ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.9.2006.1
sp. zn. 4 Tz 9/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. K., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 37 T 73/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 37 T 73/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. K.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný L. K. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 37 T 73/2002, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 4. 5. 2002 v době kolem 23.00 hod. v P. na ul. U H. v areálu zahrady kostela během svatební hostiny odcizil z volně odloženého batohu majitelky Z. H. její mobilní telefon zn. Nokia 3210 se SIM kartou Paegas, černou koženou peněženku s doklady, tramvajenku se čtvrtletním kupónem, kartu do bankomatu, drobné písemnosti a černou látkovou peněženku s hotovostí 650,- Kč, dále mobilní telefon zn. Nokia 3110 se SIM kartou Paegas a poloprázdnou krabičku cigaret zn. Lucky Strike majitelky K. G., z volně odloženého batohu majitelky V. B. peněženku spolu s finanční hotovostí 400,- Kč, tramvajenkou se čtvrtletním kupónem a telefonní kartou a volně položený mobilní telefon zn. Alcatel One Tough Club majitelky E. G., čímž způsobil odcizením věcí poškozené Z. H. celkovou škodu ve výši 3 700,- Kč, poškozené K. G. celkovou škodu ve výši 1 810,- Kč, poškozené V. B. celkovou škodu ve výši 400,- Kč a poškozené E. G. škodu ve výši 2 500,- Kč. Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Dále bylo obviněnému podle §45a odst. 1 tr. zák. uloženo, aby v době trestu nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu proti citovanému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 37 T 73/2002 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. K. Napadeným rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že obviněný byl rovněž odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 31 T 148/2001, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a pro trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 160 hodin, přičemž obviněnému byla též uložena povinnost, aby společně a nerozdílně se spoluobviněným R. K. uhradil škodu ve výši 5 070,- Kč L. Š. a ve výši 1 049,- Kč J. Z. V době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 37 T 73/2002 nebyl prvně uložený trest obecně prospěšných prací vykonán. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 37 T 73/2002, kterým byl obviněnému L. K. uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, byl tedy porušen zákon v jeho neprospěch, neboť obviněný nevykonal trest obecně prospěšných prací ve výměře 160 hodin uložený trestním příkazem téhož soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 31 T 148/2001. Uvedeným pochybením soudu tak byla překročena nejvyšší zákonem dovolená výměra trestu obecně prospěšných prací, jež činí 400 hodin.
Napadeným trestním příkazem byl dále podle názoru stěžovatele porušen zákon i v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť v předmětné trestní věci přicházelo do úvahy uložení souhrnného trestu, protože trestná činnost obviněného z trestní věci sp. zn. 37 T 73/2002 byla spáchána dříve, než byl obviněnému doručen dne 11. 10. 2002 trestní příkaz ve věci sp. zn. 31 T 148/2001.
Pro úplnost ministr spravedlnosti podotknul, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti podalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 dne 5. 10. 2004 návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného, které skončilo pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 37 T 73/2002. Při veřejném zasedání intervenující státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 pozměnil svůj návrh na povolení obnovy řízení tak, že navrhl zrušení trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 vydaného pod sp. zn. 31 T 148/2001. Návrh na povolení obnovy řízení byl ale usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 0 Nt 530/2004, zamítnut. Ke stížnosti státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 přezkoumal Městský soud v Praze v neveřejném zasedání konaném dne 30. 12. 2004 pod sp. zn. 9 To 511/2004 správnost napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a rozhodl tak, že stížnost státního zástupce jako nedůvodnou zamítl. Městský soud se tedy ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom směru, že v předmětné věci jsou splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
S názorem obou shora citovaných soudů se ministr spravedlnosti ztotožnil a zdůraznil, že samosoudce o trestu obecně prospěšných prací uloženém týmž soudem pod sp. zn. 31 T 148/2001 mohl vědět za předpokladu, že by vedoucí trestní kanceláře dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení §153 odst. 2 Instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001 – Org a věc řádně vylustrovala. Důsledky vadné, zcela chybějící či neúplné lustrace představované rozhodnutím, kterým je porušen zákon, lze napravit pouze cestou stížnosti pro porušení zákona, jak bylo již ostatně vysloveno v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 4 Tz 176/2005.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 37 T 73/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. K. v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou pokladu, a aby bylo následně postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Z obsahu spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 31 T 148/2001 Nejvyšší soud zjistil, že v této věci byla dne 12. 12. 2001 na obviněného L. K. podána obžaloba státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 sp. zn. 1 Zt 1795/2001, na základě které byl Obvodním soudem pro Prahu 4 vydán trestní příkaz ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 31 T 148/2001. Obviněnému L. K. byl předmětný trestní příkaz doručen až dne 11. 10. 2002 a nabyl ohledně obviněného L. K. právní moci dne 22. 10. 2002, tedy po devíti měsících od jeho vydání.
L. K. byl citovaným trestním příkazem uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Těchto činů se obviněný dopustil společně s R. K. tím, že v nočních hodinách ze dne 5. na 6. 5. 2001
1.v P. na J. ulici vnikli po rozbití skleněné výplně okna levých předních dveří do vozidla zn. Škoda – Felicia, zelené metalízy, ze kterého odcizili autorádio zn. Sony a drobné písemnosti v celkové hodnotě 2 050,- Kč a tímto svým jednáním způsobili poškozené Ing. Z. S. na odcizených věcech škodu ve výši 1 038,- Kč,
2.v P. na ulici B. před domem vnikli rozbitím skleněné výplně pravého předního okna do vozidla zn. Peugeot 205, červené barvy, ze kterého odcizili zelenou kartu od vozidla a svým jednáním způsobili pošk. P. H. škodu poškozením vozidla ve výši 1 452,- Kč,
3.v P. na ulici V. před domem vnikli po vytržení vložky zámku levých předních dveří do vozidla zn. Renault Twingo, červené barvy, ze kterého odcizili radiopřehrávač zn. Sony v hodnotě 2 000,- Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 3 070,- Kč,
4.v P. na ulici B. před domem vnikli vypáčením zámku levých předních dveří do vozidla zn. Renault 19, modré metalízy, a odcizili zde ovládací panel k topení v hodnotě 500,- Kč a tímto svým jednáním způsobili pošk. J. Z. na odcizených věcech škodu ve výši 500,- Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 549,- Kč.
Za to byl tehdy mladistvý obviněný L. K. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 160 hodin.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 73/2002 pak vyplývá, že státní zástupce podal dne 15. 5. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na potrestání L. K. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tohoto trestného činu se L. K. dopustil dne 4. 5. 2002. Lustrum provedené dne 15. 5. 2002 a zaznamenané na č. l. 45 spisu osvědčuje, že proti témuž obviněnému bylo u Obvodního soudu pro Prahu 4 vedeno řízení pod sp. zn. 31 T 60/2001. Z opisu rejstříku trestů obviněného ze dne 9. 5. 2002 (č. l. 34) není jiné jeho odsouzení než to pod sp. zn. 31 T 60/2001 zřejmé. Samosoudce poté dne 17. 5. 2002 vydal ve věci sp. zn. 37 T 73/2002 trestní příkaz, jímž uložil obviněnému L. K. trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 12. 7. 2002 a právní moci nabyl dne 23. 7. 2002.
Nelze proto souhlasit s ministrem spravedlnosti v tom, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002 sp. zn. 37 T 73/2002 došlo k porušení ustanovení §36, §45a odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. Uvedený trestní příkaz byl totiž nejenom vydán, ale nabyl i právní moci dříve, než se obviněnému podařilo dne 11. 10. 2002 doručit trestní příkaz téhož soudu ve věci sp. zn. 31 T 148/2001. Trestní příkaz má podle §314e odst. 5 tr. ř. povahu odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. To jinými slovy znamená, že pokud v době, kdy stížností pro porušení zákona napadený trestní příkaz nabyl právní moci, nebyl dříve vydaný trestní příkaz obviněnému ještě ani doručen, tak tento nedoručený trestní příkaz neměl povahu vyhlášeného odsuzujícího rozhodnutí. Nebyly zde tak ještě splněny podmínky §35 odst. 2 tr. zák. pro uložení souhrnného trestu a uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin nedošlo k překročení horní hranice trestní sazby u tohoto druhu trestu.
V projednávaném případě ale došlo k jinému pochybení, které v konečném důsledku vedlo k těm vadám, na něž ministr spravedlnosti poukázal ve stížnosti pro porušení zákona. Podle zjištění Nejvyššího soudu vedoucí soudní kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 4 v případě lustrace v trestní věci sp. zn. 37 T 73/2002 nedostál své povinnosti, když nerespektoval ustanovení §153 odst. 2 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č.j. 505/2001- Org., kterou byl vydán vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Citované ustanovení ve spojení s ustanovením §154 odst. 1 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001- Org., kterou byl vydán vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, stanoví, že je povinností vedoucího soudní kanceláře nebo zaměstnance, který byl pověřen vedením rejstříků, u věcí zapisovaných do rejstříku T a Nt zjistit, zda je nebo bylo proti téže osobě vedeno trestní stíhání. Výsledek lustrace se vyznačí na obžalobě či návrhu na potrestání. Vyznačení se provede otiskem razítka, datem a podpisem vedoucího soudní kanceláře nebo zaměstnance, který byl pověřen vedením rejstříků. Pokud by shora uvedený pracovník soudu dostál svým povinnostem, musel by na návrhu na potrestání vyznačit také skutečnost, že u stejného soudu bylo proti témuž obviněnému vedeno další trestní řízení ve věci sp. zn. 31 T 148/2001.
Je proto zřejmé, že při řádně provedené lustraci by se samosoudce rozhodující ve věci sp. zn. 37 T 73/2002 dozvěděl o faktu, že v jiné trestní věci, byť nepravomocně skončené, byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 160 hodin, a to trestním příkazem, který nebyl v době jeho rozhodování obviněnému ještě doručen. Bezpochyby by tak existenci vydaného, ale ještě nedoručeného trestního příkazu vzal v úvahu při svém dalším postupu a vlastním rozhodování ve věci sp. zn. 37 T 73/2002 pokud jde o ukládaný druh a výměru trestu. Nevzal také v úvahu, že v trestní věci sp. zn. 31 T 148/2001 páchal obviněný trestnou činnost v době od 5. do 6. 5. 2001, tedy dříve, než mu byly doručeny trestní příkazy v obou předmětných věcech. Jednalo se tak spolu s trestnou činností, za kterou byl obviněný stíhán ve věci sp. zn. 37 T 73/2002, o vícečinný souběh trestných činů, za něž je obviněnému třeba uložit souhrnný trest.
Protože samosoudce vedoucí řízení ve věci sp. zn. 37 T 73/2002 výše uvedené skutečnosti nezjistil, nevyčkal pravomocného skončení věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 31 T 148/2001, a v důsledku paralelně vedoucího trestního řízení v obou těchto trestních věcech pak došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného L. K. spočívajícího v tom, že mu byly uloženy dva tresty, místo jediného trestu souhrnného a zároveň byla v jeho případě překročena horní hranice trestu obecně prospěšných prací.
K těmto pochybením však primárně došlo v důsledku vadného postupu vedoucího soudní kanceláře (chybně provedená lustrace), který vedl k tomu, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 37 T 73/2002 nedostatečně zjistil skutkový stav věci, při současném hodnocení neúplných důkazů ve vztahu k ukládanému trestu (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a ve věci rozhodl trestním příkazem, ačkoli pro tento postup neměl splněny podmínky vyplývající z ustanovení §314e odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 37 T 73/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného L. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu a v souladu se zákonem v ní vydal nové rozhodnutí s důrazem na správnost výroku o trestu. Obvodní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, a že je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c