ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.498.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 498/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. května 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné I. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 3 To 82/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 22/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 45 T 22/2004, byla obviněná I. Š. uznána vinnou trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 4 tr. zák. a byla podle §148 odst. 4 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále byl obviněné podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech formách obchodních společností a družstvu a v zákazu soukromého podnikání s registrací plátce daně z přidané hodnoty na dobu pěti let. Obviněná spáchala trestný čin jednak jako jednatelka daňového subjektu A., s. r. o., P., ul. S., a jako jednatelka daňového subjektu G., s. r. o., P., ul. S., a jednak jako soukromá podnikatelka – fyzická osoba, když podávala u příslušných finančních úřadů daňová přiznání k dani z přidané hodnoty či dani z příjmu fyzických, příp. právnických osob na podkladě fiktivních faktur za vesměs ekonomické poradenství údajně vystavené různými, ve výroku rozsudku citovanými společnostmi.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 3 To 82/2005, zamítl podle §256 tr. ř. její odvolání jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 3 To 82/2005, podala obviněná I. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná vytkla soudům jednostranné hodnocení důkazů a jen kusé odůvodnění usnesení odvolacího soudu, což je podle ní v rozporu s čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolu č. 11. Podle obviněné je svědek Ing. J. H. zcela nevěrohodný a jeho výpověď je údajně v rozporu s výpovědí svědka Ing. R. M. Uvedla, že její vinu nelze dovodit ani z toho, že u hlavního líčení nezpochybnila výpověď svědka Ing. J. H. Namítla, že nevyhotovila předmětné faktury a další smlouvy a ani nepodala daňové přiznání k dani z příjmu za rok 1998. Podotkla, že ze znaleckého posudku znalkyně PhDr. V. M. vyplývá, že na předmětných fakturách a smlouvách jsou podpisy Ing. J. H. padělány, ale osobu, která faktury a smlouvy neoprávněně podepisovala nelze jednoznačně identifikovat, a proto znalecký posudek není možné považovat za nepřímý důkaz svědčící v její neprospěch.
Obviněná dále odmítla závěr soudu, že společnost obviněné neposkytla zprostředkovatelskou činnost, a za zcela nepodložený považuje i závěr soudu, že nemohla zaplatit Ing. J. H. částku 15 mil. Kč, když podle ní byla tato částka přiměřená poskytnutému plnění. Soudy tak údajně nesprávně dospěly k závěru, že nedošlo ke zdanitelnému plnění. Podle obviněné soud prvního stupně pochybil, když uvedl, že jeho závěry jsou v souladu se zprávami Finančního úřadu pro P., Finančního úřadu pro P. a výpověďmi svědkyň D. K., Ing. J. E. a Ing. M. N., protože v trestním řízení nemůže převzít soud závěry finančních úřadů o tom, zda došlo ke zkrácení daňové povinnosti. Podle ní měl soud v případě, že by dospěl k závěru, že nebyly uskutečněny některé výdaje, přesně vyčíslit v jaké výši měla být daň odvedena, což však údajně neučinil.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 3 To 821/2005, a ve věci rozhodl sám rozsudkem tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že soudy spolehlivě zjistily skutkový stav věci a skutek správně kvalifikovaly jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 4 tr. zák., protože obviněná naplnila veškeré zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Připomněla, že soudy své závěry učinily nejen na základě výpovědi svědka Ing. J. H., o jehož věrohodnosti neměly pochyby, ale i na základě svědeckých výpovědí zástupců jednotlivých společností, s nimiž měly být uskutečněny uvedené fiktivní transakce. Dále uvedla, že trestněprávní jednání obviněné spočívalo v tom, že podala daňové přiznání na podkladě fiktivních faktur s úmyslem zkrátit daň s vědomím, že faktury jsou fiktivní a že uvedené služby se neuskutečnily, a nikoli v tom, že by tyto faktury vyhotovovala. Odmítla také námitku obviněné, že o její vině bylo rozhodnuto na základě převzetí závěrů finančních úřadů o tom, zda došlo či nedošlo ke zkrácení daňové povinnosti, protože důkazy opatřené v daňovém řízení nebyly jedinými důkazy pro posouzení jejího jednání. Soudy podle jejího názoru dospěly v trestním řízení ke shodnému závěru jako správce daně. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněné bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a má obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003).
Nejvyšší soud shledal, že obviněná sice uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítla však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedla pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadla skutková zjištění učiněná soudy. Nejvyšší soud připomíná, že s námitkami uplatněnými v dovolání se zabývaly a přesvědčivě vypořádaly soudy již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je mimo jiné patrno, jak se soud vypořádal s námitkami obviněné v odvolání a jakými úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Usnesení odvolacího soudu je odůvodněno v souladu s §134 odst. 2 tr. ř. K výtce obviněné, že usnesení odvolacího soudu obsahuje jen kusé odůvodnění, Nejvyšší soud uvádí, že dovoláním lze napadat jen výroky určitého rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění a námitky proti odůvodnění rozhodnutí nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Výhrady obviněné týkající se věrohodnosti svědka Ing. J. H., hodnocení jeho výpovědi ve vztahu k výpovědi svědka Ing. R. M. i námitky o údajné jednostrannosti hodnocení důkazů jsou námitkami skutkové povahy. Polemikou se skutkovými zjištěními soudů jsou také námitky obviněné, že nepodala daňové přiznání k dani z příjmu za rok 1998, že společnost vykonala zprostředkovatelskou činnost, zaplatila Ing. J. H. odpovídající částku 15 mil. Kč a došlo tak ke zdanitelnému plnění.
K výtce obviněné, že nevyhotovila předmětné faktury a další smlouvy, Nejvyšší soud podotýká, že byla uznána vinnou tím, že podávala daňové přiznání na základě falzifikátů faktur s úmyslem zkrátit daň a nikoli tím, že by padělala podpisy na příslušných fakturách a smlouvách. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů dále nevyplývá, že by soudy převzaly závěry finančních úřadů o tom, zda došlo či nedošlo ke zkrácení daňové povinnosti, pouze je v nich uvedeno, že soudy dospěly na základě skutkových zjištění ke stejným závěrům jako finanční úřady. Soud prvního stupně proto ve skutkové větě svého rozsudku přesně vyčíslil, o jakou částku byla příslušná daň zkrácena, případně o jakou částku se ji obviněná pokusila zkrátit.
Obviněná tak v dovolání ve skutečnosti nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byla odsouzena. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jako nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek