ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.44.2006.1
sp. zn. 4 Tz 44/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. května 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. V., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. V.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Domažlicích se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, byl obviněný V. V. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 3. 12. 2005, za což mu byl uložen podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Dále byl obviněnému V. V. uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let. Trestní příkaz byl obviněnému V. V. doručen dne 28. 12. 2005 a právní moci nabyl dne 6. 1. 2006.
Trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, byl obviněný V. V. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 15. 12. 2005, za což mu byl uložen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Dále byl obviněnému V. V. uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému V. V. doručen dne 17. 1. 2006 a právní moci nabyl dne 26. 1. 2006.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Domažlicích v dané trestní věci napadeným trestním příkazem porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť souhrn dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací představuje 600 hodin, a tedy přesahuje nejvyšší přípustnou výměru trestu stanovenou zákonem pro tento druh trestu. Okresnímu soudu v Domažlicích muselo být známo, a to z lustrace na č. l. 22, že trestní věci, kterou projednával, předchází u téhož soudu další trestní věc obviněného vedená pod sp. zn. 2 T 160/2005. Přesto si tento spis k provedení důkazu nepřipojil a tak nezjistil, že obviněný dosud nevykonal trest obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin z trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, neboť mezi souzenými trestnými činy je dán znak souhrnnosti.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. V. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14.12.2005, sp. zn. 2 T 160/2005.
Obviněný V. V. byl trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, doručeným obviněnému dne 28. 12. 2005, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 3. 12. 2005, a trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, doručeným obviněnému dne 17. 1. 2006, byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 15. 12. 2005.
Z hlediska právní kvalifikace uvedených jednání obviněného V. V. je třeba uvést, že se obviněný dopustil trestné činnosti opakovaným jednáním spočívajícím v tom, že řídil osobní motorové vozidlo, přestože mu byl rozhodnutím Města D., komise pro projednávání přestupků ze dne 27. 1. 2005, č. j. 32970/2004/OD, mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců a dále rozhodnutím Města H. T., komise pro projednávání přestupků ze dne 13. 1. 2005, č. j. 523/2004/KPP, mu byl také uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Je zřejmé, že jednotlivé dílčí útoky jednání obviněného V. V. naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jsou spojeny zcela stejným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku, z bezprostřední návaznosti a identického způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněného V. V. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace bylo třeba posoudit jednání obviněného V. V. podle §89 odst. 3 tr. zák. jako pokračující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, nikoli jako samostatné trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí spáchané v souběhu. K uvedenému je třeba dodat, že v období od 3. 12. 2005 do 15. 12. 2005 nebyl obviněnému V. V. předán návrh na potrestání ani mu nebylo sděleno obvinění, takže posouzení jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu krádeže nebrání ani ustanovení §12 odst. 11 tr. ř.
Okresní soud v Bruntále měl proto správně postupovat podle ustanovení §37a tr. zák., které upravuje ukládání společného trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování v případech, kdy nejsou všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu projednávány společně v jednom řízení.
Z hlediska dalších námitek uvedených ve stížnosti pro porušení zákona je třeba dále uvést, že podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný V. V. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, opět ve výměře 300 hodin.
Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Domažlice, ze dne 7. 2. 2005, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 27. 12. 2005, obviněný V. V. ještě nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému V. V. trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, ve výměře 300 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 2 T 160/2005, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 200 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Domažlicích trestním příkazem ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému V. V.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 211/2005 vyplývá, že Okresní soud v Domažlicích v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spis Okresního soudu v Domažlicích týkající se předchozí trestné činnosti obviněného V. V. Okresní soud v Domažlicích věděl, a to z lustra na návrhu na potrestání (č. l. 22), že se proti obviněnému vede u téhož soudu další trestní řízení, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc nachází a zda již ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Okresní soud v Domažlicích tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. V.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 200 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 1 T 211/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. V., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle §37a tr. zák. a uložil obviněnému společný trest a aby při rozhodování o trestu obviněného V. V. respektoval další zákonná ustanovení, včetně ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. upravujícího maximální výši trestní sazby trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. V., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.