ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.43.2006.1
sp. zn. 4 Tz 43/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. května 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. J., proti pravomocném trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 50 T 46/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 50 T 46/2004, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. J.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se také všechna rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 50 T 46/2004, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že nejméně dne 3. 6. 2004, kdy byl zadržen hlídkou Policie ČR v P. – H. P., B. ulici, poté, co společně s další osobou vnikl do areálu bývalého vojenského objektu, se bezdůvodně zdržoval na území hlavního města Prahy, ačkoliv si byl vědom trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy v trvání tří let, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 17. října 2001, sp. zn. 2 T 132/2001, a který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 61 To 550/2001, ze dne 15. 1. 2002. Za to mu byl v sazbě §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., za použití §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 4. 2005.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. J. Namítá v ní, že napadeným rozhodnutím byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v řízením předcházejícím.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 9 uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin překročil maximální možnou výměru tohoto trestu, a to vzhledem k dříve uloženému a dosud nevykonanému trestu téhož druhu ve výměře 300 hodin Tento trest byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 3 T 101/2004. Stěžovatel dále upozornil na porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu, když posuzovaná trestná činnost byla spáchána dříve, než byl dne 24. 9. 2004 vyhlášen rozsudek téhož soudu sp. zn. 3 T 101/2004. Podle názoru ministra spravedlnosti o předchozím odsouzení k trestu obecně prospěšných prací samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 mohl vědět v případě řádně provedené lustrace předcházejících trestních řízení téhož obviněného, neboť se jednalo o spisy téhož soudu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 50 T 46/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. J. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud z obsahu napadeného spisu zjistil, že se samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Dne 18. 10. 2004 podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 u Obvodního soudu pro Prahu 9 obžalobu na obviněného P. J. Dne 20. 10. 2004 vydal tento soud v uvedené trestní věci trestní příkaz sp. zn. 50 T 46/2004, jímž obviněného P. J. při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Dne 24. 9. 2004 však byl u stejného soudu vydán rozsudek, sp. zn. 3 T 101/2004, jímž byl obviněnému P. J. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Existence tohoto předchozího odsouzení obviněného byla přitom samosoudci Obvodního soudu pro Prahu 9 známa, a to především z lustra, které je vyznačeno na obžalobě podané na obviněného P. J. Rovněž v odůvodnění obžaloby ve věci sp. zn. 50 T 46/2004, je uvedeno, že obviněný je v současné době stíhán pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a současně i upřesňuje, že návrh na potrestání obviněného byl podán k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 18. 6. 2004. Přes tyto relevantní informace o dalším trestním řízení proti témuž obviněnému samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 trestní spis ve věci sp. zn. 3 T 101/2004, nevyžádal a neseznámil se s jeho obsahem, a tuto skutečnost rozhodnou z hlediska úvah o uložení adekvátního druhu a výměry trestu proto nemohl řádně vyhodnotit.
Nezohlednění uvedených skutečností vedlo především k porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, přestože trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněný P. J. dopustil před tím, než byl v trestní věci sp. zn. 3 T 101/2004, vyhlášen rozsudek. K uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. však nebyla dne 20. 10. 2004, tedy v den vydání napadeného rozhodnutí, splněna zákonná podmínka, podle níž při ukládání souhrnného trestu musí být dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu pachatele pravomocný. Povinností samosoudce bylo v situaci, kdy ještě předchozí odsouzení obviněného nenabylo právní moci, vyčkat s dalším rozhodnutím do doby, než předchozí rozsudek nabude právní moci (srov. rozhodnutí 27/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za této situace však nebyly dány ani zákonné procesní podmínky pro vydání trestního příkazu vzhledem k ustanovení §314e odst. 4 písm. c) tr. ř., podle něhož nelze trestní příkaz vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
K porušení zákona došlo rovněž uložením dvou samostatných trestů obecně prospěšných prací, jejichž celková výměra činí 500 hodin, přestože ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. připouští nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací v maximální výměře 400 hodin. Porušeno bylo i ustanovení §36 tr. zák., které upravuje povinnost soudu zohlednit výši stejného druhu trestu, který byl uložen jiným rozsudkem, a nebyl dosud vykonán a výši nově ukládaného trestu tak, aby jejich celkový součet nepřekročil zákonem povolenou nejvyšší možnou výměru pro takovýto druh trestu.
Je třeba konstatovat, že k porušení zákona došlo i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je nutno zahrnout i ta zjištění, která mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. neboť uložený trest je v posuzované trestní věci ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. 50 T 46/2004, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. J. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 9 v nově provedeném řízení doplní dokazování spisem téhož soudu sp. zn. 3 T 101/2004, který je nezbytný z hlediska úvah o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., aktuálním opisem rejstříku trestů obviněného a zprávou Probační a mediační služby České republiky. Tímto důkazem provede zjištění, zda obviněný z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen právě rozsudkem sp. zn. 3 T 101/2004, již celý trest či alespoň jeho část vykonal, v případě částečného výkonu zjistí jeho rozsah. Jen provedením a vyhodnocením těchto důkazů spolu s důkazy, které již jsou součástí trestního spisu, může Obvodní soud pro Prahu 9 dospět k odůvodněným a přiléhavým závěrům vedoucím k uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Je však zřejmé, že ve věci bude třeba nařídit hlavní líčení, neboť vydání trestního příkazu z důvodů uvedených výše je ze zákona vyloučeno.
Obvodní soud pro Prahu 9 bude při svém rozhodování omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á