ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.54.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 54/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 o dovolání, které podal obviněný K. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 2 To 97/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 21/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 2 T 21/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 2 To 97/2004, uznán vinným pokusem trestného činu nedovoleného držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že spoluobviněný M. Ch. se podílel s dalšími nezjištěnými osobami od konce roku 1998 na organizování přepravy zásilky kokainu z K. do E., která byla ukryta v zásilce dehydratovaných banánů a kokosu odeslané společností D. d. C. L. z. S. M. pro společnost T., s. r. o., M. B., okres M., jejímž společníkem je obviněný K. P., který věděl o dodávce kokainu, celou zásilku jako zástupce společnosti vyzvedl dne 10. 3. 1999 v přístavu H. ve S. r. N., zajistil její dopravu do Č. r. a nechal ji složit dne 11. 3. 1999 ve skladišti, kde ji měly převzít další nezjištěné osoby a kde byla v noci z 19. na 20. 3. 1999 zajištěna orgány policie a bylo zjištěno, že se jednalo o zásilku o celkové hmotnosti 117,662 kg kokain hydrochloridu, kterou by bylo možno prodat na černém trhu nejméně za 188 259 200 Kč.
Za to byl obviněnému K. P. uložen podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 8 roků, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu pro spoluobviněného M. Ch. a dále podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání věci.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání obviněného K. P. a spoluobviněného M. Ch. podaných proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a sám znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu popsaným způsobem, odvolání spoluobviněného bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému K. P. doručen dne 19. 1. 2005, jeho obhájci dne 14. 1. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 13. 1. 2005.
Dne 17. 3. 2005 napadl obviněný K. P. prostřednictvím své obhájkyně rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný má za to, že skutková věta výroku o vině uvedená v rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje zákonné znaky pro použitou právní kvalifikaci, ale pouze okolnosti týkající se běžné a nezbytné dispozice s dováženým zbožím. Podle obviněného je ve zmíněném výroku popsána činnost spoluobviněného M. Ch. v tom smyslu, že organizoval přepravu kokainu z K. do E. v zásilce dehydrovaných banánů pro společnost T., s. r. o., přičemž jednání obviněného je formulováno odkazem právě na jednání spoluobviněného tak, že obviněný o dodávce věděl. Další okolnosti, z nichž se dalo zjistit jeho zavinění, však obviněný v této skutkové větě neshledává, přičemž z odůvodnění rozsudku obviněný dovozuje, že taková zjištění ani soudy obou stupňů neučinily.
Podle obviněného K. P. odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku toliko konstatoval, že z jeho výpovědi a z dalších důkazů dovodil, že obviněný byl předem informován o obsahu zásilky. Obviněný v této souvislosti poukazuje na provedené důkazy a domnívá se, že není patrné, na základě kterého z nich mělo být zjištěno jeho vědomí o existenci osob hledajících cestu k pašování drog do E., přičemž jeho obhajoba byla zpochybněna v rozporu s logikou. Obviněný má za to, že závěr o jeho vině byl učiněn na základě výpovědi utajovaného svědka vystupujícího jako P. K., který provedl hodnocení místo soudů, aniž by uvedl procesně prověřitelné důkazy. Zmíněný utajovaný svědek měl podle obviněného mimo jiné sdělit, že obviněný a jeho společnost byly zneužité k záměrům organizované skupiny, jeho spolupráce však byla formální a málo aktivní, přičemž poté, co obviněný zjistil, že zásilka obsahuje drogy, se nechtěl setkat se spoluobviněným M. Ch. a bál se o svou bezpečnost, což soudy činné dříve ve věci nepovažovaly za přiměřenou reakci.
Obviněný K. P. se rovněž domnívá, že není zřejmé, v které fázi trestné činnosti se policie stala součástí děje, avšak podle výpovědi utajeného svědka vystupujícího jako P. K. údajně nebyla zjištěna součinnost obviněného v rámci sledování podezřelých osob. V obsahu tohoto důkazu tak obviněný neshledává nic, co by ho mělo usvědčovat z trestné činnosti, přičemž navíc hodnocení a úvahy tohoto svědka nelze považovat za spolehlivý a zákonný podklad pro odsuzující výrok.
Obviněný K. P. závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze a současně i další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného K. P. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru v zásadě jedinou námitkou, která vyhovuje tvrzenému důvodu dovolání, je mínění obviněného, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje znaky pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle §8 odst. 1 k 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák. Státní zástupce v této souvislosti poukazuje na učiněné skutkové závěry a dovozuje, že odpovídají znakům pokusu zmíněného trestného činu, jak jsou vyjmenovány v právní větě, tudíž tato námitka obviněného je nedůvodná. Další výhrady popsané v dovolání potom, jak se domnívá státní zástupce, nemohou svou povahou naplnit uplatněný dovolací důvod. Státní zástupce má za to, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo potřebné odstranit cestou dovolání, a navrhuje odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný K. P. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný K. P. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svých námitek obviněný K. P. poukazuje především na provedené důkazy a má za to, že z nich není možné dovodit jeho vědomí o existenci osob hledajících cestu k pašování drog do E., když obhajoba obviněného údajně byla zpochybněna v rozporu s logikou. Podle obviněného byl učiněn závěr o jeho vině na základě výpovědi utajovaného svědka, který provedl hodnocení věci místo soudů, což nelze považovat za spolehlivý podklad pro odsuzující výrok, navíc v obsahu výpovědi tohoto svědka obviněný neshledává nic, co by ho mělo usvědčovat z trestné činnosti. Existenci dovolacího důvodu tedy v uvedeném rozsahu obviněný shledává v tom, že soudy nižších stupňů dospěly k chybným skutkovým zjištěním, především z důvodu nesprávného hodnocení provedených důkazů. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tak obviněný dovozuje ve zmíněném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z jiných (a pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (odlišné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání nelze pokládat za další odvolání, ale jde o mimořádný opravný prostředek určený k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti, popřípadě úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět, resp. doplňovat dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. správnost provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný K. P., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný K. P. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval ve zmíněném rozsahu z odlišné verze skutkového stavu, resp. z odlišného hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného K. P. to pak znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil jednání tak, jak je popsáno především ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, případně dále rozvedeno v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů. Podle nich obviněný zjednodušeně řečeno věděl, že spoluobviněný M. Ch. organizuje přepravu kokainu z K. do E. ukrytého v zásilce dehydrovaných banánů a kokosu, přičemž obviněný tuto zásilku jako zástupce společnosti, jíž byla adresována, vyzvedl v přístavu v H., zajistil její dopravu do Č. r. a nechal ji složit ve skladišti, kde ji měly převzít další osoby. Zmíněné dovolací námitky obviněného, které se týkají těchto skutkových zjištění a správnosti provedeného dokazování, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet. To se týká i účasti policie při odhalení posuzovaného činu a výpovědi utajovaného svědka vystupujícího pod jménem P. K.
Obviněný K. P. v dovolání dále tvrdí, že skutková věta uvedená ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje všechny zákonné znaky nutné pro užitou právní kvalifikaci, ale pouze okolnosti týkající se běžné dispozice s dováženým zbožím, když zejména podle obviněného nelze dovodit jeho zavinění.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a popsaných v jejich rozhodnutích, obviněný K. P. věděl, že cílem spoluobviněného M. Ch. je dopravit do Č. r. zásilku kokainu, využil svého postavení ve společnosti T., s. r. o., která měla předpoklady pro dovoz zboží ze zahraničí, přičemž obviněný objednal zásilku, vyzvedl ji v H. a nechal ji dopravit do Č. r. do skladiště, kde ji měly převzít další osoby, což se však z důvodu zásahu Policie Č. r. nestalo.
Je tedy zřejmé, že obviněnému K. P. bylo známo, co je pravým obsahem zásilky, a přesto učinil v rámci svého postavení vše, co bylo nutné k její dopravě z K. do Č. r., resp. do skladiště. Obviněný tedy skutečně v podstatě prováděl standardní úkony s dováženým zbožím, avšak s tím, že se nejednalo o zboží běžné, ale o více než 100 kg drogy zvané kokain, což mu bylo známo. Obviněný tudíž bezpochyby musel chtít porušit zájem chráněný trestním zákonem, jinými slovy musel jednat v přímém úmyslu ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. Učiněná skutková zjištění evidentně ani neumožňují jiný právní závěr, takže soudy obou stupňů správně posoudily i subjektivní stránku jednání obviněného K. P. Jeho námitka tvrdící opak je proto zjevně neopodstatněná.
Obviněný K. P. tedy svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák., jak správně rozhodly soudy obou stupňů, a to včetně znaku pokrývajícího subjektivní stránku. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný K. P. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y