ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.508.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 508/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2006 o dovolání podaném obviněným Ing. J. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 8 To 424/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 67/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 8 To 424/2005, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 9 T 67/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 9 T 67/2004, byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák., za který mu byl podle §125 odst. 2 tr. zák. a §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 30.000, Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání třiceti dnů. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 8 To 424/2005, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Ing. J. P. uznal vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák., za který mu podle §125 odst. 2 tr. zák. a §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. uložil peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání třiceti dnů. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a podle §256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání poškozené společnosti.
Shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný Ing. J. P. ve výroku o vině i trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru obviněného jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu podle §125 odst. 2 tr. zák. po subjektivní ani objektivní stránce. Neobstojí údaj, že poškozená společnost vydražila nemovitosti v majetku P., s.r.o., neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 20 Co 464/2003, byla nedobrovolná dražba ohledně těchto nemovitostí neplatná. Poškozená společnost se tak nestala vlastníkem nemovitostí a nemohlo dojít k ohrožení nebo omezení jejích práv. Samotný poškozený si přitom mohl sám zjistit skutečný stav věci, tedy že nemovitost je zatížena nájemní smlouvou. Dovolatel dále namítl, že teprve novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. přímo stanovila povinnost zakládání listin do sbírky listin a je skutečností, že od 1. 1. 2002 do 18. 1. 2002 listiny nebyly v obchodním rejstříku založeny. Podle další námitky je z listin zakládaných do obchodního rejstříku nezjistitelný údaj o tom, která nemovitost a na jakou dobu je pronajata. Z účetních předpisů totiž nevyplývá povinnost uvádět do účetních závěrek okolnosti týkající se pronájmu nemovitostí. Za situace, kdy společnost vlastní více nemovitostí, není možné zjistit z účetních dokladů zakládaných do sbírky listin eventuelní informace o jejich pronájmu. Obviněný ani nevěděl, které listiny se mají do obchodního rejstříku založit. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby Nejvyšší soud rozhodl sám o zproštění obviněného obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedl, že vzhledem ke zrušení ustanovení §36 odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, poškozená společnost nedisponovala vlastnickými právy, které měl obviněný ohrozit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v neveřejném zasedání rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Námitky obviněného, podle kterých se poškozená společnost nestala vlastníkem nemovitostí a nemohlo tak dojít k ohrožení nebo omezení jejích práv, a podle kterých je z listin zakládaných do obchodního rejstříku nezjistitelný údaj o pronájmu konkrétní nemovitosti, vytýkají nesprávnost učiněných posouzení skutku podle hmotně právních zákonných ustanovení. Nejvyšší soud na podkladě podaného dovolání přezkoumal napadené rozhodnutí podle §265i odst. 3, 4 tr. ř., tedy v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání a zjistil, že je důvodné.
Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea třetí tr. zák. se dopustí, kdo jiného ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy povinen.
Podle výroku rozsudku Městského soudu v Praze se obviněný uvedeného trestného činu dopustil tím, že „jako jednatel společnosti P. P. s.r.o. se sídlem P., B., a předseda představenstva společnosti P., a.s. se sídlem tamtéž, v období od 1. 1. 2001 do 1. 1. 2002 nenechal uložit do sbírky listin vedené u Obchodního rejstříku Městského soudu v Praze se sídlem Praha 2, Slezská ulice, účetní závěrky, ze kterých by bylo možno zjistit zatížení nemovitosti v majetku společnosti P. s.r.o. nacházející se na katastrálním území K., okres K., zapsaném na LV ve prospěch společnosti P. a.s., ačkoliv tato povinnost vyplývala z ustanovení §27a odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku ve znění novely č. 370/2000, přičemž dne 18. 1. 2002 společnost B. P. K. s.r.o. vydražila na základě vyhlášení nedobrovolné dražby nemovitosti v katastrálním území K., okr. K., v majetku společnosti P. s.r.o., stala se tak jejím vlastníkem a obviněný pak vydražiteli předložil smlouvu o nájmu ze dne 4. 12. 1996, podle níž je nájemce vydražených nemovitostí společnost P. a.s., nyní P. a.s. a odmítla je vydražiteli předat.“
Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou, podle které z listin zakládaných do obchodního rejstříku je nezjistitelný údaj o tom, která nemovitost je a na jak dlouho pronajata. Podle tvrzení obviněného z účetních předpisů nevyplývá povinnost uvádět do účetních závěrek okolnosti týkající se pronájmu konkrétních nemovitostí a z účetních dokladů zakládaných do sbírky listin je nezjistitelná skutečnost, které nemovitosti a na jak dlouho jsou pronajaty.
Obviněnému bylo kladeno za vinu, že nenechal do sbírky listin vedené rejstříkovým soudem uložit účetní závěrky, ze kterých by bylo možno zjistit zatížení nemovitosti v majetku společnosti P. s.r.o. nacházející se na katastrálním území K., okres K., zapsaném na LV ve prospěch společnosti P. a.s.
Právní úprava obchodního rejstříku je v našem právním řádu obsažena v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák.). Novela provedená zákonem č. 370/2000 Sb. přinesla zásadní změny této úpravy. Podle §27a odst. 2 obch. zák. ve znění tohoto zákona je součástí obchodního rejstříku sbírka listin, obsahující mj. [viz písm. c)] výroční zprávy, řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, pokud nejsou součástí výroční zprávy, a je-li uložena povinnost ověření účetní závěrky, také zprávu auditora o něm, a mezitímní účetní závěrky, pokud jejich sestavení vyžaduje tento zákon. Ustanovení §27 odst. 7 obch. zák. potom stanovilo podnikateli zapsanému v obchodním rejstříku povinnost bez zbytečného odkladu předložit ve dvojím vyhotovení rejstříkovému soudu listiny, které se zakládají do sbírky listin.
Podle §18 odst. 1 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, tvoří účetní závěrku rozvaha, výkaz zisku a ztrát a příloha, která vysvětluje a doplňuje informace rozvahy a výkazu zisku a ztrát. Podle odst. 2 téhož ustanovení účetní závěrka musí obsahovat jméno a příjmení, obchodní firmu nebo název účetní jednotky, sídlo nebo bydliště účetní jednotky a místo podnikání, liší-li se od bydliště, identifikační číslo, pokud je má účetní jednotka přiděleno, právní formu účetní jednotky, předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který byla zřízena, určení rozvahového dne nebo jiného okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje a okamžiku sestavení účetní závěrky. Podle §19 odst. 4 účetní jednotky sestavují rozvahu tak, aby počáteční zůstatky účtů, které obsahuje rozvaha, jimiž se otevírá účetní období, navazovaly na konečné zůstatky rozvahových účtů, jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo, a podle odstavce 6 citovaného ustanovení musí být informace v účetní závěrce spolehlivé, srovnatelné a srozumitelné. Uzavírání účetních knih je činnost, při níž se zjišťují obraty stran „Má dáti“ a „Dal“ jednotlivých syntetických účtů, zjišťují konečné zůstatky aktivních a pasivních účtů a konečné stavy účtů nákladů a výnosů, a kterou se zjišťuje základ daně z příjmů a daňová povinnost účetní jednotky za účetní období. Dále se touto činností stanoví účetní výsledek hospodaření účetní jednotky převodem nákladových účtů na vrub účtu 710-Účet zisků a ztrát a převodem výnosových účtů ve prospěch účtu 710 a uzavře se účetnictví účetní jednotky převodem zůstatků rozvahových účtů a zůstatku účtu 710-Účet zisků a ztrát na účet 702-Konečný účet rozvažný. Na podkladě údajů účtu 702 - Konečný účet rozvažný a účtu 710-Účet zisků a ztrát se sestaví účetní závěrka (srov. oznámení č. 42/2001 Ministerstva financí o vydání opatření č.j. 759/2001, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele, účinné v době popsané ve výroku rozsudku).
Z podaného stručného přehledu právní úpravy je zřejmé, že účetní závěrka obsahuje ve své podstatě generické informace o účetnictví společnosti, resp. stavu a obratů syntetických rozvahových a výsledkových účtů za uplynulé období. Z žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby obsahovala konkrétní údaje týkající se nájmu nemovitostí. Takové údaje by zajisté byly zjistitelné z účetnictví podnikatele jako celku, nikoli však z pouhé účetní závěrky. Není vyloučeno, že podnikatel např. v příloze účetní závěrky uvede informaci o zatížení konkrétní nemovitosti nájemním právem, není k tomu však na základě žádného právního předpisu povinen. Nemůže proto obstát závěr městského soudu, podle kterého je obviněnému kladeno k tíži, že neuložil do sbírky listin účetní závěrky, ze kterých by bylo možno zjistit zatížení nemovitosti. Námitka obviněného v tomto smyslu je proto zjevně opodstatněná.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (str. 5) uvedl, že výroční zprávy, daňová přiznání i zprávy auditora o ověření roční účetní závěrky společnosti P. a.s. obsahovaly údaj o tom, že společnost P. a.s. platila nájemné a že společnost podniká ve výrobním areálu v K. Podle názoru Nejvyššího soudu však obvodní soud neoznačil údaje, které by vypovídaly o zatížení konkrétních nemovitostí společnosti, neboť ty jsou uvedeny výhradně v nájemní smlouvě. Stejně tak neoznačil právní předpis, který by ukládal povinnost doložení nájemního práva (smlouvy) v některém z dokumentů zakládaných podle obchodního zákoníku do sbírky listin. Z odsuzujícího rozhodnutí nevyplývá, že by v daném případě z dokladů, na něž se vztahuje povinnost založení do sbírky listin vedené rejstříkovým soudem, vyplývala informace o pronájmu konkrétních nemovitostí. Jak bylo vyloženo výše, účetní závěrka není takovou listinou, jejíž náležitostí podle zákona má být údaj o zatížení konkrétní nemovitosti nájemním právem.
Přestože obviněný ve svém řádném opravném prostředku uplatnil prakticky totožnou právní námitku, Městský soud v Praze jako soud odvolací se s ní řádným způsobem nevypořádal. Na straně 4 a 5 napadeného rozsudku městský soud nejprve konstatoval, že povinnost obviněného založit do sbírky listin účetní závěrky, jejichž součástí by byly i nájemní smlouvy, stanovila výslovně novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2001. To byl zjevně i důvod pro změnu rozsudku soudu I. stupně, kdy odvolací soud vymezil dobu spáchání trestného činu obviněným až od tohoto data. V navazující větě však městský soud protiprávnost jednání obviněného dovodil ze skutečnosti, že citovaná novela stanovila povinnost obviněného do sbírky listin založit (pouze) účetní závěrky, což neučinil, a odkázal na závěr znaleckého posudku, jímž byla dražená nemovitost oceněna. Žádným způsobem však odvolací soud nevysvětlil, jaké ustanovení zákona (konkrétně citované novely obchodního zákoníku, event. zákona o účetnictví) stanoví odpovědným osobám povinnost zahrnout do účetních závěrek existenci nájemní smlouvy nemovitostí v majetku obchodní společnosti. Právní posouzení skutku odvolacím soudem tak zůstalo v této části vnitřně rozporné, resp. neúplné, a obviněný tuto vadu ve svém dovolání důvodně napadenému rozhodnutí vytkl.
Jako další se Nejvyšší soud zabýval relevantní dovolací námitkou, podle které se poškozená společnost nestala vlastníkem nemovitostí a nemohlo tudíž dojít k ohrožení nebo omezení jejích vlastnických práv.
Podkladem vydání odsuzujícího rozsudku se stalo zjištění, že společnost B. P. K. s.r.o. vydražila na základě vyhlášení nedobrovolné dražby nemovitosti v majetku společnosti P. s.r.o., a stala se tak jejím vlastníkem. Protože nájemcem vydražených nemovitostí byla společnost P., a.s., a podle názoru soudů nižšího stupně tento fakt nebyl znám vydražiteli v důsledku opominutí obviněného uložit do sbírky listin předepsané dokumenty, mělo dojít k ohrožení vlastnického práva B. P. K. s.r.o.
