ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.42.2006.1
sp. zn. 4 Tz 42/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. května 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. H., proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného P. H. p o r u š e n z á k on v ustanoveních §45 odst. 2 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Benešově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003 byl obviněný P. H. pravomocně uznán vinným trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil pokračujícím jednáním v době ode dne 11. 6. 2002 do dne 3. 7. 2002 na různých místech v okrese M. B. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 24.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Současně soud povolil splátky uloženého peněžitého trestu ve výši 2.000,- Kč měsíčně splatné vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003 byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal skutkem ze dne 29. 1. 2003 v P. Za toto jednání byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 24.000,- Kč, přičemž soud obviněnému povolil splátky uloženého peněžitého trestu ve výši 2.000,- Kč měsíčně splatné vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Současně bylo rozhodnuto, že se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 22. 1. 2004, když opožděně podané odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze dne 22. 1. 2004 sp. zn. 5 To 47/2004 podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2003 sp. zn. 3 T 445/2002 byl jmenovaný obviněný společně s obviněným P. V. uznán vinným trestními činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednak v době ode dne 11. 6. 2002 do dne 3. 7. 2002 na různých místech v okrese M. B., jednak ve 30 případech na okrese B. v době ode dne 3. 8. 2002 do dne 3. 9. 2002.
Za tyto trestné činy byl odsouzen ke společným trestům obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a peněžitému trestu ve výměře 35.000,- Kč. Zároveň soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách po 5.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle §37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině obviněného P. H. pokračujícími trestnými činy podle §182 odst. 1 písm. a), §247 odst. 1 písm. a), b), e) a §257 odst. 1 tr. zák. v rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003, a celý výrok o trestu tohoto rozsudku, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině a trestu svůj podklad. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost nahradit během výkonu trestu podle svých sil Č. T. a. s., způsobenou škodu, o níž bylo též rozhodnuto podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř.
Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 Nt 156/2004, bylo k návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Benešově rozhodnuto podle §278 odst. 1 tr. ř. o povolení obnovy řízení vedeného před Okresním soudem v Benešově pod sp. zn. 3 T 445/2002 v části týkající se obviněného P. H., a to v jeho prospěch. Podle §284 odst. 1 tr. ř. byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2003 č. j. 3 T 445/2002-161 v části týkající se obviněného P. H. a výrok, jímž byl podle §37a tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003, jakož i další výroky, jež mají v uvedeném výroku o trestu svůj podklad.
Důvodem pro předmětnou obnovu řízení bylo, že výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003 byl postupně zrušen při ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. Obvodním soudem pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003. Poté pak znovu v rámci uložení společného trestu podle §37a tr. zák. dne 23. 6. 2003 sp. zn. 3 T 445/2002 Okresním soudem v Benešově, když tomuto soudu v době rozhodování nebylo (a nemohlo být) známo označené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10, ve vztahu k němuž navíc přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. Duplicitně bylo poté těmito soudy rozhodováno i ve vykonávacím řízení při zápočtech trestů vykonávaných na základě rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003.
Okresní soud v Benešově poté rozhodl rozsudkem ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 v obnoveném řízení tak, že se obviněný P. H. za trestné činy podle §9 odst. 2 k §182 odst. 1 písm. a), §247 odst. 1 písm. a), b), e), §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2003 č. j. 3 T 445/2002-161, a za trestný čin podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003, odsuzuje podle §182 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 2, §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 a §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. k souhrnným trestům odnětí svobody ve výměře 10 měsíců, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazuje do věznice s dozorem, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hodin a k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. se pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody ve výměře 2 měsíců. Současně se zrušuje výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 21. 2. 2005.
V návaznosti na tento rozsudek soud pod sp. zn. 3 T 25/2005 rozhodl o zápočtu vykonaných trestů, a to usnesením ze dne 25. 3. 2005, jímž byl do souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem započten celý vykonaný trest odnětí svobody ode dne 28. 7. 2004 do dne 28. 12. 2004, když do výkonu zbylého trestu v původní výměře 10 měsíců byl započten usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 29 T 11/2003, výkon trestu obecně prospěšných prací jako 150 dnů trestu odnětí svobody, a do peněžitého trestu ve výměře 10.000,- Kč byl započten peněžitý trest ve výši 2.000,- Kč, započtený usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 29 T 11/2003 ve výši 16.000,- Kč, s tím, že 14.000,- Kč z této částky bude vráceno odsouzenému jako přeplatek, a 2 měsíce náhradního trestu nařízeného na základě zbytku nezaplaceného peněžitého trestu ve výši 8.000,- Kč (z původních 24.000,- Kč), usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 9. 2004 sp. zn. 29 T 11/2003 z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 č. j. 29 T 11/2003-79, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2004 č. j. 5 To 47/2004-107, který byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově sp. zn. 3 T 25/2005 při ukládání trestu souhrnného zrušen. Usnesením Okresního soudu v Benešově sp. zn. 3 T 25/2005 ze dne 31. 1. 2006 byl ještě obviněnému P. H. započten do souhrnného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hodin, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 č. j. 3 T 25/2005-15 dosud vykonaný trest obecně prospěšných prací v délce 80 hodin z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2003 č. j. 3 T 445/2002-161, jehož výrok o trestu ohledně obviněného P. H. byl zrušen usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 č. j. 3 Nt 156/2004-13, při povolení obnovy řízení.
Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. H. Podle jeho názoru byl zákon porušen v ustanovení §45 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v řízení předcházejícím, když nelze uložit trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody. Okresní soud v Benešově napadeným rozsudkem, jímž rozhodoval v obnoveném trestním řízení, jakkoli byl ve svém rozhodnutí k obviněnému P. H., s ohledem na rozsah trestné činnosti, jinak shovívavý, tím, že mu vedle trestu odnětí svobody uložil i trest obecně prospěšných prací, porušil zákon v jeho neprospěch. Tím je jeho rozhodnutí nezákonné.
Ministr spravedlnosti proto v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 byl v neprospěch obviněného P. H. porušen zákon v ustanovení §45 odst. 2 tr. zák. Dále navrhl, aby byl napadený rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušen, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté, aby bylo postupováno podle §270 odst. 1, příp. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §45 odst. 1 tr. zák. soud může uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož hranice nepřevyšuje 5 let, jestliže k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
Podle §45 odst. 2 tr. zák. za podmínek uvedených v odstavci 1 lze trest obecně prospěšných prací uložit, i když ve zvláštní části tohoto zákona není stanoven. Může být uložen jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu. Nelze však uložit trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody.
Je proto zcela evidentní, že Okresní soud v Benešově pochybil, pokud napadeným rozsudkem obviněnému P. H. uložil vedle trestu odnětí svobody i trest obecně prospěšných prací. Tím nerespektoval ustanovení §45 odst. 2 věty poslední tr. zák., čímž porušil zákon v neprospěch obviněného.
Toto pochybení okresního soudu však nebylo jediné. Jestliže předcházejícím rozsudkem ze dne 23. 6. 2003 sp. zn. 3 T 445/2002 Okresní soud v Benešově konstatoval (mj. nesprávně s ohledem na sdělení obvinění P. H. pro skutek spáchaný od 11. 6. do 3. 7. 2002, k čemuž došlo dne 3. 7. 2002 – viz ust. §12 odst. 11 tr. ř.), že skutek, za nějž byl obviněný P. H. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003 a skutek, za který obviněného projednával sám ve věci pod sp. zn. 3 T 445/2002, tvoří pokračování a jsou tak splněny podmínky pro uložení společného trestu ve smyslu §37a tr. zák., a také tak bylo rozsudkem ze dne 23. 6. 2003 rozhodnuto, nebylo možné, aby po povolení obnovy řízení a při zachování výroku o vině z rozsudku ze dne 23. 6. 2003 sp. zn. 3 T 445/2002 v právní moci, nebylo v následném rozsudku ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 znovu vysloveno uložení společného trestu. Obviněnému P. H. tak měl být posledně citovaným rozsudkem Okresního soudu v Benešově uložen jediný, a to společný a zároveň souhrnný trest (podle §37a a §35 odst. 2 tr. zák.), při zrušení výroků o trestech z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 39 T 11/2003. Pouhým zrušením výroku o trestu z citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 by totiž opětovně začal platit výrok o trestu z uvedeného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, což by odporovalo zásadě, že za sbíhající se trestné činy má být obviněnému uložen jediný trest. Okresním soudem v Benešově tak došlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu včetně hodnocení důkazů ve vztahu k ukládanému trestu (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 byl v neprospěch obviněného P. H. porušen zákon v ustanovení §45 odst. 2 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Napadený rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Benešově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. To tedy znamená, že jmenovaný soud nařídí ve věci nové hlavní líčení, v němž rozhodne o uložení zákonného trestu obviněnému P. H.
V této souvislosti nelze neučinit poznámku, že v důsledku předchozího nesprávného rozhodovacího postupu Okresního soudu v Benešově bude možné obviněnému uložit pouze takový trest, který nebude přísnější než trest, který byl rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušen (viz ust. §273 tr. ř., pochopitelně bez uložení trestu obecně prospěšných prací), ale zároveň tak nebude moci být respektována ta část ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., která stanoví, že souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V daném případě se jedná o souhrnný trest uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003, který byl v každém případě přísnější, než tomu bude možné při novém rozhodování Okresního soudu v Benešově. Jedná se ale o porušení zákona ve prospěch obviněného, které již nelze v dalším řízení účinně napravit. Okresní soud v Benešově musí mít též na paměti, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec