ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.549.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 549/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2006 o dovolání obviněného F. B. , trvale bytem H. – M. , ul. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 5 To 776/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 238/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 101 T 238/2004, byl obviněný F. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zák., které spáchal tím, že dne 14. 4. 2004 v H. – P. S. , okr. K. , na ul. N. P. , prodal svému synovi T. B. osobní motorové vozidlo tov. zn. D. N. , za částku 30.000,- Kč s tím, že mu ji tento bude postupně splácet, ačkoli uvedené vozidlo bylo pojato vykonavatelem soudního exekutora do protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 8. 4. 2004, č. j. 973/04, ve věci provedení exekuce na majetek povinné J. B. , nařízené usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 127 Nc 1156/2004, a exekučním příkazem soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 6 JUDr. J. G. ze dne 9. 3. 2004, č. j. 973/04-6, ve prospěch věřitele Ing. P. M. k uspokojení pohledávky ve výši 18.632,60 Kč s příslušenstvím, k uspokojení pohledávky ve výši 58.000,- Kč s příslušenstvím pro náklady věřitele v exekučním řízení a pro náklady exekuce na základě vykonatelných rozsudků Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 113 C 237/2002, a ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 113 C 238/2002, i když věděl, že sepsané věci nesmí být poškozeny, zcizeny nebo opuštěny.
Za tyto trestné činy byl obviněný F. B. odsouzen podle §171 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací projednal odvolání obviněného F. B. , které podal proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 101 T 238/2004, a rozhodl rozsudkem ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 5 To 776/2005, tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného F. B. vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchal tím, že dne 14. 4. 2004 v H. – P. S. , okr. K. , na ul. N. P. , prodal svému synovi T. B. osobní motorové vozidlo tov. zn. D. N. , za částku 30.000,- Kč s tím, že mu ji tento bude postupně splácet, ačkoli uvedené vozidlo bylo pojato vykonavatelem soudního exekutora do protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 8. 4. 2004, č. j. 973/04, ve věci provedení exekuce na majetek povinné J. B. , nařízené usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 127 Nc 1156/2004, a exekučním příkazem soudního exekutora exekutorského úřadu Praha 6 JUDr. J. G. ze dne 9. 3. 2004, č. j. 973/04-6, ve prospěch věřitele Ing. P. M. k uspokojení pohledávky ve výši 18.632,60 Kč s příslušenstvím, k uspokojení pohledávky ve výši 58.000,- Kč s příslušenstvím pro náklady věřitele v exekučním řízení a pro náklady exekuce na základě vykonatelných rozsudků Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 113 C 237/2002, a ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 113 C 238/2002, i když věděl, že sepsané věci nesmí být poškozeny, zcizeny nebo opuštěny.
Za tento trestný čin byl obviněný F. B. odsouzen podle §171 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 měsíce, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 5 To 776/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 101 T 238/2004, podal obviněný F. B. prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. Š. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. zák. (správně tr. ř.). V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel rozvedl, že podle jeho názoru zcizením předmětného vozidla nedošlo k zásahu do výkonu úředního rozhodnutí, neboť předmětný automobil se vůbec nestal objektem prováděné exekuce. Tento svůj závěr obviněný odůvodnil tím, že z listin týkajících se provedené exekuce i z výslechu obou vykonavatelů vyplynulo, že při provádění výkonu došlo k podstatnému porušení právních předpisů pro exekuci movitých věcí. Zejména exekutor nezajistil žádnou ze sepsaných movitých věcí do své úschovy, ani je neoznačil jako věci pojaté do soupisu, přesto, že mu to ukládá §66 odst. 1 exekučního řádu a §327 odst. 3 o. s. ř. Ohledně listiny označené jako seznam sepsaných věcí, tak tato postrádá uvedení data sepsání a neobsahuje žádný podpis zúčastněné osoby, zejména povinného. Přitom podle §328 odst. 2 o. s. ř. musí být seznam movitých věcí prokazatelně doručen povinnému a jeho manželovi. Z listin tak podle dovolatele vůbec nevyplývá, že by obviněný a jeho manželka byli seznámeni s tím, které věci byly vykonavateli „pojaty do soupisu“. Svědek S. při svém výslechu navíc výslovně doznal, že listinný soupis povinným nepředložil a proto nelze vyloučit, že seznam byl vyhotoven až dodatečně bez přítomnosti obviněného nebo jeho manželky, neboť tentýž svědek připustil též i to, že soupis mohl být vyhotoven „na vícekrát“. Dále, vzhledem k porušení povinnosti označit a zajistit movité věci má obviněný za to, že v daném případě vůbec nedošlo k platnému provedení exekuce movitých věcí a z jednání exekutorských vykonavatelů z hlediska občanskoprávních předpisů nevyplynuly žádné právní účinky. Z listin dále nevyplývá, jakým způsobem byl obviněný seznámen zejména s rozhodnutím Okresního soudu Karviná o nařízení exekuce, neboť listina označená jako doručenka, která je součástí spisu, neobsahuje podpis obviněného ani žádné jiné nezávislé osoby, která by mohla potvrdit, že obviněný přijetí listiny odmítl. Poznámka o nespolupráci obviněného a o odmítnutí předložit technický průkaz automobilu je dopsána na listinu podepsanou manželkou obviněného zjevně až poté, co manželka listinu podepsala. Předmětné skutečnosti nevyplynuly ani z žádných jiných listinných důkazů. Podle mínění dovolatele tak nedošlo k naplnění skutkové podstaty souzeného trestného činu, neboť obviněnému nebyly doručeny listiny vztahující se k nařízení exekuce, nebyl proveden ani soupis movitých věcí v platné formě podle exekučního řádu a občanského soudního řádu a obviněný si důsledků probíhajícího výkonu nebyl vědom a vědom ani být nemohl. V daném případě tak přinejmenším nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu a s ohledem na porušení ustanovení exekučního řádu a o. s. ř. o provádění exekuce ani k naplnění objektivní stránky trestného činu, neboť jednání obviněného nebylo způsobilé být trestným činem.
V závěru dovolání obviněný s ohledem na shora uvedené navrhl, aby dovolací soud zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 101 T 238/2004, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 5 To 776/2005, a rozhodl o zproštění obžalovaného obžaloby, případně přikázal věc soudu prvního stupně k opětovnému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. dovolání obviněného F. B. doručeno, se k němu vyjádřil v tom smyslu, že obviněný jen zdánlivě uplatňuje výhrady hmotně právní povahy, avšak ve skutečnosti je opírá o odlišná skutková zjištění, než ze kterých vycházely při právním hodnocení věci soudy obou stupňů. Skutkové námitky však nemohou naplnit dovolatelem zvolený dovolací důvod, ani žádný jiný důvod dovolání. Nicméně lze nad nezbytný rámec tohoto vyjádření poznamenat, že ani výhrady obviněného proti skutkovým zjištěním zakotveným v napadeném rozhodnutí nejsou důvodné, neboť skutkové závěry soudů obou instancí nejsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Z těchto důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než z jakého lze podat dovolání. Současně navrhl, učinit tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což však právě obviněný ve svém dovolání fakticky požaduje, neboť napadá skutkové závěry soudu odvolacího a potažmo i nalézacího, které byly vyvozeny z listinných důkazů a výpovědí některých svědků. Jen pro úplnost je třeba uvést, že se všemi dovolatelem namítanými domnělými pochybeními se již vypořádal odvolací soud, neboť dovolání má prakticky totožný obsah jako odvolání. Pokud dovolatel tedy poukazuje na údajné pochybení exekutora při provádění exekuce, konkrétně nedoručení některých písemností přímo obviněnému či nezajištění přítomnosti nezávislé osoby, potvrzující skutečnosti exekutorem uváděné v neprospěch dovolatele, což mělo podle obviněného zapříčinit neplatnost celé exekuce, pak je třeba zmínit, že již odvolací soud na straně 4 a 5 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že ze shromážděného důkazního materiálu nevyplynulo, že by při provádění této exekuce mělo dojít k pochybením, která by mohla zakládat její neplatnost. Občanský soudní řád ani exekuční řád nestanoví povinnost doručit seznam sepsaných věcí povinnému a jeho manželovi, pokud byli osobně přítomni soupisu movitých věcí. S tímto vyjádřením odvolacího soudu je třeba podle názoru Nejvyššího soudu v zásadě souhlasit, neboť podle §325 odst. 2 o. s. ř. (nikoli v dovolání uváděném §328 odst. 2 o. s. ř.) je třeba povinnému a manželu povinného doručit jen vyrozumění o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány. Z toho vyplývá, že není třeba doručovat soupis, ale postačí jen vyrozumění o provedení soupisu s tím, které věci byly sepsány, přičemž takové vyrozumění bylo jak povinné J. B. , tak i obviněnému F. B. dáno přímo při provádění soupisu, jak to odpovídá obsahu listin založených na č. l. 61 až 66 spisu. Neplatnost nařízené exekuce nemůže zakládat ani skutečnost, že sepsané věci nebyly označeny a zajištěny do úschovy, pokud jejich seznam byl řádně zaznamenán na straně 4 protokolu o soupisu movitých věcí, jehož fotokopie je součástí spisového materiálu, a obviněný F. B. i povinná J. B. byli řádně poučeni, že se sepsanými věcmi nesmí nakládat, zejména je prodat, darovat, pronajmout, zastavit nebo jinak zatížit, jinak se dopustí trestného činu (č. l. 65 spisu). Nelze pak vytýkat vykonavateli případnou nesprávnost jeho postupu, pokud s ohledem na průběh exekuce, kdy během soupisu věcí povinná uhradila částku ve výši 10.000,- Kč a zavázala se ke splácení zbývající dlužné částky, dospěl k závěru, že není potřeba provést zajištění a úschovu sepsaných věcí, jak mu jinak ukládá ustanovení §66 odst. 1 exekučního řádu. Takový postup umožňuje ustanovení §327 odst. 3 o. s. ř. a je v souladu i se zásadou, aby zásahy vůči majetku povinného a jeho manžela byly co nejmenší, která vyplývá z §326 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §69 exekučního řádu. K dalším shora uvedeným námitkám obviněného v dovolání Nejvyšší soud odkazuje na závěry odvolací soudu, který s odkazem na výpovědi svědků Mgr. P. S. a Ing. D. P. a doručenku založenou ve spise na č. l. 59 vyvodil, že obviněný na rozdíl od povinné bezdůvodně odmítl převzít usnesení okresního soudu o nařízení exekuce, jakož i exekuční příkazy na č. l. 55 a 56 spisu, a byl přitom poučen o následcích odepření převzetí těchto písemností podle §44 odst. 4 exekučního řádu. Dále také již tento soud zdůraznil, že na č. l. 65 ve spise se nachází záznam vykonavatele, ze kterého vyplývá, že obžalovaný byl po sepsání movitých věcí uvedených na č. l. 64 spisu vyrozuměn, že s těmito věcmi nesmí nakládat, jinak že by se dopustil trestného činu, k čemuž považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že tato skutečnost má pak zásadní význam z hlediska úmyslného zavinění obviněného, a proto ani tato jeho námitka obsažená v dovolání není důvodná, zvláště když je uplatňována v návaznosti na shora uvedené skutkové námitky. Ze spisu zároveň odvolací soud nezjistil žádné poznatky, které by jakkoli podporovaly tvrzení obviněného o údajném pokusu ho křivě obvinit. V neposlední řadě odvolací soud podrobně rozebral námitku obviněného týkající se vyhotovení soupisu movitých věcí a v něm údajně bez vědomí obviněného a jeho manželky (povinné) učiněných poznámek, přičemž tuto obviněného námitku zhodnotil též jako nedůvodnou. V této souvislosti rovněž zhodnotil opětovně výpověď svědka P. S. , z níž rozhodně nevyplynulo tvrzení, které uvádí obviněný F. B. ve svém dovolání, neboť tento svědek výslovně ve své výpovědi uvedl, že trvá na tom, že protokol o soupisu movitého majetku byl sepsán řádně celý za přítomnosti obviněného a povinné, jeho manželky J. B. . K tomu Nejvyšší soud jen doplňuje, že tato skutečnost vyplývá i z vlastního soupisu, kde jsou poznámky, které mohl vykonavatel sepsat jen ve spolupráci s obviněným a jeho manželkou, přičemž v záznamu vykonavatele je také uvedeno, že obviněný „odmítl jakkoli spolupracovat (nechtěl … podepsat převzetí písemností, předložit OP, TP vozidla)“; toto je logicky uváděno až za návrhem povinné J. B. o způsobu splácení dlužné částky, neboť se týká odmítnutí spolupráce obviněného F. B. které s tímto návrhem nemá nic společného, a proto jen z tohoto pořadí záznamů nelze dovozovat, že posledně uvedený záznam byl učiněn až později a nikoli v době provádění soupisu movitého majetku.
Nejvyšší soud tedy považuje za nutné zdůraznit, že přes v zásadě skutkový charakter obsahu dovolání obviněného F. B. , je nutno dovodit, že odvolací soud v napadeném rozsudku učinil zcela správné závěry, přičemž Nejvyšší soud jako soud dovolací se s nimi plně ztotožňuje, neboť pokud jde o rozhodné skutečnosti odpovídají přiloženému spisovému materiálu, když i svědek P. S. ve své výpovědi na č. l. 199 p. v. spisu uvedl, že obviněný jim odmítal vydat technický průkaz od předmětného automobilu a následně jej prosil, že auto používá jako dopravní prostředek do zaměstnání, a proto mu umožnil auto nadále užívat s tím, že se dohodnou na splátkách dlužné částky.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že námitky uváděné obviněným F. B. nejsou důvodné, zvláště když dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku požaduje změnu skutkového stavu a teprve na tomto základě pak zproštění obžaloby vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Ve vztahu k výše uvedenému proto dovolací soud opět zdůrazňuje, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Jestliže tedy obviněný F. B. podal dovolání sice s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti jej zaměřil výlučně proti shora uvedeným skutkovým závěrům soudu prvního stupně a zejména odvolacího soudu v napadeném rozsudku, a to zejména proti způsobu hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., týkajícím se zákonnosti provedené exekuce a soupisu movitého majetku, fakticky jím napadl soudem učiněná skutková zjištění. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě však výše uvedené nepřipadá v úvahu, neboť obviněný v podaném dovolání takový extrémní nesoulad nenamítl a celé dovolání obviněného se týká jen z jeho hlediska údajně nesprávných skutkových zjištění a nesprávného hodnocení důkazů zejména odvolacím soudem, což navíc jak bylo již shora uvedeno ani neodpovídá odvolacím soudem náležitě vyhodnocenému obsahu spisového materiálu. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního a zejména druhého stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného F. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal Ph. D.