K námitce dovolatele Nejvyšší soud zjistil, že existují důvodné pochybnosti o správnosti právního závěru ohledně subjektu poškozeného k němuž dospěly v předcházejícím řízení soudy obou stupňů. Oba soudy totiž vycházely ze zjištění, že společnost B. P. K. s.r.o. výše popsané nemovitosti dne 18. 1. 2002 vydražila a stala se jejich vlastníkem. Jednalo se přitom o nedobrovolnou dražbu provedenou podle §36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31. 12. 2002 (dále jen zákona o veřejných dražbách). Nálezem Ústavního soudu ze dne 8.3.2005 zveřejněným pod č. 181/2005 Sb. bylo ustanovení §36 odst. 2 citovaného zákona zrušeno ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, tj. k 10.5.2005. Nejvyšší soud následně v dovolacím řízení vedeném v rámci občanského soudního řízení ve věci sp. zn. 21 Cdo 27/2005 posuzoval zákonnost provedené dražby a rozhodl rozsudkem ze dne 23. listopadu 2005, sp. zn. 21 Cdo 27/2005, o zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2003 č.j. 20 Co 464/2003-107, a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Napadená veřejná dražba byla uskutečněna dne 18.1.2002 – tj. podle zákona o veřejných dražbách ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002. Soud prvního stupně jakož i soud odvolací v občanském soudním řízení dovodily, že dražba proběhla v souladu mimo jiné též s ustanovením §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách. V průběhu dovolacího řízení vedeného v civilní věci u Nejvyššího soudu však ustanovení §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách bylo již zmíněným nálezem Ústavního soudu zrušeno. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že ustanovení §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách bylo protiústavní již v době konání dražby, jakož i v době rozhodování věci soudy nižších stupňů, i když tato protiústavnost byla Ústavním soudem deklarována až později. Nemohl proto obstát právní závěr, podle kterého byl podán návrh na veřejnou nedobrovolnou dražbu nemovitostí za podmínek uvedených v zákoně o veřejných dražbách, neboť byl založen na ustanovení zákona, jež mu takové oprávnění poskytlo protiústavně; taková veřejná dražba proto nemohla být platná.
V posuzované trestní věci obviněného zjistil dovolací soud, že dne 25. 4. 2006 Městský soud v Praze rozhodl v téže civilní věci vedené nyní pod sp. zn. 16 Co 69/2006 o potvrzení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 20 C 6/2002, kterým bylo mj. rozhodnuto o neplatnosti nedobrovolné dražby konané dne 18. 1. 2002 ohledně nemovitosti v katastrálním území K., okres K., v majetku společnosti P. s.r.o. Rozhodnutí v této civilní věci nebylo dosud vypracováno a doručeno, nenabylo tedy právní moci.
Jak bylo uvedeno, dovolatel zpochybnil právní závěr o nabytí vlastnického práva společností B. P. K. s.r.o. k výše uvedeným nemovitostem s poukazem na nezákonnost dražby konané dne 18.1.2002. Vzhledem k tomu, že zákonné ustanovení, podle něhož probíhala předmětná dražba, bylo podle názoru senátu 21 Cdo civilního kolegia Nejvyššího soudu protiústavní již v době konání dražby, nemůže veřejná nedobrovolná dražba způsobit právní následek v podobě přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Nelze proto vycházet ze zjištění, že společnost B. P. K. s.r.o. nemovitosti vydražila. Důsledkem tohoto závěru je, že v dané trestní věci nemohlo dojít k ohrožení vlastnického práva poškozené společnosti, neboť toto právo ani nevzniklo. Zrušující nález Ústavního soudu byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 10. 5. 2005 a soudy nižší instance měly povinnost tuto změnu právní úpravy znát a ve svém rozhodování zohlednit (zásada iura novit curia).
Naplnění skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea třetí tr. zák. předpokládá ohrožení nebo omezení práv poškozeného. Pokud však takové právo (vlastnictví nemovitosti) v dané věci neexistovalo, nemohlo dojít ke spáchání tohoto trestného činu. Námitka nesprávného právního posouzení skutku je tedy v tomto ohledu opodstatněná.
Napadený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 tedy spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z podnětu podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 8 To 424/2005, a současně zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 9 T 67/2004. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Soud prvního stupně bude muset odstranit pochybení v hmotně právním posouzení významu a obsahu účetní závěrky podnikatele a údajů, které musí podle zákona obsahovat. Bude se muset znovu a podrobněji zabývat obsahem listin, které v důsledku opominutí obviněného nebyly založeny do sbírky listin obchodního rejstříku. V návaznosti na stanovený obsah zakládaných listin bude muset zhodnotit, zda z nich vyplývalo či mělo vyplývat zatížení nájemním právem nemovitosti v majetku společnosti P. s.r.o. nacházející se na katastrálním území K., okres K., zapsaném na LV ve prospěch společnosti P. a.s., a doplnit eventuelní rozhodnutí ve věci o odkaz na ustanovení zákona, z něhož by vyplývala povinnost zahrnout do účetní závěrky údaje o existenci nájemní smlouvy. Především však bude nutné, aby si soud jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř. vyřešil, zda společnost B. P. K. s.r.o. nabyla tyto nemovitosti a stala se jejich vlastníkem, jestliže byla rozhodnutím soudu vyslovena neplatnost dražby. Teprve poté bude třeba posoudit skutkový stav věci podle ustanovení trestního zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová