ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.546.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 546/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2006 o dovolání podaném obviněnými J. B., a M. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 13 To 325/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 95/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. B. a M. T. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 2 T 95/2005, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., a obviněný M. T. byl uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. a §241 odst. 1 tr. zák. a při nezměněném výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 2 T 114/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 13 To 345/2004, v části nedotčené zrušovacím usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 Tdo 469/2005, byl obviněnému J. B. podle §241 odst. 1 tr. zák., §32 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §72 odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení ve formě ambulantní. Obviněnému M. T. byl podle §241 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo současně rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně projednal odvolání obou obviněných a usnesením ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 13 To 325/2005, obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadli obvinění J. B. a M. T. dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Jako důvod dovolání oba obvinění citovali ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Dovolatel J. B. namítl, že soudy obou stupňů nerespektovaly právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 Tdo 469/2005. Důkazy, o které řízení doplnil okresní soud, neprokázaly naplnění skutkové podstaty trestného činu znásilnění ve znaku bezbrannosti poškozené. Obviněný zpochybnil znalecký posudek MUDr. K. H., CSc., který vlastní výpovědí u hlavního líčení vnesl pochybnosti do závěrů posudku a je zřejmé, že tento posudek nebyl podložen pravdivými údaji. Znalec v posudku vycházel z hmotnosti poškozené, pro kterou není ve spisovém materiálu podklad, a při úvahách o ovlivnění obviněné alkoholem vycházel z faktu, že tato vypila dvě piva namísto jednoho. Doplněné dokazování objasnilo stav poškozené neobjektivně a znalecký posudek nemůže být podkladem pro posouzení stavu bezbrannosti u poškozené. Návrhy obhajoby na opětovné vyslechnutí svědků a na výslech nových svědků pak okresní soud zamítl. Jednání popsané ve výrokové části rozsudku pod bodem I. tedy nenaplňuje znaky trestného činu znásilnění. Proto dovolatel J. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž by konkretizoval kterému z obou soudů.
Obviněný M. T. svůj mimořádný opravný prostředek odůvodnil prakticky totožnými námitkami jako obviněný J. B. I podle jeho názoru soudy nerespektovaly právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v předchozím rozhodnutí v dané věci. Zpochybnil taktéž znalecký posudek MUDr. K. H., CSc., který podle jeho přesvědčení vycházel z nepodloženého údaje o hmotnosti poškozené, a z nesprávného faktu, že vypila dvě piva. Závěry znaleckého posudku tedy nemohou být podkladem pro posouzení stavu bezbrannosti poškozené. Návrhy obhajoby na výslech svědků J. H. a Z. H., jakož i nových svědků M. M. a T. K., pak byly okresním soudem zamítnuty. Protože ze skutkových zjištění soudů opět nevyplývá naplnění znaku bezbrannosti trestného činu znásilnění, navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž by tento soud specifikoval.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se písemně vyjádřila k oběma podaným dovoláním (§265h odst. 2 tr. ř). Podle jejího názoru bylo objektivně prokázáno, že poškozená byla ve stavu středně těžké opilosti, nebyla schopna hodnotit situaci a byla tudíž ve „stavu bezbrannosti“. Skutková zjištění proto nejsou v rozporu s právním posouzením jednání obou obviněných a státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství obě dovolání považovala za zjevně neopodstatněná. Navrhla, aby je Nejvyšší soud jako taková podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání byla podána v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo proto třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v obou podáních označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona, a posoudit opodstatněnost relevantních dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, není předmětem tohoto posuzování a není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Oba obvinění v dovolání uplatnili v převážné většině námitky, které svým obsahem neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především se dovolací soud nemohl zabývat tvrzeními, kterými odporovali závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, alkohologie a drogové závislosti. Prostřednictvím uplatněného (ani žádného jiného) dovolacího důvodu není možné zpochybňovat správnost skutkového stavu věci, jak jej shledaly soudy nižší instance, neboť konstrukce skutkového stavu věci a hodnocení důkazů soudy jsou procesní činností prováděnou v souladu s ustanoveními procesního zákonného předpisu - trestního řádu, tedy nikoli aplikací hmotně právního ustanovení. Postup, který zvolil znalec MUDr. K. H., CSc., ani hodnocení jeho posudku soudy obou stupňů tedy nemohou být v řízení o dovolání přezkoumány. Ze stejného důvodu však nelze zohlednit ani námitky obou obviněných k rozsahu provedeného dokazování a odmítnutí návrhů obhajoby na jeho doplnění o další svědecké výpovědi. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání při hodnocení správnosti hmotně právního posouzení vycházet ze skutkových okolností v té podobě, jakou shledaly soudy nižších stupňů, a námitky prosazující jejich změnu resp. konstatující jejich nesprávnost musí s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
V dalších námitkách obvinění shodně uvedli, že jednání popsané ve výrokové části rozsudku pod bodem I. nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu znásilnění ve znaku „bezbrannosti“ poškozené a soudy nižšího stupně nerespektovaly právní názor Nejvyššího soudu při právním posouzení tohoto znaku. Tyto námitky, byť jsou formulovány obecným způsobem, napadají hmotně právní posouzení skutku, a proto je lze obsahově podřadit dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud je proto věcně posoudil. Dospěl k závěru, že se jedná o námitky neopodstatněné.
Učiněné usnesení je v pořadí druhým rozhodnutím dovolacího soudu v daném případě. Dne 27. dubna 2005 rozhodl ve věci sp. zn. 5 Tdo 469/2005 na základě dovolání podaného obviněným J. B. o zrušení předcházejících rozhodnutí soudů obou stupňů, kterými byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a obviněný M. T. pokusem tohoto trestného činu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. Dovolací soud shledal, že ze skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů nevyplývalo naplnění zákonného znaku trestného činu znásilnění v podobě zneužití bezbrannosti poškozené. Konstatování silné podnapilosti poškozené ve výroku původního odsuzujícího rozsudku bylo hodnotícím závěrem o jejím stavu vyvolaném předchozím požitím alkoholu, který však předpokládal existenci určitých skutkových okolností (množství a druh požitého alkoholu, hladina alkoholu v krvi, vnější projevy poškozené atd.), které však v rozhodnutích soudů obou stupňů nebyly uvedeny. Z rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývalo, že poškozená byla v takovém stavu, ve kterém nebyla schopna projevit svou vůli ve vztahu k jednání obviněných. Nebylo zřejmé, zda se u poškozené jednalo o stav bezvědomí nebo stav takového oblouznění, že nemohla hodnotit, zda je k souloži zneužívána, apod. Nejvyšší soud v rozhodnutí mj. konstatoval, že fakta významná pro posouzení psychického stavu osoby pod vlivem alkoholu je v trestním řízení třeba hodnotit zejména na základě zjištění hladiny alkoholu v krvi této osoby. K objasnění této zásadní otázky pro právní posouzení věci bylo třeba provést potřebné dokazování, především s využitím znalce v příslušném oboru.
Trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. V posuzované věci měli podle závěru soudů obou stupňů obvinění k dosažení soulože zneužít bezbrannosti poškozené. V právní větě tak okresní soud jednoznačně označil druhou alternativu skutkové podstaty uvedeného trestného činu a odstranil tím nepřesnost v právní větě předchozích rozhodnutí, kterými bylo obviněným kladeno za vinu spáchání daného trestného činu v obou jeho alternativách – tedy jak donucením jiného k souloži tak zneužitím bezbrannosti jiného k dosažení soulože.
Za bezbrannost ve smyslu ustanovení 241 odst. 1 tr. zák. lze považovat takový stav poškozené, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (č. 43/1994/II Sb. rozh. tr.). Jedná se především o stav bezvědomí v důsledku mdloby, požití alkoholických nápojů nebo choroby. Ve stavu bezbrannosti je i osoba spoutaná nebo osoba, která se pro svou fyzickou neschopnost nemůže bránit, a také osoba, která pro duševní chorobu nechápe význam pachatelova jednání. Za bezbrannost je možno považovat i stav oběti, která ač není v bezvědomí, je působením alkoholu nebo jiných omamných látek ve stavu takového obluzení, že nemůže hodnotit situaci, ve které má být její stav zneužit k souloži (viz Bulletin Nejvyššího soudu České republiky, trestní část, sešit 5/1979 – 24).
Podle tzv. skutkové věty výroku rozsudku okresního soudu se dovolatelé dopustili jednání spočívajícího v tom, že „dne 27. 12. 2003 v době mezi 01.45 až 04.00 hod. v R., v Č. s., v úmyslu vykonat pohlavní styk na L. J., nar. 19. 12. 1981, využili její silné podnapilosti k tomu, že obviněný B. ji obnažil a vykonal na ní dokonanou soulož, a po něm se obviněný T. pokusil o soulož, avšak z důvodu nedostatečné erekce se mu toto nepodařilo“. Soud prvního stupně doplnil dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, alkohologie a drogové závislosti MUDr. K. H., CSc. (č.l. 299 a násl.). Znalec provedl výpočty k zjištění hladiny alkoholu v krvi poškozené, které odpovídaly středně těžkému stupni opilosti. Soud I. stupně s přihlédnutím k závěrům posudku uzavřel (viz str. 5 rozsudku), že poškozená nebyla schopna hodnotit situaci, ve které byl její stav zneužit, o čemž vypovídaly i její vnější projevy, neboť ztratila rovnováhu, upadla na znak, ležela, nebránila se a na uvedenou situaci má amnesii (ztrátu paměti), přičemž přicházela v úvahu i možnost jejího stavu bezvědomí v důsledku požití alkoholu či otřesu mozku. Okresní soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že se poškozená nacházela ve stavu bezbrannosti (str. 6 rozsudku). Krajský soud se s posouzením této otázky okresním soudem ztotožnil a plně podpořil zhodnocení provedeného dokazování po jeho doplnění znaleckým posudkem MUDr. K. H., CSc. (str. 4 a násl. usnesení). Rovněž odmítl potřebu provádění dalších důkazů, jak navrhovali oba obvinění. Poukázal zejména na stav středně těžké opilosti zjištěné znalcem, v jehož rámci poškozená nebyla schopna hodnotit nastalou situaci, přičemž tomuto fyzickému a psychickému stavu poškozené odpovídalo i její celkové chování a diagnostikovaná poranění.
Nejvyšší soud se zabýval právním posouzením skutku soudy nižšího stupně a podle jeho názoru skutkový stav věci jednoznačně vypovídá o naplnění znaků trestného činu znásilnění, resp. jeho pokusu, včetně znaku zneužití bezbrannosti poškozené. Okresní soud v Rakovníku odstranil vadu v právním posouzení u předchozího rozhodnutí, doplnil dokazování patřičným směrem a znalecký posudek resp. výpověď znalce u hlavního líčení vyhodnotil výše popsaným způsobem, který dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat. Z provedeného dokazování pak vzešel skutkový stav věci, podle kterého poškozená v době spáchání činu obviněnými byla ve stavu středně těžkého stupně opilosti a její vnější projevy vypovídaly o tom, že nebyla způsobilá adekvátně reagovat na chování obviněných. Aniž by bylo třeba opakovat úvahy soudů nižších stupňů, je možno uzavřít, že i podle názoru Nejvyššího soudu zjištěný skutkový stav vypovídá o tom, že se poškozená nacházela ve stavu bezbrannosti ve smyslu §241 odst. 1 tr. zák. Byla ve stavu, ve kterém nebyla vzhledem k ovlivnění alkoholem schopna projevit svou vůli k odmítnutí pohlavního styku s obviněnými a nebyla schopna jim klást jakýkoli odpor nebo se fyzicky bránit. V důsledku působení alkoholu byla ve stavu takového obluzení, že nemohla hodnotit situaci, ve které byl její stav zneužit k souloži, resp. pokusu o ní. Soudy obou stupňů tedy správně dovodily stav bezbrannosti poškozené, jakožto právní závěr, z jednoznačných skutkových zjištění a napadené rozhodnutí tak netrpí vadou nesprávného právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud proto považuje za zjevně neopodstatněné námitky obou dovolatelů, podle kterých nebyl v daném případě naplněn znak bezbrannosti poškozené trestného činu znásilnění (resp. jeho pokusu). V ostatních dovolacích námitkách pak nebyl uplatněn žádný ze zákonných důvodů dovolání. Proto dovolací soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o odmítnutí obou podaných dovolání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová