že obviněný ve výkonu trestu svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení. Obviněný Z. B. má zajištěno ubytování a možnost pracovního uplatnění. Obviněnému byl také rozsudkem Okresního soudu v Karviné dne 7. 6. 2004, sp. zn. 6 T 47/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 6 To 442/2004, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 let, čímž by obviněnému mělo být zamezeno v páchání trestné činnosti, pro kterou vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody. Proto soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro podmíněné propuštění obviněného Z. B. z výkonu trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožnil a dále uvádí, že obviněnému Z. B. byla napadeným rozhodnutím uložena dostatečně dlouhá zkušební doba podmíněného propuštění, a to v trvání 7 let, tedy v maximální možné délce. Pokud by obviněný v průběhu zkušební doby nevedl řádný život, soud rozhodne (popřípadě již během zkušební doby), že se zbytek trestu vykoná. Právě tato maximální zkušební doba a trest zákazu činnosti uložený v maximální výměře výrazně mohou přispět k tomu, že obviněný v budoucnu povede řádný život.
S ohledem na všechny uvedené skutečnosti rozhodl Nejvyšší soud o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky v neprospěch obviněného Z. B., proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 10. 2005, sp. zn. 4 Pp 115/2005, tak, že není důvodná, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.