ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.529.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 529/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2006 o dovolání podaném obviněným M. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 21/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 399/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 2 T 399/2005, byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a podle §187 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 2 T 130/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně usnesením ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 21/2006, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný M. T. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení rozporných výpovědí svědků Z. N. a M. V. a rovněž na skutečnosti, že nebyly provedeny svědecké výpovědi K. K. a R. N. a dokazování zůstalo neúplným. Obviněný nepodal M. V. tolik dávek pervitinu, kolik je uvedeno v rozsudku, a Z. N. nepředal žádný. Proto měl být obviněný uznán vinným toliko trestným činem podle §187 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl o uznání obviněného vinným toliko trestným činem podle §187 odst. 1 tr. zák. a uložil mu přiměřený trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, hodnocení důkazů, postupu při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usnesení ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, usnesení ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 231/05, či v usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Z tohoto výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyšel Nejvyšší soud v posuzovaném případě. Jak bylo uvedeno, obviněný v dovolání zpochybnil hodnocení výpovědí svědků Z. N. a M. V. a poukázal na odmítnutí svědeckých výpovědí K. K. a R. N. soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud považuje tyto námitky za obsahově neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Jak již bylo uvedeno, nelze v dovolacím řízení posuzovat hodnocení důkazů soudy nižšího stupně. Provádění a hodnocení důkazů je činností upravenou v trestním řádu jako základním procesním předpisu upravujícím trestní řízení. Stejně tak nelze hodnotit rozsah provedeného dokazování, protože volba důkazních prostředků provedených v řízení před soudem není hmotně právním posouzením. Pokud obviněný v další námitce požadoval právní kvalifikaci jeho jednání toliko podle §187 odst. 1 tr. zák., činil tak výhradně v návaznosti na tvrzení, že nepodal M. V. a Z. N. omamnou látku v množství uvedeném v odsuzujícím rozsudku. Tím však zpochybnil skutkový stav vyplývající z rozhodnutí soudu nižšího stupně. Vadu právního posouzení skutku tak shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a neúplnosti provedeného dokazování. Protože zákonný výčet dovolacích důvodů je taxativní a přezkum skutkových zjištění či hodnocení důkazů není jako dovolací důvod uveden, nejsou tyto námitky podány z důvodu předvídaného zákonem.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová