ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.128.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 128/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2006 dovolání, které podal obviněný J. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 11 To 53/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 251/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 3 T 251/2002, byl obviněný J. V. uznán vinným, že dne 12. června 2001 v 16.40 hod. na silnici č. v km 61,9 mezi obcemi L. a Č. v K., okr. T., jako řidič nákladního automobilu zn. Mercedes Benz 1317 tmavě červené barvy, SPZ, se zapojeným nákladním plošinovým přívěsem BGV, SPZ, tedy nákladní jízdní soupravy o celkové délce 17 m, bezprostředně před pravotočivou zatáčkou předjížděl cyklistu M. V., od něhož nedodržel dostatečný boční odstup, boční částí přívěsu došlo k nárazu do levé části těla cyklisty, který tak upadl na vozovku a utrpěl pohmoždění pánve, plošné oděrky levé ruky, levého loketního kloubu, obou kloubů kolenních, levé kyčle a levé poloviny pánve, tržné rány druhého a třetího prstu pravé ruky, pro tato zranění byl poškozený léčen od 12. 6. do 30. 6. 2001, kdy po tuto dobu byl omezen v obvyklém způsobu života bolestmi zraněných částí těla a omezeným pohybem.
Takto zjištěné jednání soud prvého stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §223 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. V. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 11 To 53/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný v podrobnostech poukázal na svou dříve uplatněnou obhajobu a namítl, že odvolací soud se dostatečně nezabýval námitkami uvedenými v odvolání, na něž současně odkázal. Soudu druhého stupně vytkl, že nedoplnil dokazování provedením důkazu znaleckým posudkem z oboru dopravy, odvětví doprava městská a silniční znalce Ing. J. S., jenž obviněný zadal a předložil jako přílohu důkazních návrhů obhajoby v podání ze dne 13. 6. 2002 a který uvádí další možné varianty střetu s poškozeným. V takovém postupu soudu shledal porušení práva na obhajobu. Podle názoru dovolatele měl odvolací soud rovněž důsledně přihlížet k jeho naprosto neměnné obhajobě spočívající v tvrzení, že dodržel dostatečný boční odstup a předjížděnou osobu, která mohla být poškozeným, nákladním automobilem a ani za ním zapojeným nákladním plošinovým přívěsem nezachytil. V tomtéž úseku jel za ním nákladní automobil zn. AVIE, jehož řidič obviněného předjížděl až za místem, na kterém mělo podle obžaloby dojít ke kolizi s poškozeným. Je zřejmé, že tento řidič by musel údajnou kolizi vidět a na pád poškozeného reagovat. Podle mínění obviněného se odvolací soud, a to i přes vznesené námitky obhajoby, důsledně nezabýval ani tím, zda je odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně přesvědčivé a do jaké míry skutečně odráží výsledky dokazování provedeného u hlavního líčení; odůvodnění rozhodnutí označil soud druhého stupně toliko za „stručné“ a bez hlubšího zkoumání je shledal za „ještě postačující pro jeho přezkoumání“.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a napadený rozsudek Okresního soudu v Trutnově včetně všech rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a jeho osobu podle §226 písm. a) tr. ř., popř. §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že v posuzovaném případě obviněný uplatnil v celém rozsahu výhradně jen takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. V dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku, který zjistil Okresní soud v Trutnově a ze kterého v odvolacím řízení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové. Státní zástupkyně uvedla, že pokud obviněný v návaznosti na své výhrady vytkl, že soudy posoudily skutek po právní stránce nesprávně, nejde o právní námitku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, neboť tato výtka není vázána ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, ale k jinému skutkovému stavu. Podle jejího názoru takto pojaté námitky obsahově nenaplňují formálně deklarovaný dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. V. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný připomíná svoji dříve uplatněnou obhajobu. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval jeho námitkami vznesenými v odvolání, nedoplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru dopravy, odvětví doprava městská a silniční, který obviněný předložil v rámci důkazních návrhů a ze kterého vyplývají další možné varianty střetu s poškozeným. V těchto skutečnostech spatřuje porušení práva na obhajobu. Podle obviněného měl odvolací soud důsledně přihlížet k jeho neměnné obhajobě spočívající v tvrzení, že dodržel dostatečný boční odstup a předjížděnou osobu, která mohla být poškozeným, nákladním automobilem a ani za ním zapojeným nákladním plošinovým přívěsem nezachytil. Rovněž poukazuje na okolnost, že za ním jel nákladní automobil zn. Avie, jehož řidič by musel kolizi vidět a na pád poškozeného reagovat. Nutno zdůraznit, že všechny tyto v dovolání podrobněji rozvedené výhrady jsou primárně námitkami ohledně správnosti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Ten nenaplňují ani výtky ohledně odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný J. V. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 3 T 251/2002, a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde tudíž ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. V. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k