ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.83.2006.1
sp. zn. 4 Tz 83/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných T. P., M. E. a D. E., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 15 T 58/2005, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 15 T 58/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §30 odst. 1 tr. ř. a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb., v neprospěch obviněných T. P., M. E. a D. E.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě podal dne 18. 3. 2005 k Okresnímu soudu v Ostravě obžalobu na obviněné T. P., M. E. a D. E., sp. zn. 2 Zt 685/2004. Tato trestní věc je u Okresního soudu v Ostravě vedena pod sp. zn. 15 T 58/2005. Poté, co bylo na den 6. 9. 2005 nařízeno hlavní líčení, bylo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 15 T 58/2005, podle §30 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že předsedkyně senátu Okresního soudu v Ostravě JUDr. R. K. je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněných T. P., M. E. a D. E. vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 58/2005. V odůvodnění usnesení Okresní soud v Ostravě uvedl, že ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 16 C 47/2002 bylo zjištěno, že M. E., který je v této věci žalován J. H. (viz skutek 4) obžaloby), udělil dne 21. 3. 2005 plnou moc k zastupování JUDr. M. H., advokátce se sídlem AK J., M. O., aby ho zastupovala v řízení o neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 47/2002. Dále bylo ze spisu, sp. zn. 16 C 47/2002, zjištěno, že obsahem dokazování jsou také související skutky uvedené v obžalobě v trestní věci, sp. zn. 15 T 58/2005, pod č. 1 - 5, přičemž jako svědci zatím byli vyslechnuti T. P., D. E., P. Z., H. T., R. K., L. a A. K., V. D., P. N., žalobce J. H. a žalovaný M. E., přičemž z přípisů JUDr. M. H. bylo zjištěno, že je s těmito souvisejícími skutky seznámena, výše jmenované osoby jsou podanou obžalobou rovněž navrženy k osobním výslechům u hlavního líčení v této trestní věci. V odůvodnění usnesení je dále uvedeno, že JUDr. M. H. vykonává společnou advokátní praxi v advokátní kanceláři společně mj. i s JUDr. M. K., který je manželem JUDr. R. K., a navíc ho zastupuje i v jeho věci, sp. zn. 17 C 47/2004. V daném případě je tedy naplněna dikce ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. Výše citované usnesení nabylo právní moci dne 30. 8. 2005.
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 15 T 58/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných T. P., M. E. a D. E. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §30 odst. 1 tr. ř. a dále v ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že důvody vyloučení předsedkyně senátu Okresního soudu v Ostravě podle §30 odst. 1 tr. ř. nejsou dány. Vyloučení z důvodů §30 odst. 1 tr. ř. může nastat, jen když orgán činný v trestním řízení má osobní poměr k věci samotné nebo k osobám, jichž se řízení týká, nic takového však ze spisového materiálu nevyplývá. Skutečnosti uváděné předsedkyní senátu v odůvodnění usnesení, zejména naznačený vztah předsedkyně senátu JUDr. R. K. prostřednictvím manžela JUDr. M. K. k JUDr. M. H., když je zřejmé, že tito advokáti nevykonávají společnou praxi, nelze pokládat za překážku předpokládanou ustanovením §30 odst. 1 tr. ř. Předmětné rozhodnutí, jímž se předsedkyně senátu JUDr. R. K. vyloučila z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 58/2005, je proto nutno považovat za nezákonné.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 15 T 58/2005, byl porušen zákon ve vytýkaném směru, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod pak nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Nejvyšší soud konstatuje, že se Okresní soud v Ostravě v napadeném usnesení citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. jednoznačně definuje materiální předpoklad, jehož existence může pochybnosti o nestrannosti soudce odůvodnit, a tím je „poměr k projednávané věci nebo osobám“. Pod tento pojem jsou v praxi podřazovány dvě situace. První z nich – poměr k věci – lze označit jako „konflikt zájmů“, v němž nejde o subjektivní pocit soudce samotného, nýbrž o objektivní skutečnost, že konkrétní soudce má zájem na tom, aby konkrétní spor, v němž má rozhodovat, dopadl určitým způsobem. V posuzované věci by tak muselo jít o případ, že samosoudce není schopen dodržet základní zásady trestního řízení, jež jsou uvedeny v ustanovení §2 tr. ř., a má konkrétní zájem na výsledku trestního řízení, jež je proti obviněnému vedeno. Druhá situace nastává tehdy, lze-li očekávat, že soudce bude nakloněn jedné ze stran sporu z důvodů jiných, než jsou jeho vlastní zájmy, nikoli z důvodů subjektivních, ale objektivně existujícího „poměru k účastníkům“. Z tohoto důvodu bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském nebo obdobném (např. vztah druha a družky), ale též ve vztahu úzce přátelském či naopak nepřátelském.
V této souvislosti je třeba uvést, že soud v napadeném usnesení neuvádí ani jedinou okolnost, který by svědčila o jeho vztahu k projednávané věci či o jeho poměru k účastníkům ve výše uvedeném smyslu. Podle odůvodnění napadeného usnesení je jediným důvodem rozhodnutí o vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 58/2005 skutečnost, že obviněný M. E. udělil advokátce JUDr. M. H. plnou moc k zastupování v řízení o neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 47/2002, přičemž obsahem dokazování v tomto civilním řízení jsou také související skutky uvedené v obžalobě v trestní věci, sp. zn. 15 T 58/2005, pod č. 1 - 5, a advokátka JUDr. M. H. vykonává společnou advokátní praxi v advokátní kanceláři společně s JUDr. M. K., který je manželem předsedkyně senátu Okresního soudu v Ostravě JUDr. R. K.
V daném případě je třeba konstatovat, že z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 58/2005 nebylo zjištěno, že by v této trestní věci některého z obviněných zastupoval jako obhájce JUDr. M. K., případně JUDr. M. H. Z výše uvedeného spisu dále vyplývá, že JUDr. M. H. nevykonává společnou praxi s JUDr. M. K. Tato skutečnost je patrná nejen z výpisu ze seznamu advokátů vedeného u České advokátní komory, ale také z úředního záznamu ze dne 24. 5. 2006, ve kterém JUDr. M. H. uvedla, že je samostatnou advokátkou zapsanou u České advokátní komory a vykonává samostatnou praxi. Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předsedkyně senátu Okresního soudu v Ostravě JUDr. R. K. není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněných T. P., M. E. a D. E. vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 58/2005.
Na základě všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 15 T 58/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §30 odst. 1 tr. ř. a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve znění usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992, č. 2/1993 Sb., a to v neprospěch obviněných T. P., M. E. a D. E. Výhradně takové porušení zákona Nejvyšší soud spatřuje v okolnosti, že napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě bylo porušeno jejich ústavní právo, které jim garantuje projednání věci zákonným soudcem, tedy soudcem určeným k projednání věci podle objektivních pravidel stanovených zákonem.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V daném případě nepřicházelo v úvahu učinit ve věci rozhodnutí nové, proto Nejvyšší soud nepostupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a nepřikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl, ani nezvolil postup podle §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.