ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.980.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 980/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. srpna 2006 o dovolání podaném obviněným D. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 3. 2006, sp. zn. 4 Tmo 62/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 14 Tm 26/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 14 Tm 26/2005, byl obviněný D. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. S. a mladistvého R. R.
Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, jako soud druhého stupně usnesením ze dne 10. 3. 2006, sp. zn. 4 Tmo 62/2006, zamítl podle §256 tr. ř. odvolání všech obviněných jako nedůvodná.
Proti citovaného usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, podal obviněný D. S. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek okresního soudu zrušil a přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu I. stupně, neboť se jednání, za které byl odsouzen nedopustil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedl, že dovolání po obsahové stránce neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, neboť nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Obviněný v dovolání zpochybnil závěry soudů obou stupňů o jeho účasti na trestné činnosti, která byla předmětem obžaloby a setrval na své dosavadní obhajobě, kdy popíral spáchání útoku na poškozeného R. J. Touto námitkou obviněný popřel správnost skutkových zjištění, která soudy učinily na základě vyhodnocení důkazů, tedy procesní činností vykonávanou podle ustanovení trestního řádu. Právní posouzení učiněné podle procesních ustanovení však nelze zaměňovat s hmotně právním posouzením, jehož nesprávnost je předpokladem uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení povinen vycházet z hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudy nižší instance a jejich změnu není oprávněn provést, neboť to neumožňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Dovolatel tedy z obsahového hlediska nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. srpna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová