ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.135.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 135/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2006 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného D. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 5 To 77/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 199/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 5 To 77/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 5 T 199/2004, byl obviněný D. G. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Podle §222 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 5 To 77/2005, kterým k odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného D. G. uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. zák. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve všech výrocích napadla ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněného D. G. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatelka nejprve zrekapitulovala rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci a uvedla, že právní úvahy odvolacího soudu vycházejí ze zjednodušujícího přístupu k právnímu posouzení skutku. Poukázala na obsah znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výpověď znalkyně ohledně mechanismu vzniku zranění poškozené. Podle znalkyně je vyloučen vznik zranění náhodným úderem, neboť ke zranění muselo dojít více než jednou ranou značné síly. Všechny následky na zdraví poškozené ani skutečnosti vyplývající ze znaleckého posudku přitom nejsou ve výrocích obou rozsudků popsány. Pokud obviněný opakovaně útočil proti hlavě poškozené způsobem uvedeným ve znaleckém posudku, musel být přinejmenším srozuměn se způsobením těžké újmy na zdraví poškozené a jednání se tudíž dopustil přinejmenším ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. Obviněný je osobou, která opětovně spáchala zvlášť závažný trestný čin podle §222 odst. 1 tr. zák. a v obou případech se jednalo o útok na hlavu bezbranných poškozených. Rok a půl po vykonání trestu odnětí svobody za první zvlášť závažný trestný čin se dopustil druhého a tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Jsou proto naplněny podmínky §41 odst. 1 tr. zák. po formální i materiální stránce. Z těchto důvodů navrhla nejvyšší státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadené rozhodnutí a všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. oprávněna k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocný rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona. Relevantní námitky pak bylo možno věcně posoudit.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Dovolatelka k tomuto důvodu uvedla, že obviněný byl srozuměn se způsobením těžké újmy na zdraví poškozené a jednání se dopustil zaviněně přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Podle další námitky je obviněný osobou, která opětovně spáchala zvlášť závažný úmyslný trestný čin a jsou naplněny podmínky zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud shledal, že tyto námitky z obsahového hlediska naplňují uplatněný dovolací důvod. Podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. proto Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a to v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení jemu předcházející. Dospěl přitom k závěru, že dovolání je důvodné.
V daném případě je nepochybné, že obviněný posuzovaným jednáním způsobil poškozené vážnou poruchu zdraví spočívající nejméně v zohyzdění, jak konstatoval soud I. stupně, rovněž však i v poškození důležitého orgánu. Tyto následky na zdraví poškozené jsou těžkou újmu na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 tr. zák. Zákon v rámci úpravy trestného činu ublížení na zdraví (srov. §221 až §224 tr. zák.) resp. způsobení těžké újmy na zdraví odlišuje jednotlivé formy trestné činnosti mj. v závislosti na subjektivní stránce činu, resp. vůli pachatele ke způsobení následku na zdraví.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel buď chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (tzv. úmysl přímý), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý). V případě nepřímého úmyslu je tedy nutné, aby pachatel věděl, že může způsobit předpokládanou poruchu či ohrožení, byť to nemusí považovat za zcela jisté, volní složka pak musí být dána ve formě jeho srozumění s tímto následkem. Podle §5 tr. zák. je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem v zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí [tzv. nedbalost vědomá podle §5 písm. a) tr. zák.], nebo nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl [tzv. nedbalost nevědomá podle §5 písm. b) tr. zák.].
Jednání spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví lze v závislosti na subjektivní stránce kvalifikovat několika způsoby. Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Podle odst. 2 písm. c) téhož ustanovení bude potrestán, kdo takovým činem způsobí těžkou újmu na zdraví. V tomto případě je těžká újma na zdraví těžším následkem ve smyslu §6 písm. a) tr. zák. a k jeho způsobení postačuje zavinění z nedbalosti při současném úmyslném zavinění k (prostému) ublížení na zdraví. Znaky tohoto trestného činu naplňuje např. jednání, při kterém obviněný udeřil poškozeného do tváře, přičemž byl srozuměn se způsobením podlitin poškozenému, tento však současně uklouzl a nárazem o stůl si přivodil zranění hlavy s trvalými následky. Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. V tomto případě musí úmysl obviněného směřovat ke způsobení následku v podobě těžké újmy na zdraví, např. pokud útočí sekerou proti tělu poškozeného, aniž by měl v úmyslu jej usmrtit. Není však nutné, aby pachatel chtěl způsobit právě takové poranění, které bylo jeho jednáním způsobeno. Stačí, že pachatel jednal v úmyslu způsobit poškozenému zranění alespoň takové intenzity, která má charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 tr. zák. Naproti tomu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu není třeba úmyslného zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti – např. když zanedbání kontroly brzdného systému vozidla obviněným mělo za následek nehodu s následkem zmrzačení poškozeného.
Při zkoumání, zda pachatel jednal v úmyslu způsobit napadenému těžkou újmu na zdraví je zapotřebí vycházet zejména ze způsobu provedení útoku. Současně je třeba zhodnotit okolnosti, za nichž k útoku došlo, jakým motivem byl pachatel veden, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel záměrně útočil proti takové části těla, kde jsou orgány důležité pro zdraví člověka apod. Z tohoto závěru vychází i dosavadní soudní praxe - při právním posuzování subjektivní stránky jednání obviněného, jímž útočil na zdraví jiné osoby, je nutno vycházet nejen z toho, jak závažná újma na zdraví byla takovýmto útokem způsobena, ale je třeba přihlédnout i k okolnostem, za kterých se útok stal, jakým předmětem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. č. 16/1964 Sb. rozh. tr.). Úmysl obviněného nelze dovozovat jen z povahy předmětu, kterým byl veden útok. Je třeba zvážit i další okolnosti případu (obdobně č. 35/1991 Sb. rozh. tr.).
Skutek, jenž se stal podkladem pro uznání viny v posuzované trestní věci popsaly oba soudy ve věci rozhodující prakticky totožně, a to tak, že dne 3. 5. 2004 kolem 18.00 hod. v M. O., na H. n., po předchozí rozepři fyzicky napadl poškozenou P. B., tak, že ji nezjištěným tupým předmětem prudce udeřil do levého oka, čímž jí způsobil poranění, a to tržnou ránu spojivky, otok a hematom víček, což si vyžádalo hospitalizaci na očním oddělení V. n. B. M. A. v délce 11 dnů, včetně doby léčení v trvání nejméně 3 týdnů, přičemž uvedené poranění zanechalo u poškozené trvalý následek spočívající v trvalé poruše postavení levého oka směrem zevně a nahoru.
Soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckého posudku a výslechu znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví oftalmologie. Znalkyně vyloučila, že ke zranění mohlo dojít toliko náhodnou ranou, neboť ke zlomenině nosu a zranění oka muselo dojít více než jednou ranou značné síly, vedené zepředu za použití tupého násilí. Okresní soud (viz str. 7 rozsudku) vyhodnotil jednání obviněného jako úmyslné s tím, že obviněný chtěl poškozené ublížit, a proto na ni popsaným způsobem útočil. Musel si být také vědom, jaké následky je schopen poškozené způsobit. Na těchto úvahách založil okresní soud svůj závěr o tom, že obviněný žalovaným jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Tento trestný čin je zvlášť závažným úmyslným trestným činem ve smyslu §41 odst. 2 tr. zák. a další úvahy soudu odůvodňovaly kvalifikaci obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák.
Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením skutku, jak jej učinil soud I. stupně a podle odůvodnění rozsudku (str. 5) nepovažoval s ohledem na důkazní situaci za prokázané, že obviněný jednal úmyslně, neboť v bytě byla tma a ani poškozená ve svých výpovědích nebyla schopna přesněji popsat způsob útoku a předmět, který k němu obviněný použil. Protože nemůže být pochyb o způsobeném následku v podobě těžké újmy na zdraví, uzavřel krajský soud, že se obviněný z nedbalosti dopustil trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že tento trestný čin není zvlášť závažným úmyslným trestným činem podle §41 odst. 2 tr. zák., nepřicházela v úvahu kvalifikace obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivisty.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že popis skutkových okolností, jež vyjádřil odvolací soud ve výroku o vině napadeného rozsudku prakticky vylučuje subjektivní stránku činu posoudit jako nedbalostní zavinění podle §5 tr. zák. Soud přitom vycházel ze zjištění, že obviněný … fyzicky napadl poškozenou tak, že ji nezjištěným tupým předmětem prudce udeřil do levého oka, čímž jí způsobil vyjmenovaná poranění, jež zanechalo u poškozené trvalý následek spočívající v trvalé poruše postavení levého oka směrem zevně a nahoru. Obviněný tedy aktivním způsobem za použití nezjištěného předmětu zaútočil proti poškozené a to do oblasti hlavy, tudíž mu muselo být zřejmé, že útok směřuje do části těla citlivé na vnější (např. trvalé vychýlení oka jako v daném případě) či vnitřní poranění (otřes či jiné poškození mozku), při kterém může dojít ke způsobení vážných, těžko odstranitelných či dokonce neodstranitelných následků (trvalé poškození nervového systému apod.). Příčetný obviněný si vzhledem ke způsobu provedení útoku a místu jeho směřování na těle poškozené tedy musel být vědom možnosti vzniku těžké újmy na zdraví poškozené – porušení zájmu chráněného trestním zákonem. Proto je zcela vyloučeno zavinění činu z nevědomé nedbalosti podle §5 odst. b) tr. zák., které předpokládá vymizení vědomostní složky jednajícího ve vztahu k působenému následku (účinku). V případě zavinění z vědomé nedbalosti by pak skutkový stav musel obsahovat zjištění, podle kterých obviněný bez přiměřených důvodů spoléhal, že ke způsobení těžké újmy na zdraví nedojde. Takové zjištění však krajský soud neučinil a v žádném případě za ně nelze považovat důkazní nouzi (tma v místnosti, neschopnost obviněné popsat průběh útoku), kterou odvolací soud zdůraznil. Nedbalostní zavinění popsaného útoku proto nepřipadá v úvahu v žádné z forem popsaných v §5 tr. zák.
Jak již bylo uvedeno, obviněný po předchozí rozepři fyzicky napadl poškozenou tak, že ji tupým předmětem prudce udeřil do hlavy v oblasti levého oka. Ze znaleckého posudku (č. l. 72 a násl.) a výpovědi znalkyně u hlavního líčení – tedy důkazů, ze kterých vycházel soud prvního stupně - vyplývá, že ke zranění došlo „značnou silou a větším počtem úderů vedených zepředu s použitím tupého předmětu“. Přestože je ve výroku rozsudku tento popis útoku poněkud redukován (aniž by soud v odůvodnění vyložil, z jakých důvodů), je zřejmé, že vzhledem k místu útoku na těle poškozené, jeho razanci, použití nástroje zvyšujícího jeho intenzitu, jakož i vícečetnosti úderů obviněný svou vůlí přímo směřoval ke způsobení zranění obviněné a minimálně byl s jeho vznikem srozuměn. Tomu nasvědčují také další okolnosti případu – zejména fakt, že se obviněný jednání dopustil po předchozí slovní rozepři s poškozenou. Přitom nelze vyloučit úmyslné zavinění také ve vztahu ke způsobení těžšího následku v některé z forem popsaných v §89 odst. 7 tr. zák., tedy v podobě těžké újmy na zdraví poškozené. Protože čin byl zaviněn úmyslně, pochybil Krajský soud v Ostravě, když jej kvalifikoval jako nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Napadené rozhodnutí tedy trpí vadou nesprávného právního posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Odvolací soud rozhodl o změně právní kvalifikace jednání při nezměněném skutkovém základu. Skutek popsaný ve výroku rozhodnutí však neobsahoval znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák, ale přinejmenším znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., event. podle §222 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud proto přisvědčil názoru nejvyšší státní zástupkyně, že stávající právní kvalifikace nemůže obstát a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazovala a pozbyla jejich zrušením podkladu, a přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia řízení u soudu druhého stupně. Vrácení věci krajskému soudu je odůvodněno faktem, že v následujícím řízení bude třeba odstranit jeho pochybení v právním posouzení. Přitom nelze očekávat doplnění dokazování v takovém rozsahu, které by znamenalo nahrazování činnosti soudu prvního stupně [srov. §258 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. V dalším řízení bude soud muset popsat skutkový stav případně v tomto směru doplnit dokazování tak, aby skutek zahrnoval okolnosti charakterizující zákonný znak zavinění ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozené. O zavinění trestného činu ublížení na zdraví přitom není pochyb – v tomto ohledu bude odvolací soud vázán vysloveným právním názorem (vztahujícímu ke skutkovému stavu věci ve stávající podobě), že obviněný úmyslně směřoval k ublížení na zdraví poškozené, čímž je vyloučena právní kvalifikace skutku podle §224 odst. 1 tr. zák. V závislosti na zjištění ohledně volní složky zavinění bude přicházet v úvahu posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (při neexistenci volního směřování obviněného ve vztahu ke způsobení těžšího následku) či podle §222 odst. 1 tr. zák. (při existenci tohoto úmyslného zavinění).
Dovolatelka v další části námitek požadovala kvalifikaci osoby obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák. Také tyto námitky z obsahového hlediska lze dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Protože dovolací soud nezavázal soud druhého stupně ke kvalifikaci skutku podle §222 odst. 1 tr. zák., tedy jako zvlášť závažného úmyslného trestného činu, resp. pouze tuto kvalifikaci připustil jako jednu z možností, bylo by předčasné v učiněném rozhodnutí posuzovat, zda odsouzení za dříve spáchaný zvlášť závažný úmyslný trestný čin pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti nyní posuzovaného trestného činu. Krajský soud v Ostravě však v případě uznání obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. bude muset toto posouzení provést a své závěry přesvědčivě zdůvodnit.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová