ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.108.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 108/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. února 2006 o dovolání podaném obviněným K. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 2 To 1000/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 235/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 2 T 235/2000, byl obviněný K. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §250 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo současně rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud druhého stupně usnesením ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 2 To 1000/2003, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci napadl obviněný K. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř., tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán, obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít a rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že mu předseda senátu Okresního soudu v Olomouci neumožnil nechat se obhajovat jím zamýšleným obhájcem. Tato skutečnost měla být rovněž důvodem pro vyloučení tohoto předsedy senátu z rozhodování ve věci. Nesprávné právní posouzení obviněný spatřoval v tom, že z jeho strany nedošlo k uvedení jiné osoby v omyl, využití něčího omylu ani k zamlčení podstatných skutečností. Obviněný nikdy neměl úmysl opatřit si nedovoleným způsobem finanční prostředky. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí, aniž by uvedl další požadovaný postup dovolacího soudu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedla, že obviněný měl v řízení obhájce, neboť se jednalo o řízení proti uprchlému. Ze spisových materiálů nevyplývá, že by byly dány podmínky pro vyloučení soudce pro podjatost. Protože i právní kvalifikace skutku byla správná, navrhla státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Námitky obsahově odpovídající citovaným důvodům pak bylo možno přezkoumat.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod podle výslovného ustanovení zákona nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. V posuzovaném případě spatřoval obviněný naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že mu předseda senátu soudu prvního stupně neumožnil zastupování obhájcem, kterého si vybral. Pokud by takové tvrzení obviněného bylo pravdivé, musela mu být tato skutečnost známa již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by v řízení u Okresního soudu v Olomouci obviněný projevil vůli být zastupován jiným než ustanoveným obhájcem, ani že by jakkoli zpochybnil nestrannost předsedy senátu, event. vyjádřil nesouhlas s osobou jemu ustanoveného obhájce. Formální podmínka uplatnění námitky podjatosti před rozhodnutím soudu druhého stupně tedy obviněným nebyla splněna a přezkum této námitky v dovolacím řízení byl tudíž vyloučen. V posuzované věci neshledal dovolací soud ani další vadu, jíž obviněný vytkl ve svém dovolání, jež spočívala v tom, že předseda senátu neumožnil obviněnému zvolení jím vybraného obhájce. Proto nelze zohlednit ani námitku, podle níž je vyloučení předsedy senátu z projednávání věci dáno právě jeho postupem při ustanovení konkrétní osoby obhájce obviněnému.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, tedy v případě porušení ustanovení o nutné obhajobě. Dovolatel naplnění citovaného dovolacího důvodu shledával v okolnosti, že předseda senátu soudu prvního stupně neumožnil obviněnému nechat se obhajovat jím zamýšleným obhájcem. Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu zjistil, že v průběhu trestního řízení nedošlo ze strany obviněného k žádnému návrhu na změnu v osobě obhájce ani k jinému projevu, ze kterého by se dalo usuzovat na jeho vůli být zastoupen jiným obhájcem. Za takový projev nelze považovat ani omluvu obviněného z hlavního líčení konaného dne 22. 5. 2001 (č. l. 73), kterou učinil prostřednictvím advokáta JUDr. J. J. téhož dne, tedy v době, kdy již bylo zrušeno ustanovení obhájce JUDr. Z. Š. z důvodu pominutí důvodů nutné obhajoby. Námitku obviněného je proto třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nad rámec dovolacích námitek Nejvyšší soud poznamenává, že v průběhu trestního řízení v dané věci byla důsledně dodržena ustanovení o nutné obhajobě (§36 a §36a tr. ř.). Na počátku trestního řízení byl u obviněného dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a byl mu také ustanoven obhájce JUDr. Z. Š. Ke zrušení tohoto ustanovení došlo dne 20. 4. 2001 (viz č. l. 65), tedy v době, kdy se obviněný nacházel na svobodě a důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. již pominul. V následujícím průběhu řízení byl obviněný zastoupen obhájcem ustanoveným výlučně pro účely odůvodnění odvolání a poté (viz č. l. 177 a 178) v době, kdy bylo proti němu vedeno řízení proti uprchlému. Trestní řízení tedy v žádném okamžiku nebylo zatíženo vadou odpovídající §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.
S přihlédnutím k tomuto výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba hodnotit námitky posuzovaného dovolání. Obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že nedošlo k uvedení jiné osoby v omyl, neboť nikdy neměl úmysl opatřit si nedovoleným způsobem finanční prostředky. Podle názoru Nejvyššího soudu touto námitkou dovolatel nesměřoval ke změně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale prosazoval změnu hodnocení důkazů, jejímž důsledkem by měl být skutkový stav věci v podobě, že by z něj vyplývala absence úmyslného zavinění. Jak však bylo uvedeno, dovolací soud je zásadně povinen vyjít ze skutkového stavu, jak je popsán zejména ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku. V daném případě je tedy i pro Nejvyšší soud závazným zjištění, podle kterého obviněný jednal „se záměrem opatřit si nedovoleným způsobem finanční prostředky“. Pokud obviněný v dovolání prosazuje skutkové zjištění opačné, nelze k němu přihlédnout ani je nijak právně hodnotit. Předpokladem závěru o nevině obviněného v tomto případě je odlišná aplikace (výklad)procesních ustanovení upravujících hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci však nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se svou námitkou dovolatel ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jí nemohl zabývat.
Nejvyšší soud tedy nepovažoval dovolací námitky obviněného za důvodné, když částečně neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům a přicházelo by v úvahu jejich odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Jako celek proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová