ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.600.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 600/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2006 o dovolání podaném obviněným L. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 9 To 39/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 167/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 2 T 167/2005, byl obviněný L. V. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 2 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 9 To 39/2006, zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný L. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru obviněného soudy obou stupňů pochybily, když striktně vycházely ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného Ing. V. H. Znalec chybně do ocenění dlužníkova majetku nezahrnul očekávaný výnos z podnikatelské činnosti, ale zisk společnosti. Soudy nepřipustily provedení důkazů prokazujících, že obviněný resp. společnost T., s.r.o., uhradila od 1. 5. 2004 do 31. 12. 2004 částku 21 569 485,- Kč a následně do 6. 7. 2005 částku 5 958 369,- Kč. Ani znalec se ve výpovědi v hlavním líčení nevypořádal se skutečností, že společnost uhradila svým věřitelům 21 569 485,-Kč. Přesto soudy obou stupňů považovaly znalecký posudek za dostatečný a spolehlivý důkaz. Při svém rozhodování vycházely z neúplného zjištění skutkového stavu věci. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a uložil Krajskému soudu v Praze, aby po doplnění znaleckého posudku věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedla, že dovolací argumentace je orientována na zpochybnění znaleckého posudku a po obsahové stránce neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03, a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Obviněný v dovolání zpochybnil závěry znaleckého posudku a postup znalce při výpočtu očekávaného výnosu podnikatelské činnosti. Soudy podle jeho názoru neměly k závěrům znalce přihlédnout. Touto námitkou popřel správnost skutkových zjištění, která soudy učinily na základě vyhodnocení důkazů, tedy procesní činností vykonávanou podle ustanovení trestního řádu. Právní posouzení učiněné podle procesních ustanovení však nelze zaměňovat s hmotně právním posouzením, jehož nesprávnost je předpokladem uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení povinen vycházet z hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudy nižší instance a jejich změnu není oprávněn provést, neboť to neumožňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Stejný závěr je třeba učinit také ohledně námitek odvolatele, podle kterých obviněný, resp. společnost T., s.r.o., uhradila svým věřitelům 21 569 485,- Kč, neboť i tyto směřují primárně do změny skutkových zjištění ve vztahu k ekonomické situaci společnosti, navíc v době následující po posuzovaném jednání. Proto dovolatel z obsahového hlediska nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho námitky bylo třeba odmítnout s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku vadu právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení znaleckého posudku a nesprávnosti skutkových zjištění. Neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová