ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.49.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 49/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. ledna 2006 v neveřejném zasedání dovolání obviněného P. B., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 84/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 61 To 208/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 84/2004, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil skutky popsanými pod body 1) a 2) výroku o vině rozsudku a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v oboru zprostředkovatelství, obchodu a služeb na dobu pěti let. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému ing. P. Š. škodu ve výši 90.000,- Kč.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 13. 5. 2003 v P., v ul. Š., v kanceláři společnosti A – A W. E. R., s. r. o., se sídlem Na O., P., uzavřel jako externí spolupracovník této realitní kanceláře bez zmocnění a vědomí jednatele společnosti s kupcem bytové jednotky v obci M., D. D. a s prodávajícím ing. P. Š. smlouvu o úschově kupní ceny nemovitosti, na jejímž základě vylákal od D. D. částku 240.000,- Kč, kterou následně užil pro svoji potřebu [bod 1) výroku o vině rozsudku]; a tím, že dne 10. 6. 2003 v P., v ulici Š., v kanceláři společnosti A – A W. E. R., s. r. o., se sídlem Na O., P., uzavřel jako externí spolupracovník této realitní kanceláře bez zmocnění a vědomí jednatele společnosti A – A W. E. R., s. r. o., s kupcem bytové jednotky v obci M. p. B., M. L. a s prodávajícími T. M. a J. M. smlouvu o úschově kupní ceny nemovitosti v celkové výši 1.200.000,- Kč, na jejichž základě složil kupující dne 11. 6. 2003 tuto částku na údajný účet realitní kanceláře, kterým disponoval obviněný a peníze na něm složené použil pro svoji potřebu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. B. odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 61 To 208/2005, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 61 To 208/2005, podal obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce F. B. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že by měl od počátku v úmyslu vylákat finanční prostředky od klientů realitní kanceláře pro svoji potřebu. O tom, že jemu svěřené finanční prostředky použije pro svoji potřebu se údajně rozhodl teprve poté, kdy mu je poškození předali. Uvedl, že neměl v úmyslu si peníze ponechat pro svoji potřebu, ale pouze je použít k hazardní hře s tím, že by je po jejich rozmnožení vrátil. Dále soudům vytkl, že uvěřily výpovědi svědka J. T. a neprovedly důkaz účetnictvím realitní kanceláře. Podle obviněného mělo být jeho jednání posouzeno vzhledem k těmto okolnostem a tomu, že uhradil poškozeným v podstatě celý dluh ještě před vynesením rozsudku soudu prvního stupně jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 61 To 208/2005, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 84/2004, a aby jej rozsudkem uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu podstatně mírnější trest, případně, aby přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného P. B. uvedla, že obviněný v něm nevytkl žádné vady týkající se nesouladu mezi obsahem tzv. skutkové věty a zákonnými znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ale namítl jen vadné hodnocení provedených důkazů, příp. neprovedení některých jím navržených důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Odmítla námitku obviněného, že jeho úmysl údajně nesměřoval od počátku ke zmocnění se peněz poškozených, protože tato námitka je s ohledem na skutková zjištění soudů pouhou polemikou s jejich skutkovými závěry, a nemůže být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., je třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou k provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod nelze totiž přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Dovolání obviněného lze zčásti přisvědčit v tom, že skutek spáchaný dne 13. 5. 2003 [bod 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu] by bylo možno posoudit jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., když provedené dokazování neposkytuje dostatečný podklad pro závěr, že obviněný již v tomto případě jednal v podvodném úmyslu podle §250 odst. 1 tr. zák. Nebylo totiž zjišťováno, jak dlouho obviněný měl částku 240.000,- Kč v hotovosti u sebe, než tuto částku prohrál v kasinu, ani to, kdy ji prohrál. Jinak je tomu u skutku pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Tento skutek obviněný spáchal dne 10. 6. 2003 a ze skutkových zjištění vyplývá, že smlouvu o úschově částky 1.200.000,- Kč uzavíral za situace, kdy již prohrál částku 240.000,- Kč získanou od poškozeného D. D. Soudy u tohoto skutku správně dovodily ze skutkových okolností podvodný úmysl obviněného, zejména z toho, že obviněný ve smlouvě o úschově uvedl, že částky v celkové výši 1.200.000,- Kč budou deponovány na účtě realitní kanceláře, ačkoliv do smlouvy napsal číslo účtu své přítelkyně L. C., s nímž byl oprávněn také disponovat. Přitom částka 1.200.000,- Kč byla na zmíněný účet skutečně dne 12. 6. 2003 složena, aniž by o tom svědkyně L. C. věděla, a obviněný již dne 13. 6. 2003 z něj vybral částku 250.000,- Kč, dne 16. 6. 2003 částku 100.000, Kč, dne 23. 6. 2003 opět částku 100.000,- Kč, dne 27. 6. 2003 částku 130.000,- Kč, dne 1. 7. 2003 opět částku 130.000,- Kč a poté další částky jak je patrno z výpisu z účtu svědkyně L. C., vedeného u e.
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Právní úprava vychází z toho, že dovolání je alespoň částečně opodstatněné, přesto však není třeba vadu rozhodnutí nebo řízení, které mu předcházelo, napravovat kasačním rozhodnutím. Při rozhodování je Nejvyšší soud vázán zákonnými podmínkami, jimiž je jednak podmínka, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a jednak, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Jde tedy u první podmínky o posouzení, zda v případě přezkoumání rozhodnutí v dovolacím řízení a rozhodnutí o dovolání by se podstatně změnilo postavení obviněného, a dále, zda otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, má zásadní právní význam. Z těchto hledisek Nejvyšší soud posuzoval obsah dovolání obviněného a dospěl k závěru, že pokud by byl první skutek posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a druhý skutek jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., bylo by takové posouzení v rozporu se zákazem reformationis in peius, tedy zákazem změny k horšímu, která platí i pro řízení o dovolání, neboť spáchání dvou trestných činů je ze zákona posuzováno přísněji než spáchání jednoho pokračujícího trestného činu. Takové posouzení by materiálně zhoršilo postavení obviněného, především při ukládání trestu, protože podle §34 písm. k) tr. zák. se při výměře trestu přihlédne jako k přitěžující okolnosti zejména k tomu, že pachatel spáchal více trestných činů, a v takovém případě soud musí uložit podle §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Pokud jde o posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. nebo jako trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., je zřejmé, že tato otázka již byla judikaturou vyřešena, a nejedná se proto o otázku zásadního právního významu ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Je tedy zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání obviněného řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek